Rumunsko je v našich končinách stále vnímáno jako divočina, kam není radno se vydávat. Předsudky jsou mocné, ale nemají opodstatnění. Dávno neplatí, že vás tady minimálně okradou a v obchodech není co koupit. Rumuni od dob Caucescovy diktatury ušli velký kus cesty a naplno využili výhody vstupu do Evropské unie. Dnešní Rumunsko je normální civilizovanou evropskou zemí. Ba co víc, můžete se tu cítit jako doma. Stačí překonat něco přes tisíc kilometrů a navštívit jednu ze šesti vesnic Českého Banátu.

Na cestu se samozřejmě můžete vydat kdykoli během roku a je velmi pravděpodobné, že budete vždycky spokojeni. Spojit cestu s festivalem Banát je ale něco dočista jiného. Ne nadarmo nese podtitul „Music adventure“. Tohle se totiž musí zažít. Letos se konal festival od 16. do 21. 8., jako obvykle ve vesnici Eibenthal, tedy v Tisovém Údolí.

V úterý večer nastoupíte v Praze, Brně nebo České Lípě do autobusu, ze kterého se záhy stane pojízdná nálevna s živou hudbou. I kapely se do Banátu nějak musí dostat a drtivá většina cestu po vlastní ose nevolí. Spolu s odesláním přihlášky tedy vyslovíte přání, se kterou kapelou chcete trávit cestu, a při troše štěstí budete vyslyšeni. V našem případě byl Vasilův Rubáš jasná volba a rozhodně jsme neprohloupili. Zábava se rozproudila u nájezdu na dálnici a byla tak kvalitní, že jsme ani nepostřehli uzavírky na D1. Při dostatečném množství podnětů tak lze i nejstrašidelnější českou dálnici projet bez újmy. Pokud někdo přece jen zaznamenal kolony, pil pod svoje možnosti. Za takových podmínek se dá přečkat dokonce i 17 hodin v autobuse, který vás za odměnu vysadí v ráji.

Malebná vesnička Eibenthal leží v údolí mezi vysokými kopci a těžko se ubráníte pocitu, že jste spíš v Beskydech než uprostřed Rumunska. Pocit domácího prostředí je umocněn tím, že zřídkakdy uslyšíte jiný jazyk než češtinu. Účastníci festivalu sice jsou oproti místním v jasné přesile, ale zdaleka to není jediný důvod. Obyvatelé mluví plynnou češtinou, rádi si popovídají a většina se zapojuje do organizace akce. Kromě sociální interakce s „Čechy z Čech“ je pro ně i vítanou možností přivýdělku. Situace krajanů není totiž vůbec růžová. Po uzavření blízkých antracitových dolů v Baia Nuova, v nichž pracovala většina mužů z vesnice, výrazně stoupla nezaměstnanost a šetrná turistika je jednou z mála možností obživy. Za čtyři festivalové dny si tak místní prodejem dobrot z vlastní kuchyně, skvělých pálenek a poskytováním ubytování mohou vydělat až tři měsíční platy. Koho neláká turistika a zdolávání blízkých kopců nebo se mu nedostává sil, může trávit dny korzováním po vesnici a nekončícím ochutnáváním vyhlášené domácí višňovky.

1200 kilometrů odfiltruje zmrdy
Celková atmosféra festivalu je jedinečná. Stírají se rozdíly mezi tím, kdo je návštěvník a kdo účinkující. Lidé jsou otevření komunikaci, takže neustále poznáváte nové lidi. U snídaně není neobvyklé po deseti minutách rozhovoru zjistit, že klábosíte s někým, kdo večer hraje. Když vyrazíte do hor, můžete cestou potkat pár lidí, kteří míří na stejné místo, a strávit s nimi příštích 15 kilometrů. Zažili jsme také skvělou párty v extra dlouhé frontě na pljeskavicu. Krajané nemají mnoho možností nabrat zkušenosti s obsluhováním velkého množství lidí a občas je třeba přimhouřit oko. A když už čekáte hodinu na jídlo, je mnohem lepší místo českého brblání trochu popít s ostatními. Jste přece všichni na jedné hladové lodi. Ostřílenější říkají, že „1200 kilometrů odfiltruje zmrdy“, a nedá se s tím než souhlasit. Hromady odpadků, rvačky a jiná zvěrstva se nekonají. Pravda, o jedné bitce za účasti policie jsme slyšeli. Pak jsme potkali hlavního hrdinu údajné rvačky a situace se jednoduše vysvětlila. Onen nešťastník nešikovně uklouzl a spadl do potoka. Lapálii zpozorovala policejní hlídka, která se festivalu účastní. Muži zákona neváhali a jali se nebožáka z potoka vylovit. Ostatní tak viděli jenom muže v doprovodu a legenda byla na světě.

Výpravu, na kterou jedou jedni blázni strašlivou dálku zahrát a druzí blázni jedou stejnou dálku, aby si je poslechli, lze opravdu jedině doporučit. Účast je návyková a už druhý den si budete jistí, že tady nejste naposled. Už proto, že nemáte šanci stihnout všechno, co festival nabízí. Kromě večerního programu na hlavní stage můžete navštívit přednášky, divadlo, nahlédnout do života krajanů, nebo si jít vyčistit hlavu na trek do hor. ∞