Kombinace žánrů romantického dramatu se sci-fi komedií vydaná studiem Warner Bros. může být buď naprostý krok vedle, nebo trefa do černého. V případě snímku Her (Ona) výsledek předpovídá plejáda kvalitních herců i autoři hudby – Grammy ocenění Arcade Fire.

Když v životě přijdete o někoho, koho milujete, ovlivní vás to. Můžete se stát extrovertnějšími, houževnatě hledat někoho, kdo by urychleně prázdné místo zaplnil. Na druhou stranu se můžete stát introvertnějšími. Před světem se skrývat a seznámení se vyhýbat – jako Theodor. Lásku nakonec stejně našel, jen ne úplně typickou. Našel ji v operačním systému. Ale kdo by se nezamiloval do hlasu Scarlett Johansson?

Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti v Los Angeles a dá se shrnout větou, kterou s ironickým podtextem prohlásila Theodorova bývalá žena: „Bývali jsme manželé, ale chtěl, abych byla na Prozacu, teď je vášnivě zamilovaný do svého laptopu.“

Her je snímek režiséra Spika Jonzeho, který se začne promítat koncem tohoto měsíce v českých kinech. Hlavní roli procítěně a uvěřitelně ztvárnil Joaquin Phoenix, u něhož je nepsaným pravidlem, že hraje podivné role. Jonze zase podivné filmy natáčí. Z této spolupráce žádná středoproudová věc, která by nestála za povšimnutí, snad nemohla ani vzniknout. Zárukou kvality je také talentovaná herečka Rooney Mara. Hlas operačního systému patří zmíněné Johansson. O tom, jak skvěle dokázala přenést emoce do pouhého hlasu, svědčí i to, že ve Spojených státech byla nominována na několik cen v kategoriích herečky, aniž by se ve filmu byť jedinkrát objevila. V Itálii dokonce na římském MFF vyhrála. Phoenix za ní nezůstává pozadu – objevil se mezi jinými třeba v nominacích na Zlaté glóby. Dojde i na Oscara? Jeho performance introvertního, inteligentního chlapíka toužícího po vztahu je totiž skvostná.

Her je chytrý počin, který možná působí jednoduše, ale má spoustu myšlenkových vrstev. Za proudem úvah stojí výborný scénář, který si režisér sám také napsal. Byla to jeho první solitérní práce na tak velkém projektu. S dřívějšími snímky V kůži Johna Malkoviche či Adaptací, jeho prvním celovečerním filmem, mu pomáhal Charlie Kaufman. Absencí Kaufmana si Jonzo nepohoršil. Je to další kvalitní počin v jeho nikterak kolosální, zato kritiky i diváky dobře hodnocené filmografii.

Her nabízí mnoho poloh a jde na trh s celou škálou emocí. Obsahuje scény, u kterých vám bude smutno a úzko, i scény, u kterých se budete popadat za břicho. Skvělý scénář se doplňuje s mistrně zvládnutou režií. Především melancholické momenty přiléhavě doplňuje sugestivní hudba, stejně jako obraz, který je laděn do pastelových barev. Za zmínku stojí vlastně celá vizualizace snímku, jenž oku zkrátka lahodí. Ocitáte se v moderním prostředí s nádechem retra, zajímavá a hezká kombinace. Zvláště pak pro sci-fi.

Režisér působivě nastínil v Her nynější stav moderní společnosti, kdy se člověk vzdaluje člověku, ale naopak se sbližuje s technologiemi. Hlavní myšlenkou je, že čím víc existuje prostředků pro socializaci, o to víc jsme vlastně osamělejší. A tak je pro Theodora mnohem jednodušší si nechat udělat virtuální kamarádku na míru, takzvaný operační systém umělé inteligence. Z kamarádky se však postupem času stává spřízněnější a spřízněnější „duše“, až „jejich“ vztah vyústí v zamilovanost. Theodor si tak nemusí lámat hlavu s řešením „běžných problémů“ za pomoci kompromisů.

Jonzeova zpověď o vztazích může působit banálně, ale ve skutečnosti v sobě skrývá neuvěřitelný potenciál, který vás dožene k tomu, abyste ještě nějakou dobu uvažovali nad sociologickými otázkami. Je to jeden z filmů, s nimiž dvě hodiny uplynou jako nic. S podmanivou hudbou, chytrými dialogy a nádherným vizuálem to ani jinak nejde. Pár scén sice působí přetaženě, ale celkový dojem nekazí. Na závěr skromná prosba, prosím, nedabovat tento snímek, Johansson prostě nelze nahradit. A žádné osobní vztahy s operačními systémy v blízké i vzdálenější budoucnosti. Jak zjistíte, ani vztah s OS na míru není bez chyby. ∞


Ona (Her)
režie Spike Jonze
USA, 2013, 126 min.