Nedokonalosti se běžně zakrývají make-upem, za trapným přeřeknutím přichází často salva oprav a omluv, špatný výsledek je trestán pětkami, … A co se vlastně stalo? Nepřípustná, potlačovaná, nepřiznaná, trapná, nežádoucí, neodpustitelná, strachnahánějící, ale lidem naprosto přirozená CHYBA. Skupina Vít Neznal & kolektiv se rozhodli rezignovat na vyčerpávající boj proti ní a místo toho našli ty okamžiky, kdy ji lze pořádně využít.

V Kolektivu performerů je pouze jedna rodilá mluvčí, která zcela záměrně za celé představení skoro nepromluví. Zato čeština s francouzským přízvukem dostává prostor ukázat, že se pomocí ní dá jednoduše zvládnout i jeden z nejtěžších českých jazykolamů „tři sta třicet tři…“ Odhalování rozdílů v jazycích a nedostatků při mluvení cizí řečí hraje jednu z hlavních úloh celého představení. Avšak přesto, že zaznívá třeba nám srozumitelná slovenština, možná by nebylo od věci zkusit všechny aktéry zapojit do té uřinčené češtiny. Na druhou stranu by se slovenština dala s nadsázkou označit za „češtinu se zapojenou Chybou“ a není co řešit. Publikum je od začátku až do konce také plně zapojeno a jeho vůle je brána do hry, ať už vykřikne svá přání nebo pomáhá s rekvizitami. Mnoho směšných situací má svou pointu postavenou právě na tom, že čeští diváci interagují s cizinci, jednajícími na základě známých předsudků a stereotypů spojených s jejich původem.

Nový cirkus
Artistická čísla nezařazují chybu prvoplánově. I když některé etudy připomínají klaunské výstupy, vždy přerůstají v synchronizovanou a rytmicky sladěnou scénu. Přestože aktéři využívají „pouze“ lano, hrazdu a mikrofon, nápadů, jak se dají chybně a zároveň dobře využít, je překvapivě mnoho. Šplhání po laně nemusí končit u vrcholu, když je stále popuštěno směrem k zemi – to však neznamená, že se po něm nedá šplhat! Co teprve se na laně udržet, když přes vás k vrcholu leze další a pod jeho vahou končíte stále na zemi – řešení může být vylézt zpět a výš přes tohoto soka! Hrazda je příliš nízko? Vždyť hlava je kulatá, tak proč s ní po té zemi nekoulet! I z jednoduchého úkonu – nalít někomu vodu – se skrz stále se opakující rytmizované sekvence pohybů zdá, že se ti dva na scéně prostě nepotkají. A i kdyby se potkali, taneční pohyby s otevřenou lahví vody zaručují, že k cíli se pravděpodobně žádná zbylá voda nedostane. Jednotlivé výstupy na sebe nijak nenavazují, přesto se montáží daří udržet pozornost diváků.

Nejenže se celé představení jako divák nedokážete ubránit očekávání, kdy se něco záměrně nepovede nebo nebude ladit, ale k tomu stále chcete vědět, co dalšího ti čtyři na jevišti vymyslí. Někdo se může upnout na nepřicházející moment, kdy dynamika představení opadne a už se objevují jen laciné a opakující se vtipné etudy. Místo toho však nastává jakýsi poslední nádech a z obyčejně vypadajících pohybů, které vyplývají jakoby náhodou ze zábavné práce – vytírání mokré podlahy, vzniká synchronizovaná pohybová sekvence zapojující všechny čtyři performery. Uspokojí se tím pádem chybou už částečně „frustrovaný“ divák, naplní se rčení, že „všechno zlé (v tomto případě chybné) je k něčemu dobré“ a zůstává pocit celkem upřímné veselosti.

Teoreticky fajn
Režisér Vít Neznal a dramaturg Petr Erbes šli cestou, která se jim podle mne vydařila. Nesnažili se předkládat publiku nic složitého jako téma a zároveň ho vytěžili celkem do detailu. Jako by si čtveřici performerů rozebrali na součástky (vlasy, výška, jazyk, původ) a každou využili ještě vzhledem k artistickým dovednostem. Popsat jednotlivé etudy a pointy by budoucí diváky jen zbytečně připravilo o zážitek, a proto volím variantu pozvánky na inscenaci Chyba.

Asi bych se měla dostat k tomu, proč se závěr jmenuje teoreticky fajn; kdo to ještě neví, Vít Neznal je odchovaný Katedrou teorie a kritiky DAMU. A já v tom chybu nevidím! ∞


Vít Neznal & kolektiv: Chyba
Jatka78 (Pražská tržnice, haly č. 7 a 8, Bubenské nábřeží 13, Praha 7)
premiéra 18. 9. • nejbližší repríza ne 5. 11. 19:30