Kdy (ne)můžeme vystoupit ze své komfortní zóny?
Snad nikdo nedokáže popřít fakt, že Ibsenovy hry jsou nadčasové. Jednak za to může téma, ale také to, že zkrátka osobní problémy se nemění. Této (ne)výhody využila i Anna Saavedra a vytvořila autorskou parafrázi Ibsenovy partnerskými komplikacemi nabité Hedy Gablerové s názvem Heda Gablerová: Teorie dospělosti, kterou ve spolupráci s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou a dramaturgyní Kateřinou Menclerovou uvedly na prknech ostravského Divadla Petra Bezruče.
V Hedě Gablerové podle Anny Saavedry se mísí hned několik zdánlivě neslučitelných žánrů, a to absurdní drama, černá komedie a telenovela, za což zjevně může i zde vystupující milostný pětiúhelník složený z manželů Jørgena a Hedy Tesmananových (Lukáš Melník a Magdaléna Tkačíková), „utajeného“ páru Tey Elvstedové a Eilert Løvborg (Markéta Matulová a Vojtěch Johaník) a JUDr. Bracka (Dušan Urban). Každý z nich totiž touží po někom jiném, než s kým oficiálně žije. Jenže má to háček: Jak vystoupit ze své komfortní zóny? To je onen zlomový bod, na který se inscenace upíná a existenci dospělosti nejen v postavách, ale i v každém z nás zpochybňuje.
Být volný alespoň v myšlence
K podtržení tohoto jevu přispívají autorkami přidané vize hlavní hrdinky, které se nápadně odkazují k jinému médiu, a to k filmu. Během nich dochází v sále k přechodu ze žlutého světla na tmavé a aktéři se chovají tak, jak by ve skutečnosti chtěli. Zároveň to také zdůrazňuje povahu titulní hrdinky, jelikož, na rozdíl například od Nory, není žádná rozněžněná panička, ale naopak se z područí mužského světa vymaňuje
Všude prázdno
To, že Heda Gablerová pojednává především o lidech a jejich vzájemných vazbách, podtrhuje scéna podle návrhu Davida Janoška, který pro inscenaci vytvořil i neméně důležité kostýmy. Jak už je pro Divadlo Petra Bezruče typické, došlo zde ke změně prostorového uspořádání, jelikož se hraje na jevišti umístěném na opačné straně sálu. Byť Heda a Jørgen mají žít v honosné vile, scéna je téměř prázdná. Nalevo se nachází plyšový zelený gauč a napravo obrovská krabice, která v sobě skrývá překvapení odhalené až na závěr, což povedeně vytváří metaforu celého příběhu. Uprostřed se nalézají prosklené dveře, za nimiž se nalézá další hrací prostor, v jehož pozadí je tapeta s podzimní krajinou, což pro změnu odkazuje k melancholickému naladění postav. Stejně tak jako v jiných Ibsenových hrách zde dochází ke klíčovým momentům, které ovšem divák nesmí spatřit.
Vše doplňují Janoškovy kostýmy, které vystihují charakter dané postavy. JUDr. Brack, Tea Elvstedová, Jørgen Tesman i Juliana Tesmanová jsou oděni do formálního oblečení, které s výjimkou Juliany na nich působí jako maškaráda. Samozřejmě jak jinak, Heda se svou róbou se od ostatních aktérů liší, jelikož má na sobě dlouhé žluté šaty a chodí bosa. Nejen však ona, ale i její dřívější milenec Eilert Løvborg se od ostatních odlišuje, protože na rozdíl od ostatních pánů nenosí oblek, ale obyčejné pohodlné oblečení.
V křeči
Největší obdiv si však zaslouží představitelka Hedy Gablerové, Magdaléna Tkačíková, která povedeně osciluje mezi Hedinou společenskou pózou a jejím niterným bojem skrze minimum prostředků. Herečka pracuje především se svou dosti výstižnou mimikou a rozdílným tempem mluvy. Zatímco ve vztahu k ostatním aktérům hovoří klidně, její monology a promluvy k Eilertovi jsou dynamické. Zároveň se po jevišti pohybuje v jakési křeči, kterou zdůrazňuje Hedin rozporuplný charakter.
Domnívám, že se Divadlu Petra Bezruče za poslední dvě sezóny začíná hojně dařit, což dokazují i jejich úspěšné tituly Mistr a Markétka, Maryša nebo právě Heda Gablerová. Jako by „klasika“ byla pro ně výzvou přinést skrze zdařilé aktualizace nové vzkazy, o kterých nikdo neměl ani tušení. Takové podání je atraktivní nejen pro diváky tituly znalých, ale zároveň lákají i mladší publikum k jejich vyhledání.
Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Divadlo Petra Bezruče (Třída 28. října, Ostrava)
premiéra 15. března 2019
nejbližšíí reprízy po 6. 1. 19:00 (Brno)