České antické drama Maryša vyznělo v Pardubicích jako očistná lázeň. Východočeské divadlo totiž pojalo tuto stařičkou hru s laskavým pochopením ke všem postavám, bez štiplavého sarkasmu a jako hru o lásce, kterou chová k Maryše nejen Francek, ale i Vávra sám.

Ještě 129 let po svém prvním uvedení se drama Maryša opakovaně vrací na česká jeviště. Čím je hra bratří Mrštíků pořád tak přitažlivá? Romanticky nešťastnou láskou, vynucenou povinností, psychickými problémy hned několika postav, generační propastí, dokumentárním popisem skutečného příběhu, soubojem řádu s jednotlivci či tragickým zakončením. V posledních letech zaujalo uvedení Maryši ve Zlíně, v Ostravě nebo v Jihočeském divadle, kde si titulní roli zahrál František Hnilička. Aktuálně se tato mistrně napsaná divadelní hra hraje v divadlech v Praze, v Brně, v Pardubicích a v Šumperku. V Brně dokonce ve dvou divadlech. Zatímco Dodo Gombár v Mahenově divadle upravil závěr hry a proložil inscenaci filmovou anketou o domácím násilí, v ostatních provedeních se inscenační týmy drží pevně původní předlohy. Nikde ji však významově neposunuli tak daleko k současnému divákovi, jako ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Něžná i syrová režie
V Pardubicích ožila klasická Maryša v překvapivě něžné a zároveň syrové interpretaci režisérky Kashy Jandáčkové. Místo očekávaného realistického dramatu dostáváme inscenaci, která osciluje mezi romantismem, vnitřní introspekcí a krutou bezmocí. Dvě Maryši (Eliška Jechová a Martina Sikorová) symbolizují nejen vnitřní rozpor jediné ženy, ale také neschopnost sladit city s realitou. Celé herecké obsazení je perfektně sehrané.

Výstižná scénografická metafora
Jak scéna Jána Tereby, tak kostýmy Petry Vlachynské zanechávají hlubokou stopu v divákově prožitku. Vlachynská prostřednictvím kostýmů nejen podpořila dramaturgii inscenace, ale vytvořila i silné výtvarné obrazy, které se divákům vryjí do paměti. Kostým zde není ozdobou, ale nese příběh. Dvojí Maryša je oblečena v kontrastních barvách: Jedna v modrých šatech s bílým srdcem představuje nevinnost, zatímco druhá pozvolna mizí v temnějších tónech, jak její duše tvrdne. Vesnické ženy jsou uzavřeny do stylizovaných krojů s přehnaně strukturálním tvarem, připomínají klece – metaforu společenských rolí a očekávání, jež drží ženy v rolích poslušných dcer, matek a manželek. Otec Lízal i manžel Vávra svými těžkými, zemitými oděvy působí jako zosobnění autority s neústupnou tělesnou i psychickou převahou. Pardubická Maryša je silná káva.

Maryša
Východočeské divadlo (U Divadla 50, Pardubice)
premiéra 17. 6. 2023
příští repríza a současně derniéra 22. 5. 10:00