Jsou festivaly monstrózní, kde se ztratíte v davu jako lžička soli v Mrtvém moři. A pak jsou ty menší a komornější. Nelákají na velká jména, ale na žánrovou rozmanitost a jistou svéráznost.

Beseda u bigbítu v Tasově jedním z takových festivalů je. Auta parkují na poli, k dispozici jsou tu kromě klasických toi toiek dřevěné latríny, na občerstvení nestojíte nekonečné fronty. Opilci padají na stany a „slivovica“ teče proudem.

Vládne uvolněná atmosféra a přestože tu je snad největší hustota opilých či zkouřených lidí na metr čtvereční, nezaznamenala jsem žádnou bitku ani agresi. Možná to dělá i příjemné klima jednoho z nejteplejších a nejsušších míst v republice, možná že line-up festivalu přitahuje pozornost jiného publika než to mainstreamové.

Pelmel hudebních žánrů a „vivat gumáky!“
Název festivalu odkazuje na bigbít, ale festival přeje nejrůznějším fůzím, experimentům i výletům do vod vážné hudby. Na své si tu přijdou milovníci elektroniky, hardcore i kytarového rocku. Ze záplavy zajímavých jmen bych namátkou jmenovala elektronickou formaci Kazety, plzeňské metalisty Shogun Tokugawa, maďarskou kapelu Žagar a dekadentním kabaretem načichlé uskupení Unifiction. Svéráznými, hravými, dada básničkami proloženými šansony bavila publikum „sklepácká“ herečka a zpěvačka Lenka Vychodilová.

Každý si tu mohl najít to svoje. Chodit od jednoho pódia ke druhému nebo na chvíli zajít do vesnice. Či se nehnout od stánku s občerstvením. Přestože se zrovna o víkendu 6. a 7. srpna očekával déšť, v Tasově docela svítilo slunce. Stejně ale byli ve výhodě ti, kdo si dovezli holínky, okolí pódia se brzy proměnilo v bláto.

Něco o Vltavě nebo Laďovi Čumbovi
Také se tu ukázala staro-nová Vltava, přestože vzbudila rozporuplné reakce. Nejen proto, že jako přídavek hráli již hranou skladbu. „Do stejné Vltavy dvakrát nevstoupíš,“ glosovala vystoupení jedna známá.

K Tasovu patří i postava svérázného moderátora Ladi Čumby (ano, to je ten týpek, co letos nezaměnitelným stylem moderoval například festival na Kampě). Tentokrát se, ke zklamání návštěvníků, na pódiu neobjevil, zájemci ale měli možnost vyslechnout si autorské čtení jeho textů v Apollónově stanu. To bylo místo zasvěcené jiným druhům umění než tomu hudebnímu – a to divadelnímu, výtvarnému či literárnímu.

Soutěž písničkářů
Sobotní ráno je každý rok prostorem právě pro písničkářskou soutěž. Letos mohli diváci hlasovat o svého favorita tak, že upíjeli z flašky označené jménem umělce. Stejně jako loni si přízeň mnoha fanoušků získala místní svérázná Nikola Mucha; zvláště její píseň „Chlapi sú kokoti“ se setkala s posluchačským ohlasem. První místo ale po zásluze vyhrála Marie „Sekaná“ Adamová, které byl večer věnován prostor na hlavním festivalovém pódiu.

Dva dny v topolovém hájku uběhnou jako voda, člověk může načerpat spoustu inspirace i nových hudebních tipů. A poznat další zákoutí naší republiky.