Vůně oleje, trochu kouře, vrčivé šumění starého motoru a lehká panika: Kam mám ustoupit? To jsou první dojmy z představení Traffic Dance, které se odehrává přímo venku na ulici a ruší bariéru vzdálenosti mezi herci a diváky. Druhá premiéra Spitfire Company v této sezóně má s květnovou performancí Bad Clowns v Paláci Akropolis společné poselství i prostředí post-atomového světa.

Kulisy ze starého, zrezlého kovu a otrhané oděvy možná zastupují naši kolektivní představu světa daleké budoucnosti podporovanou sci-fi filmy. Post-atomový svět se přes sterilní prostředí skleněných hypermoderních budov navrací zpět k materiálnímu prostředí připomínajícímu skládku. V Traffic Dance je „staré železo“ reprezentováno vyřazeným hasičským vozem, na kterém herci vjíždějí do improvizovaného pouličního jeviště, přímo mezi diváky.

Noemova archa
Sochař Lukáš Rais auto upravil a vytvořil z něj mobilní multifunkční scénu vybavenou vším potřebným včetně DJského pultu a dvou souprav bicích. Zároveň jde o variaci Noemovy archy, na které nomádská společnost přeživších kočuje rozpadajícím se světem. Jejich cestu doprovází jak šlágr Beggin’ od Madconu, tak živá hudební performance dvou profesionálních bubeníků a DJe. Nezaostávají ani čtyři herci – kromě tance na všemožných plochách vozu i po celém náměstí také bubnují na nejrůznější objekty a rozhodně by mohli být úspěšnou konkurencí celosvětově známému sboru hráčů na vše, co přijde pod ruku.

Zachraň se před Molochem
Snad nejpůsobivější částí představení je recitace textů Allena Ginsberga ze sbírky Kvílení (Howl) v podání Miřenky Čechové. Hereččin rázný, podmanivý a místy až agitující projev strhuje melodikou hlasu, i když není vždy snadné rozumět slovům. Co vám třeba říká slovo Moloch? Možná si matně vzpomenete na nějaké pohanské božstvo, možná si nic nevybavíte. Naléhavý tón sdělení však plně reflektuje neklid a vyzývá k nesouhlasu s pravidly současného světa. Pod heslem Join the revolution herci ukazují, jak se snaží vzepřít všudypřítomnému tlaku okolního světa. Vyskakují z upraveného hasičského vozu a svůj příběh vypráví kombinací tance, hudby a dramatického umění. Hysterické telefonní hovory, reklamní slogany, hrnoucí se hromady korespondence, tuny novin, letáků a neumlkající informační proud. To vše je ten Ginsbergův strašlivý Moloch, který ovládá svět kolem nás a neustále až k zbláznění našeptává, kam by měly vést naše další kroky. Z multifunkčního hasičského vozu se za extatických rytmů a pronikavé recitace vynořují stohy novin a papírů, které zasypávají celé náměstí, a v poryvech větru se zvedají a víří všude po zemi. Ten vítr sice nebyl domluveným hercem, ale své role se chopil víc než profesionálně.

Pomoct můžete jen sami sobě
Neměli bychom se proměnit ve zvířata a s neproniknutelnými maskami na tvářích sledovat pohyb mediálně koordinovaného stáda – to je to hlavní poselství. Je třeba spálit vše, čím se nás snaží zahlcovat, odhodit tupou poslušnost a smýt ze sebe vše, co nás spoutávalo. Ze své nomádské cestovní lodi, která se díky obrovským hořícím křídlům změnila ve zvláštně plujícího draka, se herci rozhlížejí po diváckých tvářích a cestují k novým horizontům, na kterých dalším lidem ukáží, jak se zbavit Molocha. Závěrečná slova mohou být otřepanou frází, v kontextu jsou však pronikavým sdělením, které nelze jen tak přejít: „Remeber you are human and only you can free yourself. No one else can do it for you.“

Spontánní a lidský příběh
Spitfire Company ve své hodinové hře vypráví příběh, který možná neslyšíme poprvé – rozhodně však podávají jedno z nejzajímavějších a nejoriginálnějších zpracování. Je jim vlastní spontánnost a lehkomyslnost pouličního happeningu, který pojímají s divadelní propracovaností. Jejich hudební a taneční show nechybí obsah ani hloubka, jež jsou pouze dodatečně podkresleny důmyslností a chytlavostí provedení. Traffic Dance je prostě… takové lidské.