Propojení dvou výrazných hudebníků české scény Václava Havelky, kytaristy a zpěváka kapely Please The Trees, a producenta Martina Hůly alias Bonuse přineslo představení Co ty jsi zač. Co je to zač jsem se ptala Václava Havelky.

Invence autorsky uchopit písně českého undergroundu vznikla pro účely Griffinova filmu Listopad. Výběr konkrétních písní k přetvoření byl na vás?
Písničky vybíral Martin. Garáž, HNF a Michael’s Uncle byli už ve výběru pro film Listopad, které jsme samplovali do scénické hudby. Přemýšleli jsme, jak hudbu, kterou jsme pro film udělali, vydat. Vznikl nápad předělat skladeb víc. Přibyly třeba Žiletky od Psích vojáků. Na albu jsme pracovali zhruba dva měsíce.

Vzniklo propojení Tvrdý/Havelka cíleně za projektem U nás v garáži? Jaký je příběh vaší spolupráce?
Jsme tak nějak dobře protikladný, já jsem víc intuitivní, Martin víc přemýšlí. Jsou to protikladné energie, kontrast a rozdílná dynamika, které se vzájemně hezky doplňují. Známe se více jak deset let. Spolupráce přišla tak nějak logicky a přirozeně. V roce 2013 jsme začali občas improvizovat na různých akcích. Martin produkoval, nahrával a míchal debutové, čtyřskladbové EP mého projektu Were Mute, který mám s anglickým multiinstrumentalistou Carlem Warwickem. V době, kdy nahrávka vycházela, přišel Ondřej Šturma s nápadem a s nabídkou práce na soundtracku k filmu Listopad.

Zpracovávali jste písně, k nimž má většina lidí, která dobu 80. let prožívala, blízký vztah. Jak vznikaly nové aranže? Jsou to vlastní pocity z doby, kterou jste zažili i vy, v aktualizovaném hudebním jazyce současné generace?
Až na pár výjimek to pro nás byl nový materiál. Něco jsme znali trochu, něco vůbec ne. Klíčové byly texty – jestli jsou pro nás aktuální, oslovují nás, jestli si stojíme za tím, že je budeme hrát a zpívat. V podstatě jsme dělali tu desku, jako by byla naše autorská, plně jsme se s těmi skladbami ztotožnili. První náčrt, základ, přišel vždycky od Martina, ten postavil hrubou kostru skladby, pak jsme společně nahrávali nástroje a zpěvy. Na začátku pokaždé stála konkrétní představa o atmosféře toho kterého tracku, jak na nás ten text působil. Potom jsme si ho „přeložili“ do svého hudebního jazyka, zachovali jsme to, co je pro nás podstatné, a to byl ten základ. Zajímavé je, že představa o tom, co je pro nějakou skladbu signifikantní, se může dost lišit – pro někoho to může být rytmus, pro jiného ústřední melodie nebo basová linka. Nálada desky souvisí hodně s tím, jací jsme, jak se teď cítíme.

Projekt U nás v garáži funguje dál. Přenesl se na divadelní prkna. Rozšířili jste hudební vystoupení o videoprojekci a pozvané hosty. Co jej odlišuje od běžného koncertu?
Většinou vystupujeme v duu, s čistě elektronickým setupem. V Divadle Archa představíme sestavu rozšířenou o bicí, basu a kytaru a také jedinečnou vizuální show. Chceme zrealizovat naši představu o interaktivní projekci, která by byla jemná a efektní, ale zároveň nepřeválcovala samotné vystoupení, tak jak to často bývá na koncertech s VJingem k vidění. Jako host s námi vystoupí Michael Kyselka na foukací harmoniku a jako support berlínská hudebnice Golden Diskó Ship se svou novou desku Invisible Bonfire.

Projektu jste ale dali omezenou dobu trvání. Proč je best before září 2015?
Kouzlo tohoto projektu je i v jeho dočasnosti, na podzim skončíme a budeme se dál věnovat svým vlastním projektům. Hlavní je pro nás oba autorská tvorba. ∞


Co ty jsi zač?
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1)
18. 3. 20:00 • 190 Kč v předprodeji