„Festival je určen výhradně divadelním pedagogům, kritikům a teoretikům, kulturním redaktorům a praktickým divadelníkům, stejně jako studentům vysokých škol [...] – tedy všem, kdo mají divadlo jako hlavní náplň pracovní či studijní,“ píše Pavel Šimák, šéf činohry Národního divadla moravskoslezského (NDM). Řeč je o OST-RA-VARu, netradičním divadelním festivalu v Ostravě. Jeho hlavním smyslem je prezentace toho nejlepšího, co se na ostravských divadelních scénách za poslední rok vytvořilo, tomu nejnáročnějšímu publiku.

Co je to za podivný festival!? Pětidenní (30. 11.–4. 12.) divadelní maraton na scénách Divadla Antonína Dvořáka (NDM), Divadla Jiřího Myrona (NDM), Divadla loutek Ostrava a Komorní scény Aréna skončil. Spolu se zmíněnými divadly byla prezentována také tvorba Divadla Petra Bezruče – kvůli rekonstrukci vlastní budovy v Divadle loutek. Nejsem si jistý, nakolik bylo pro běžného diváka obtížné se na jednotlivá představení dostat, nicméně dramaturgové festivalu o něj příliš nestáli.

Příhodnou se tedy jeví otázka „jaký je smysl festivalu“? Z Prahy je do Ostravy daleko, pražští kritikové sem zavítají zřídka, povědomí o místním divadelním dění je tím pádem nedostatečné. Ve chvíli, kdy jsou ostravská divadla více reflektována, informovanost o místní tvorbě se zvětšuje. A taky je díky tomu větší možnost získat nějakou tu cenu.

Každý účastník sice platí (nevelký) akreditační poplatek, ale i tak je festival jednoznačně ztrátový. Už třeba jen proto, že dvě stě dvaceti studentům – tolik jich dorazilo na letošní OST-RA-VAR – poskytuje ubytování zdarma. Rozvíření stojatých vod ostravské divadelní kritiky může mít v konečném důsledku dopad na zvýšení návštěvnosti – důvody pro existenci festivalu se tedy najdou. Přece jen ale zamrzí nepokryté odmítání diváka, který „jen rád chodí do divadla“. Na druhou stranu jiná možnost z kapacitních důvodů sálů není. Už i tak se nejednou stalo, že se početný dav na představení v komornějších prostorech nedostal. Mně takhle utekly hned tři.

Festival představil pouze činoherní inscenace, což ale výsledný výběr nijak zvlášť neztížilo. Vyjma souborů baletu, opery a operety v NDM je totiž veškerá divadelní tvorba vznikající v Ostravě činoherní. Chybí opravdu alternativní divadlo, nejvíce se mu blíží Komorní scéna Aréna, vždy ale pracující s činoherním dramatem. Jakožto Moravák mohu ovšem hrdě prohlásit, že jak Aréna, tak Divadlo Petra Bezruče si už dlouho drží renomé díky precizním hereckým výkonům a kvalitním inscenacím.

Ale abych se také konečně dostal k letošnímu, již patnáctému, ročníku OST-RA-VARu! Inscenací bylo k vidění až pět za den, některé se dočkaly značně rozporuplných reakcí (Pornohvězdy Divadla Petra Bezruče, Marat/Sade NDM), jiné byly všeobecně pozitivně kvitovány (Gottland NDM, Moskva → Petušky NDM), snad opravdu jediným černým Petrem se stala Dívka s pomeranči Divadla loutek, shodně odsouzená diváky i kritiky. Respektive kritiky a kritiky. Ono musí být vůbec prapodivné hrát pro takto složené publikum. Každý tady má vlastní značně kritickou hlavu a za svým názorem si stojí. Projevovalo se to zejména na rozborových seminářích, kde se nejednou stalo, že zatímco jeden odborník tu kterou inscenaci za něco nemilosrdně hanil, druhý ji za totéž vynášel do nebes.

Cenu diváků za nejlepší inscenaci si nakonec odnesla Rodinná slavnost Divadla Petra Bezruče, nejvíce cen připadlo Cenci NDM – za nejlepší scénu, nejlepší kostýmy a nejlepší hudbu. Mozart Igora Orozoviče v Amadeovi (NDM) a Mitzi Terezy Dočkalové v Jubileu (Komorní scéna Aréna) pak získaly cenu za nejlepší mužský respektive ženský herecký výkon.

Do hodnocení samotných inscenací se pouštět nebudu. Už tak je toho ruchu kolem OST-RA-VARu až až. Jen považte: v rámci festivalu trojí hvězdičkové hodnocení kvality představení (od kritiků, redaktorů festivalového Zpravodaje, diváků), dvojí komentování festivalového dění (tištěný Zpravodaj a video Zpravodaj), tři rozborové semináře. O komentářích, kritikách, či glosách jednotlivých kritiků v dalších tištěných i netištěných médiích ani nemluvě.

Já si odnáším krásné zážitky zejména z Jubilea, či Konce masopustu a těším se někdy do budoucna na Moskvu → Petušky a Blechu, které mi kvůli výše zmíněným kapacitním nedořešenostem unikly. Možnosti jet na festival jsem se chopil s radostí, a smysl v jeho pořádání, i v této formě, vidím. Jen stále čekám kdyže bude ten festival pražských divadel pro Ostraváky!?