Za dveřmi č. p. 21
Jaké to je nahlédnout někomu do soukromí? Mohou věci, místa mluvit? Nebo jsou jen otiskem života svých majitelů? Jak souvisí pohádkový střet dobra a zla s každodenností a všedností našeho žití? Stačí projít šatní skříní – onou pověstnou branou mezi dvěma světy – a příběh se rodí…
Tuctový pavlačový dům, kdysi dávno na předměstí. Mohl by to být i panelák někde na sídlišti. Stoupáš po schodišti, zahýbáš za roh a stojíš přede dveřmi. Modrá, nebo žlutá? Volba barvy rozhoduje, zda vstoupíš branou fantazie, nebo reality. Jste dva, první rozhoduje za tebe, a tak vkročíš do snového boudoiru královny, kde zřejmě častým hostem bývá Medvěd, na smrt oddaný generál jejího veličenstva. Přemýšlíš, jak souvisejí školní sešity se šperky panovnice, se vzkazy, kde v lednici najít večeři. Otevíráš šuplíky, listuješ deníky, objevuješ skrýše i intimní pokladnice. Vidíš lahvičky s elixíry, též rozličné talismany. Můžeš i ochutnat… Najdeš v sobě sílu? Taky se brodíš listím a ocitneš se na bojišti, kde šípy lukostřílů jen sviští. Černá a bílá, resp. nevinnost versus temnota. Kdo získá vládu nad světem a bude tvořitelem života? Procházíš bludišti a najednou jsi v kuchyni. Hřejivá kamna necítíš, nevidíš, místo toho svist granátů a detonace jiného druhu uslyšíš… Co se týče četnosti, příběh skoro tuctový, pro zúčastněné však fatální. Rodinná historie je taky leckdy dobrodružstvím, někdy úsměvným, jindy tesklivým. Co bylo na počátku, co bude do budoucna? Jaké poklady schraňují dospělí?Slovy tvůrců
„Za dveřmi č. p. 21 má podobu tzv. narativního prostoru, tedy výtvarné instalace bez herců, která vypráví určitý příběh. Tento konkrétní se odehrává v současnosti a nabízí civilní vhled do života jedné rodiny. Divák bude postupně procházet sedmi prostory, které může svobodně zkoumat. Na každý prostor má omezený čas, takže bude záležet na jeho aktivitě, nakolik pronikne do detailů jednotlivých osudů i celého příběhu. Za dveřmi č. p. 21 vypráví atmosférický komorní příběh, který je určen pro jednoho až dva diváky. Každý divák navštíví prostor samostatně. Pokud přijdete ve dvojici, každý z vás absolvuje odlišnou cestu.“
Modří i moudří již vědí…
Pro ostatní je výzvou navštívit tento či mnohé jiné projekty divadelního uskupení Pomezí. Jeho činnost stojí na rozhraní nejen interaktivního a imerzivního divadla (tj. založeného na divákově zapojování se do průběhu představení), hledá a prozkoumává jeho odlišné podoby a způsoby, jak rozvíjet současné divadlo méně obvyklými přístupy. Jinými, snad srozumitelnějšími slovy: Snahou tvůrců je vytvořit komplexní, alternativní svět, do kterého může divák vstoupit a objevovat jej. Diváci jsou zapojeni do děje, ocitají se na hranici divadelní inscenace, hry a výtvarné instalace. Je to specifický typ divadla, který se vyznačuje volným pohybem diváků po scénickém prostoru, v němž se může paralelně odehrávat více scén. Divák se musí rozhodnout, kam se vydá, do jaké místnosti se podívá, čemu bude věnovat svou pozornost, protože nemůže vidět všechno. Zároveň se někdy stává i aktivním spolutvůrcem představení.
Prázdniny ve městě? Nemusí to být nuda!
Autor těchto řádků objevil Projekt Pomezí z. s. teprve na začátku června t. r.
A bylo to pro něj soukromé zjevení. Vydal se zatím na dvě výpravy. Druhá byla v rámci formátu 1 : 1 (jeden herec a jeden divák) Milý Karle! + Výlety. Dopisoval si s dívkou svého srdce z kasáren a zákopů za dob c. k. mocnářství a nechal se plně unést autentickou atmosférou příběhu i scény. Ve Výletech plul po vlnách fantazie provázen svým ptačím průvodcem, toulal se přírodou v krajině zdejší i zemí orientálních, spoléhat se musel především na svůj sluch a hmat… Těší se, že o prázdninách nakoukne do Domu v jabloních (Winternitzova vila), vyrazí na výpravu Nad městem, kdy průvodcem po okolí pražské Palmovky bude hlas ze sluchátek… A nejspíš bude svědkem, možná i aktérem prvních demokratických voleb v jedné asi dost „divnozemi“… Lístky, prosím.
Projekty Pomezí jsou příslibem netušených dobrodružství, nejen o prázdninách! Přidáte se? Stačí kouknout do programu na www.pomezí.com.
Za dveřmi č. p. 21
Koncept a realizace: Barbora Klapalová
(též námět), Ondřej Levý, Martin Sucharda,
Matěj Sybr (Za Poříčskou bránou 7, Praha 8)
první uvedení 19. října 2019, 80 minut
www.pomezí.com.