Píše se rok 2026, vítejte v přetechnizovaném městě budoucnosti, ostře rozlišujícím dělnickou vrstvu a buržoazii. Bohatí vládnou chudým. Stroje na jedné straně jako technický pokrok, modernizace, na straně druhé jako metla lidstva. Vydali jsme se po stopách antiutopického sci-fi, které se z velké části stalo naší minulostí, přítomností a stane se patrně i naší budoucností.

Poslední podnět německého expresionismu. Jeden z nejdůležitějších počinů německé kinematografie a první film přiřazený ke kulturnímu dědictví UNESCO. V dobovém kontextu finanční propadák, dnes fascinující sci-fi – nejen to je snímek Metropolis z roku 1927.

Pokud se chcete na pár desítek minut přenést do roku 2026, navštivte Metropolis. Možná vás překvapí, jak moc se bude podobat (nebo lišit?) představa pro nás již poměrně blízké budoucnosti představě někoho, kdo si byl jist, že v té době již dávno žít nebude. Ať už si vyberete dvouhodinovou či dvouapůlhodinovou verzi (film byl restaurován před třemi lety z důvodu nálezu téměř kompletní kopie filmu, obsahující nové scény), podíváte se do chladného, přetechnizovaného města budoucnosti plného mrakodrapů ve stylu Art Deco. V dobovém rozhovoru Lang uvádí, že „film byl zrozen z jeho prvního pohledu na mrakodrapy v New Yorku v říjnu 1924“. Ocitnete se ve světě plném vynálezů, prosperity, ale také sociálního útlaku. Nezní to povědomě? Dystopický příběh rozlišuje dvě třídy – myslitele a pracovníky. Ostatně film začíná záběrem na masy dělníků žijících pod zemí, obsluhujících stroje, aby si elita na povrchu mohla bezstarostně žít. Snímek se neobejde bez milostné zápletky, kdy se syn vládce Metropolis Freder zakouká do Marie, kázající v podzemí dělníkům o lepším světě. Těm Marie podává starou biblickou pověst pojednávající o konfliktu mezi vládnoucí a pracující třídou. Příběh je lehce banální i na danou dobu, přesto se režisér označení cliché zdárně vyhnul.

Sci-fi z 20. let minulého století?
Černobílé, ale určitě ne šeď
Snímek mile překvapí bravurně zvládnutou formální stránkou s výbornými efekty, ale také svižností, sytými stíny a dramatickými úhly, kterými je film protkán. Samozřejmě nesmí chybět dramatické „přehrávání“ herců tolik typické pro němou éru kinematografie. Jste-li fanoušky sci-fi filmů jako Dark City, Pátý element či Blade Runner, tak vězte, že i režiséři těchto děl se nechali ovlivnit Langovým Metropolisem.

Ve filmu se nenachází silné psychologické momenty jako v některých režisérových dalších dílech, vyprávění je v Metropolis uchopeno především vizuálně. Lang minimalizoval i užívání mezititulků, jak jen to bylo možné, a nechává tak pochopení na samotném divákovi, ať už se jedná o koncept celého příběhu, nebo o výklad biblických metafor, kterých je ve filmu možná až nezdravě moc.

Fritz Lang coby vizionář?
Podle filmu Metropolis ano
To, že dílo bylo považováno za film pro elity o elitách, svědčí i obliba u německého vůdce Adolfa Hitlera či jeho blízkého spolupracovníka Josepha Goebbelse. Již několik let po vzniku Metropolis se objevily drobné paralely fikce se skutečností. Natočil tím Lang skutečný Svět zítřka, aniž by to tušil? Málem jako by se nacisté se svým řádem a nelidským chováním inspirovali. Ostatně kredit si připsala za svou scenáristickou předlohu Langova tehdejší žena They von Harbou, členka NSDAP. Nutno dodat, že samotného Langa znechutila skutečnost, že se dílo užívá ve prospěch nacistické propagandy, a emigroval.

Je dobré si položit otázku, jak asi vypadaly dobové reakce. Ví se, že film byl propadákem a studio UFA, které jej vydalo, téměř zbankrotovalo. Náklady činily nevídaných 5 miliónů říšských marek. V době grotesek toto dílo muselo šokovat. Jednalo se o skutečné první sci-fi své doby. Pro tehdejší publikum vize nepředstavitelná, absolutně vzdálená realitě.

Technická prozíravost Langa se potvrdila vzápětí po premiéře v roce 1927. Videotelefon, který se ve vědeckofantastickém díle objevil, představili i v realitě. Ještě téhož roku byl vyroben prototyp společností Bell Labs, a jak se nám to dnes skajpuje. Co tedy pohled jedince žijícího ve skutečném 21. století? Vyostřování třídního boje je stále relevantním tématem, řeší se dnes a denně. Aktuální bude jistě i za 13 let. S ohledem na to, kolik z nás si může i v dnešní době právem připadat jako pracovní otroci. Je až znervózňující, jak moc může být jeho pojetí přesné, co se některých aspektů týká. Představa strojů uvědomujících si svou existenci, stvoření umělého života či klonování člověka není přeci už jen tak naivní, jak se mohlo ještě donedávna zdát. Jedná se o onen Svět zítřka, co nás čeká? Vize, jak se technika může obrátit proti nám, je mrazivá. S čím si hrajeme my, to si může časem začít hrát s námi. Nezbývá než doufat, že nezapomene na myšlenku filmu „prostředníkem mezi rukou a mozkem musí být srdce“.

Ať už je to s vizionářstvím Langa jakkoliv, pokud máte možnost vidět Metropolis, nejlépe na velkém plátně, směle do toho. Nebojím se napsat, že se jedná o jeden z nejvybroušenějších a vizuálně nejdokonalejších filmů, co kdy byly natočeny. Jestli snímek oceníte, či zavrhnete, je na vás. Třetí možnost však není.


Metropolis
režie Fritz Lang
Německo, 1927, 153 (119) min.


autro: Filip Platoš