V trháku, kteří všichni viděli nebo se na něj chystali, nebo se na něj chystají, ztvárňuje hlavního hrdinu americký herec Joaquin Phoenix. Jeho předchozí rolí byl ve filmu Máří Magdaléna Ježíš Kristus. Tam radil lásku za všech okolností, jeho křenící se klaun jde na to jinak.


Na roli Mesiáše se Phoenix hodí modrýma očima, blahoslaveným úsměvem i hlasem, který by uspal tura. Praktikuje absolutní herectví, po dobu natáčení vždycky žije svou rolí. Do jeho Ježíše se herečka Rooney Mara, která zosobnila Máří Magdalenu, zamilovala tak, že s Phoenixem dodnes chodí. I jako Jokerovi mu to celkem sekne, ale do role zhubnul pětadvacet kilo, což mu ubralo na blahobytnosti.

Stejně jako u předcházejícího světového hitu, Tenkrát v Hollywodu od Quentina Tarantina, se ani u Jokera vteřinu nenudíme. V Tenkrát excelovali Brad Pitt a Leonardo DiCaprio, Joker je Phoenixova one man show. U Tarantina je násilí folklórem, nikdo se nepozastavuje nad mírou brutality, kterou v jeho filmech páchají pohlední a vtipní sympaťáci. U Jokera to všichni řeší a důvodem je asi to, že poslední doba smrdí násilím.

Phoenixův Joker je dojemný. Pobavený člověk ještě odsoudit vraha dokáže, ale dojatý už přes své slzy těžko rozeznává správné od zlého. A v Jokerovi sledujeme intimní sondu do zbídačené duše hrdiny, který se ověnčen polehčujícími okolnostmi stává nenuceným killerem. Všude mu někdo ubližoval. Revolver dostane od kolegy v práci, ani ho nechtěl.

Prvně vraždí v sebeobraně a sled náhod ho zavede do bludného kruhu dalších vražd. Láme se chleba – vraždit se rozhoduje vědomě. Násilí na násilí. Neřeší přiměřenost. Uvolní se. Usmívá se. Otevře Pandořinu skříňku. V zrcadle místo Arthura Flecka spatří Jokera. Pro mučedníka je to příjemná změna. Máme tuhle odvrácenou černou díru všichni?

Možná tato otázka a strach z odpovědi na ni vyvolává recenzentské lamenty nad morálním dilematem, kterému režisér a scénárista Todd Phillips diváka předhazuje. Nelze si nevzpomenout na Charlese Mansona a jeho zabijácké loutky. Americký symbol zla se v komiksové postavě vysmátého klauna musel zhlédnout. Role Masnona je pro Phoenixe po Jokerovi must. Má podobný hlas.

Po Fénixovi z popela zůstal flek
Ve finální scéně stand-uper Arthur Fleck říká, že společenská většina určuje, co je pravda a co ne, podobně jako publikum na stand-upech určuje, co je vtipné a co ne. Podivíni nemají publikum, protože většina lidí má sériově vyrobené mozky – pohodlná auta s airbagy. Jiní ale šlapou na rezavém kole s prasklou duší. Zoufalí, ale neméně ctižádostiví. Udělají cokoli, aby se dostali tam, kam potřebují, kam všichni chceme – k uznání. Když ne uznání kvalit tak aspoň uznání existence. V souvislosti se střelbami na amerických školách se mluví o hnutí beta, které prý chystá revoluci. Má jít o neúspěšné lidi, kteří závidí těm úspěšným. Osamělé vlky Islámského státu známe dobře z novinových článků, americký prezident Donald Trump jim říká loseři. Díky naší dobře mediálně pokryté fascinaci zlem mají tito odpadlíci publikum předem jisté.

Pro jeho zvláštnost mají Arthura Flecka všichni za blbečka. Trpí tragikomickými výbuchy nekontrolovatelného smíchu, které mu způsobuje dřívější zranění hlavy. Těmito výbuchy se ale Fleck nevysmívá druhým. Jeho smích neznamená nic než svou vlastní nekontrolovatelnost, druzí si ho ale nevyhnutelně berou osobně. S podobnou nekontrolovatelností musí žít třeba lidé s Tourettovým syndromem. V nové kriminálce Motherless Brooklyn ztvární Edward Norton vyšetřovatele poznamenaného tímto hendikepem. Podle traileru je na co se těšit.

K všeobecné šikaně Jokera se připojuje i autor českých titulků. Arthur čte své psycholožce vtip ze svého sešitu. Stojí tam: „I hope my death will make more cents than my life.“ Přeloženo je to: „Doufám, že moje smrt bude dávat větší smisl (sic) než můj život.“ Z chytré slovní hříčky vznikne naprostá retardovanost. Ne, Fleck je vysoce inteligentní. Jiný jeho pódiový joke zní: „Když jsem byl malý, říkal jsem všem, že se jednou stanu stand-up komikem. Všichni se smáli. Teď už se nesmějou.“

Podobné uvolnění jako smích přináší i násilí. Ve svém románu Postelová tajemství mistrů kuchařů to Irvine Welsh ukazuje na příkladu fotbalových fanoušků. Uvolňuje se endogenní opiát endorfin. O jistou katarzi jde zřejmě i u bystandera. Když má násilnické sklony, dokáže se s násilníkem ztotožnit. Když ne, je aspoň rád, že je rád, víc si váží teplého krbu. Na ČSFD je Joker pár měsíců od svého uvedení pětadvacátým nejlepším filmem historie. Na benátském filmovém festivalu ho odborná porota ocenila hlavní cenou.

Změna klimatu
Film vstoupil do kin v době, kdy ve společnosti vládne podivná atmosféra a většina národů volá po silném vůdci, nebo už ho má. Díky marketingu se této úlohy ve spoustě zemí zhošťují různí Jokeři. Po funkci světového hegemona baží komunistická Čína. Většina lidí, i když to nejsem já ani vy, hledá někoho, kdo jejich obavy rychle obrátí v prach a slíbí jim, že je před vším ochrání. Stačí, když je přesvědčivý, na důkazy kompetencí není čas. Lidi dlouho nedokážou žít v kognitivní disonanci – zastávat dva neslučitelné postoje.

Budeme dál razit cestu největšího pohodlí, nebo si utáhneme opasky kvůli něčemu, co možná ani není pravda? Tahle otázka stejně jako kterákoli jiná dělí v poslední době lidstvo na dva neslučitelné tábory. Krišňáci říkají, že se nacházíme v poslední fázi vesmíru zvané kalijuga. Začala před pěti tisíci lety a bude trvat dalších čtyři sta dvacet sedm tisíc let. Lidi se budou vzájemně grilovat. Bůh sestoupí na zem, aby je zničil.

Ježíš na neutěšenou tenzi zareagoval láskou, Joker volí opačnou cestu. Lásku komunikovat neumí, nikdo mu nerozumí. Přesto komunikovat chce, touží po vykoupení. Urazí se. To lze považovat za původní moment zla. Urážka vede k izolaci, uvěznění, samotě. Phoenix toto vězení mistrně ztvárňuje. Podobnou roli zahrál už v roce 2012 ve filmu Mistr, byl za ni nominován na Oskara. Tento film o zrodu scientologie ale nebyl zdaleka taková zábava, protože nenabízel přímočaré schéma. Oproti Jokerovým devadesáti má na ČSFD pouhých šedesát šest procent.

Přerod Arthura Flecka do Jokera definuje Phoenix roztržitým blouděním po pokoji. V reálném světě nemá kam uniknout, a tak uniká do svých klaunských póz, které akcentuje, paroduje, karikuje. Klaun sám je karikaturou veselosti a vlídnosti. Joker do něj instaluje plug-in hejtu. Obsedantní snaha pobavit druhé vede ke svému opaku, podobně jako maniodepresivita aka bipolární porucha – nemoc, kterou by se dala definovat dnešní západní civilizace. Chceme víc a víc a nikdy nemáme dost. A tak se blíží katastrofa (i když nechci rozsévat nocebo – opak placeba).

Po zajištění základních potřeb, jako je jídlo a spánek, nastupuje touha po uznání, kterou už v moderním světě tak snadno nezaženeme. Někteří chytří psychiatři říkají, že vzestup deprese pochází z nucené vlídnosti, kterou má spousta profesí v popisu práce. Přetvářka. Paranoia. Neupřímnost. Nepřítomnost. Jsou to emoce, co tvoří realitu, ne informace. Nejlepší obrana je útok. Nejlepší hejt je láska. Je taky třeba naučit se nedělat nic. „Nic je sexy, nic mě vždycky dostane na party“, říká Andy Warhol.

Greta The Great
Apel na lásku a spolubytí se může změnit v opak, v ničivý boj o planetu. To je jasné. Gretin projev na půdě OSN připomínal Hitlera, když nadával na Židy. Vzpoura proti elitám, alfa samcům. Možná je to potřeba, ale otázka je, kdo se jí zhostí. Planetární marketing je na vzestupu. Všichni budou mluvit za planetu. Je přece všech. Planeta jako rukojmí eg.

Jsme vůbec schopni myslet na něco jiného než na sebe? Máme to v DNA? Progres a altruismus jsou jenom vedlejšími účinky, když se daří. Máme v DNA říct si dost, když můžeme dál? K tomu nás většinou musí něco dokopat. Sjednotí nás až katastrofa, která bude světlem na konci tunelu? Doufám, že ne, ale to bychom museli začít činit a přestat ničit, přestat činit zbytečnosti. A taky každý přispět svým minidílem, starat se o sebe. Ale Greta říká: „To do your best is no longer good. We must all do the seemingly impossible. Everything needs to change. And it has to start today.“

Naším zrcadlem je temná hmota, o které nevíme nic. Já ani ne-Já. Budoucnost se při své objektifikaci stává minulostí. Budoucnost je totální nejistota. Ani dobro ani zlo. S tím musíme vstát do příštího dne. Žádné „pozdě“, žádné „how dare you“. Nový začátek znamená lepší pokračování. Pralinky jsou nejstaršími spoji. Možná by teď stačilo vážit si toho, co máme. Výdobytků. Dobytků, jablek ze Zélandu, hroznů z Řecka a avokád z Chile a on-line komunikace. Poděkovat za to pěkně pánu Bohu. Ježíšovi daly dějiny částečně za pravdu. Lze jen doufat, že za ni jednou nedají i Jokerovi.

Joker
Režie Todd Phillips
USA, 2019, 122 min.