Jonáš Zbořil a Jakub Johánek každé pondělí v osm večer přinášejí šedesátiminutovou dávku čerstvých tónů. Nalaďte Radio Wave, pusťte Startér a poslouchejte.

Startér objevuje hudební talenty a těm nejlepším nabízí hrát na Radio Wave Live Sessions, natočit singl s Jakubem Johánkem, nakoupit nové hudební náčiní a vůbec být ve středu dění. Dva projekty ze Startéru navíc Radio Wave vyšle na festival Bažant Pohoda.

Máte pocit, že v současné době probíhá expanze nových hudebních projektů?
Jakub: V kontextu doby asi o žádný velký boom nejde. Na druhou stranu technologie umožnila mnohem více projektům něco porodit. Tím pádem rodí každý druhý a občas to třeba ani nestojí za to.

Jaké žánry mezi novými hudebními projekty převládají?
Jonáš: Je to pořád hlavně kytarová muzika. Často se do ní zamíchává ne úplně invenční elektronika. Převažující je melancholická nálada kapel. K radostné, energické hudbě se dostáváme spíš méně často.

Projevuje se v hudebních projektech současný trend individualismu?
JJ: Nepřevládá tak úplně individualismus, děcka kladou důraz na efektivitu, což je podle mě dobře. Většina projektů už nejezdí v šesti lidech velkými dodávkami a s velkou show. Dva, tři muzikanti si sednou do třídveřáku a s malým backlinem předvedou velké věci.

Pozorujete někoho vypuštěného ze Startéru, který se za svůj let už vznesl do výšin?
JZ: Třeba Aid Kidovi se moc daří, ten kluk má myslím budoucnost. Pak třeba i brněnští Ghost of You. Obecně mám strašnou radost, že kapely, které se objeví ve Startéru, berou hudbu vážně, makají na sobě, vydávají singly, koncertují. Jsem přesvědčený, že o dobré polovině z nich ještě uslyšíme.

JJ: Uslyšíme, ale jen pokud na sobě budou stále pracovat. Pokud je neopustí to počáteční okouzlení, poblouznění, stále budou nacházet potřebnou inspiraci. Kapely, které zazněly ve Startéru, pravidelně doporučuji muzikantům a promotérům.

Co pro vás dva hudba znamená – kromě toho, že v tom redaktorském podání je prací?
JZ: Pro mě hudba ještě pořád práce není. Je to radost. Jinak taky hraju ve dvou kapelách, Sundays on Clarendon Road a Steakhouse Orchestra, kde má hudba hlavně funkci prostoru k nějakému sebevyjádření, ke komunikaci, k oddechu.

JJ: Hudba je pro mě životní prostor. Prostor, ve kterém dýchám už téměř dvacet let. Měl jsem to štěstí vnímat hudbu v mnohem více kontextech. Hrát ve 100 °C a dalších kapelách, hostovat na deskách kamarádů, hrát dub jako DJ, moderovat jak v rádiu, tak v televizi, komponovat muziku do reklamy. Vybírat ji, nesnášet ji. º