S tzv. imerzivním divadlem se u nás příliš často nesetkáte, je totiž docela náročné na výrobu. Co vůbec to cizí slovo znamená? Jednoduše to, že se můžete po více či méně rozlehlém prostoru volně pohybovat a vyzobávat střípky divadelního dění. Jednu takovou imerzivní – a velice podařenou – inscenaci máte nyní možnost navštívit i v Praze.

Kdesi v lužních horách prý leží městečko jménem Pomezí. Ne, neotvírejte mapu! Ta vám najde leda tak Pomezí u Poličky a tam, pokud vím, luhy ani hory nejsou. Maximálně tak pahorky. Pomezí, o kterém mluvím, se nachází v podivném časoprostoru (KDESI na německých hranicích a KDYSI mezi světovými válkami) a nedostanete se do něj jinak, než po schodišti v domě číslo 7 v ulici Za Poříčskou bránou v pražském Karlíně.

Dostupnost: bohužel ne bezbariérová. Terén: členitý (schody, prahy, dveře, okna, zdi, sem tam pařez). Mobilní signál: nehledejte. Občanská vybavenost: mají tu všechno – tančírnu s barem, cukrárnu, kadeřnictví, krejčovskou dílnu, truhlárnu, les, … jen hrad jim chybí (i když staří Slované tu prý měli hradiště). Obyvatelstvo: temperamentní, milé a přívětivé.

Ačkoli…
Ačkoli všechno asi není, jak má být. V městečku vládne napjatá atmosféra, chystá se tradiční podzimní slavnost – korunovace královny jeřabin. Zároveň se ale vzpomíná na kohosi, kdo z městečka před rokem touto dobou zmizel, nikdo neví proč ani kam. Divákovi je nabídnuta možnost nejen být svědkem vzrušených příprav na vrchol slavnosti, ale především pokusit se rozluštit, co se to tu kčertu děje.

Když říkám pokusit se rozluštit, myslím to doslova. Tvůrci vám nenabídnou příběh Pomezí na zlatém podnose, zatímco vy budete pohodlně rozvaleni v sedačkách v parteru. Kdepak. Tentokrát se po vás, divácích, chce spolupráce. Všechno se totiž odehrává ve třech patrech starého domu, jehož místnosti se proměnily v různé významné body v městečku a jeho okolí. Všude se pořád něco děje a je jen na vás, co z toho dění zvládnete vstřebat. Můžete si vybrat jednu místnost a v ní strávit celou dobu, můžete sledovat jednu postavu, jak prochází městečkem, můžete náhodně utíkat zrovna tam, odkud se ozývá největší křik či hluk, … Buď budete jenom poslouchat a dívat se, nebo budete aktivně prozkoumávat knihy, dopisy, fotografie. Smíte všechno, jen zasahovat do děje je vám zapovězeno. Jste jako pracovník ostrahy, který na svém monitoru přepíná mezi různými bezpečnostními kamerami – jen se u toho více nachodíte. Jste jako duchové, kteří se pohybují prostorem a sledují, co se stane.

Jak jsem řekl, smíte všechno – jen nesmíte být líní. Když strávíte celou dobu tlacháním s barmanem, jehož jediného smíte sami oslovit, moc se toho nedozvíte. Inscenace je ale tak dobře vystavěná, že ať se budete po městečku pohybovat jakýmkoliv způsobem, ať budete prozkoumávat artefakty a číst lístečky na stolech a v zásuvkách, nebo jenom sledovat děj, výsledný příběh si z těch střípků pravděpodobně vždycky poskládáte. Pro každého z vašich spoludiváků bude mít jiné hlavní aktéry a různé důležité okamžiky, ale základní linku každý z vás odhalí.

Inscenace tím přímo láká k druhé, třetí, další návštěvě. Vždy můžete být svědkem jiných přátelských pout a dramatických rozhovorů, zážitek z představení nikdy nebude stejný. A že byste byli líní, toho se nebojím – oni vás nenechají. I herecky je totiž Pomezí troufám si říct mistrovsky zvládnuté, všichni bez výjimky se s grácií a s přehledem pohybují po domě-městečku, dění na jednotlivých místech do sebe zapadá jako ozubená kolečka, prostoje při čekání na partnera se protagonistům daří vyplňovat improvizací a interakcí s diváky přesně v duchu atmosféry představení.

Ansámbl si zaslouží obdiv i za to, jak pohybově náročné jejich výkony jsou. Představení trvá bezmála tři hodiny a věřte mi, že i vy coby diváci budete ze samého přebíhání z místnosti do místnosti a z patra do patra náležitě uondaní. A co teprve oni! Navíc hraní v takto bezprostřední blízkosti publika – jen si to představte, diváci stojí všude kolem vás, nemůžete se schovat za rampou, všichni vidí zblízka každý váš pohyb, každé zaváhání, každý potencionální stín nervozity, který přeběhne po tváři…

Sečteno podtrženo, cenu za Projekt roku festivalu …příští vlna/next wave… si rozhodně zasloužili. Jsou skvělý tým, který dal dohromady skvělou, propracovanou inscenaci. Na první pohled je vidět, že se toho nebojí. Nebojte se toho ani vy! Dokážete zjistit, co se v Pomezí děje? ∞


Pomezí
Za Poříčskou Bránou 7, Praha 8
nejbližší reprízy během března