Původně jednodenní přehlídka regionálních, převážně rokových kapel, se proměnila ve velmi zajímavou, žánrově pestrou dvoudenní akci, která svou atmosférou učarovala mnoha fanouškům a nejednomu z účinkujících. Někteří se už podevatenácté sjeli do Topolového hájku slovácké obce Tasova nedaleko Veselí nad Moravou.

Letošní ročník Besedy u Bigbítu proběhl 5. a 6. srpna a dramaturgicky navázal na předešlé především svou rozmanitostí. Na dvou podiích vystoupili bluesoví Paul Lamb and The King Snakes (UK), reggae/ska Etna Kontrabande (PL), elektronicky/živě hiphopoví Realistic Crew (HU), indie/ rockoví Gerda Blank (NZ), nezařaditelní Special Providence (HU), dubstepoví Jazzsteppa (UK) a další z Čech, Moravy i Slovenska jako například DVA, Longital, Lenka Dusilová, Zdeněk Bína, Čokovoko, Narajama Revisited, Korjen, Neruda, Trio de Janeiro, Dark Gamballe, Kill the Dandies…, celkem více než čtyřicet skupin včetně regionálních nebo začínajících umělců, kteří tak dostávají možnost se prezentovat před rozmanitým publikem, nebo čerpat inspiraci u jiných, jak u kapel, tak u hudebních stylů.

Letošní soutěž o talent Besedy vyhrála hodonínská skupina Colorfly. A to určitě zaslouženě, protože jejich hudební nápaditost a také radost z hraní je u některých umělců, kteří se hudbou léta živí, opravdu k pohledání.

Účinkující zde nejsou vybíráni podle žánrů, prodaných desek nebo obliby v rádiích, ale přímo podle jejich přístupu k hudbě a živému koncertování vůbec. To je pak jedna z věcí, které festivalu propůjčují jeho kouzlo a návštěvníkům nadšení, radost a dobrou náladu.

Další příjemná věc je to, jak je akce pořádána lidsky, s důvěrou a vstřícností, žádné prohledávání věcí při vstupu nebo různé nesmyslné zákazy. Tasovská forma D.I.Y. je pravým opakem nových velkých festivalů, které už mají mnohem víc společného s hudebním byznysem než s hudbou a jejím vnímáním samotným.

Součástí Besedy je v posledních letech také projekt Apolónova návštěva, ve kterém se prezentují divadelní, výtvarní a další někdy i těžko zařaditelní umělci. Některá díla vznikají přímo na festivalu, nebo se do projektu můžou zapojit samotní návštěvníci. To dává festivalu další rozměr, přičemž podstata poznávání, porozumění a sdílení zůstává stejná.

Příjemnou atmosféru ještě dokresluje vesnické prostředí mezi lány s výhledem na Bílé Karpaty a samotný areál Topolového hájku, který lemuje koryto říčky Veličky s osvěžujícím splavem přímo pár kroků od místa určeného ke stanování.

Po letech navštěvování Besedy a debatování o ní s ostatními slyším od čím dál víc lidí, že do prvního dne vůbec neví, jaké kapely budou hrát, a jezdí do Tasova jen kvůli Besedě samotné. Prožili tam totiž něco, co je tam další rok táhne znova.




autor: Dušan Čepil