V pátek 16. ledna otevřel pražský klub Roxy večer plný pulsující hudby při příležitosti křtu 13. čísla, a oslavil tak ROK DVA nemainstreamového kulturního měsíčníku Artikl.

Party to byla opravdu velkolepá! Hostina pro smysly byla velkorysá a účast oslavy chtivých naskočila na číslo 870. Ve 22 hodin zahájil večírek maskovaný přízrak z Doks Kittchen. Roxy se naplnila a připravila atmosféru pro hypnózu od kapely WWW. Palba slov a beatů zaplnila Roxy a po více jak hodinu a půl prýštila výměna energie z pódia k davu. Dvojice Space Love posunula před první ranní děj k vesmírným branám a DJ setem zakončil noc ve čtyři ráno Floex. Půlnoční narozeninový dort v podobě site-specific tanečního vystoupení v podání Kamily Mottlové a Kláry Kočárkové na hudbu od Williama Valeriána doprovodil a vizuální stránku večera dirigoval VJ Julius Stefan z KinocirKus.


Než se Ondřej Anděra z večírku vytratil, dostal ještě v backstagi pár otázek. Skupina WWW (Ondřej Anděra, Milesa Zrnič Anděra, Lubomír Typlt) se odklání od hlavního hudebního proudu. Jejich styl se nedá jednoznačně zaškatulkovat, stále objevují něco nového. Mísí industriální elektronické zvuky s rytmickým hiphopem. Snaží se dělat hudbu po svém a to se mi líbí.

Jak jste došli k dnešní podobě projektu?
Vlastně už fungujeme hrozně dlouho. Nejdřív to byl klasický hiphop v 90. letech. Pak z toho vznikla živá kapela, ta se rozpadla. V roce 2006 jsme se společně s Lubošem Typltem, který také píše texty, znovu vzkřísili. Bylo to spontánní, hysterické nadšení. Potom přišla zpěvačka Milesa a napadlo nás přeložit některé části textů do jejího rodného jazyka, srbštiny. Zjistili jsme, že propojení dvou slovanských jazyků funguje a začali jsme na tom pracovat.

Jste tři – kdo z vás se nejvíce věnuje textům?
Píšeme dohromady s Lubošem Typltem, ten je naší nedílnou součástí. Když by zmizel on, tak se rozpadne i celý atom. Nějak si vždy do textů navzájem zasahujeme.

Vaše texty jsou dost specifické – odkud přichází náměty?
Vezmeme si nějakou situaci, položíme si ji před sebe a snažíme se ji rozebírat. Vlastně až převracet do nějakých absurdních souvislostí, do protikladů. To je naše metoda, která vznikla právě společným psaním. Pořád si necháváme nějaký prostor pro tajemství, to nás baví. Za dva roky tak člověk může text pochopit z úplně jiné strany. Forma textů se neustále mění.

Jsi spokojen se současným stavem české hudební scény?
Obecně mám pocit, že je až moc mainstreamu a málo osobitých projektů. Některé tu ale jsou a těch se držím. Přijde mi, že se objevují různé vlny, pravidla se mění. Vzniká tu velký tlak na člověka, aby se držel v nějaké konzervě. Dřív se spíš volalo po originalitě, dnes se většina snaží držet nějakým směrem. Je to slepá ulice.

Jaké hudební projekty tě ovlivňují?
Teď mám úplně nejradši hiphopovou, psychedelickou kapelu Shabazz Palaces. Pořád Nine Inch Nails, Tricky a Massive Attack. Pak samozřejmě Radiohead, CocoRosie a všechny tyhle podivnosti. V Čechách mám třeba hrozně rád Kata z Prago Union. ∞


autor: Tereza Suntychová