Forensic Architecture si klade za cíl řešit lidskoprávní problémy, které nemají kapacitu nebo nechtějí řešit jiné orgány. Svět postpravdy a nekonečné provázanosti všech struktur je tak reflektován i v rámci uměleckého světa. S jistou mírou nadsázky: Dokáže umění zlepšit svět?


Forensic Architecture je umělecká výzkumná agentura spadající pod Londýnskou univerzitu, která se zabývá lidskoprávními přečiny páchanými jednotlivými státy, policejními složkami, armádami nebo korporacemi. Spolupracují s institucemi napříč občanskou společností, od aktivistů až k mezinárodním nevládním organizacím, vše za účelem vyšetřování komunit či jednotlivců zasažených oblastí. Pryč s policejní brutalitou, hraničními režimy a ekologickým násilím!

Aktivně politicky

Na této výzkumné platformě, kterou založil profesor Eyal Weizman, jsou velmi zajímavé její výzkumné techniky. Používají průkopnické prostorové a architektonické analýzy, digitální modelace a imerzivní technologie k probádání problémů, které akutně sužují naši dobu. Tato forma výzkumu vzešla z myšlenky, že se porušování lidských práv odehrává častěji a častěji v městských oblastech, mezi domy a obytnými čtvrtěmi. Na jedné straně se v městské válce snadněji stírá hranice mezi civilisty a bojovníky, na straně druhé skýtá město mnoho prostoru pro zdokumentování konfliktů. Jedná se tedy o spletitou síť významů, ze kterých Forensic Architecture vychází, a jenž řeší právě architektonickou analýzou. Ta je dle jejich teze schopná předkládat přesnou a přesvědčivou analýzu, ze které vychází poměrně jasné konečné teze.

Svět postpravdy, v němž žijeme, otevírá totiž mnoho skrytých problematik. Zároveň se člověk nachází v jakési skrumáži všech možných struktur a významů, které se na sebe postupně nabalují. Do tohoto prostředí vstupuje platforma Forensic Architecture, aktivně řešící palčivé problémy současnosti. Aspekt, že se jedná o uměleckou výzkumnou agenturu, otevírá některé zajímavé otázky. Má umění potenciál vyřešit politické záhady naší doby? Dokáže odpovědět na otázky, které nedokážou reflektovat vládnoucí a jiné mocenské orgány? Je stále více aktuální mezioborová spolupráce?

Tíživá minulost vyjevující se v přítomnosti
Agentura například v červnu tohoto roku přišla se zjištěním, že v oblasti řeky Mississippi ve státě Louisiana jsou v podstatě stále páchány lidskoprávní zločiny na černošské komunitě, která je v této oblasti stále velmi silná kvůli smutné koloniální minulosti. Byly zde plantáže s cukrovou třtinou, kde za tragických podmínek otročili černošští obyvatelé, a když bylo v roce 1865 otroctví zrušeno, postupně zde začaly vznikat znečišťující petrochemické základny. Tato petrochemická zařízení způsobují nenávratné následky na zdraví tamějších obyvatel – silné dýchací potíže jsou v této oblasti téměř nevyhnutelné, rakovina plic velmi pravděpodobná. Forensic Architecture pomocí kombinace různých geografických metod a také pomocí vizua­lizací, které jim pomohly danou problematiku lépe převést do reálného světa, tak deklarují, že je tato oblast jednou z nejhůře znečištěných oblastí v zemi. Černošské obyvatelstvo je tak v podstatě stále zotročováno, i když jiným, možná méně viditelným způsobem. V rámci budování nových těžařských staveb, které v poslední době probíhá, se objevují rozsáhlá pohřebiště černošské komunity, která pod tíhou otrocké práce vymírala bohužel velmi frekventovaně. Agentura se tak mimo jiné pomocí svého výzkumu snaží zabránit dehonestaci zemřelých.

V rámci dekolonizačních snah je tedy nesmírně důležité, aby se tento region začal ekologicky zvelebovat – souvisí to i s tíhou koloniální minulosti, kterou je třeba neustále reflektovat. Minulost je totiž stejně podstatná jako přítomnost, jelikož se do ní nenávratně otiskuje. Tento minulý otisk je velmi bolestivý, proto je více než na místě, aby se reflektoval i v současnosti. Současnosti, která často není příliš lichotivá… Kromě toho k zvelebování regionu může přispět umělecká scéna, která svůj potenciál neustále posouvá dál, například také pomocí mezioborové spolupráce. Umění, které ochraňuje a zachraňuje?