Na novém albu Chromatica se Lady Gaga vrací ke svým popovým kořenům. Na složité problémy dystopického světa nabízí jednoduchá utopická řešení: Bolestí se musíme protančit.tematickou strohostí nepřesahuje vlastní synopsi.

Přebal a vizuální styl nové desky Lady Gaga připomíná postapokalyptický svět série Mad Max nebo postavy z her Mortal Combat. V klipu k prvnímu singlu Stupid Love sledujeme výjev jako z béčkového akčního filmu: Znepřátelené kmeny v barevných kostýmech bojují v nehostinné poušti o moc. Na scénu přibíhá další kmen, růžoví Kindness punks vedení samotnou Lady Gaga v modelu, který jako by vypadl z devadesátkového anime. Silou lásky boj zastaví a všechny barvy duhy tančí bok po boku. Nad energickým elektronickým beatem se zpívá: „All I ever wanted was love!“ Rozdělenou dystopickou společnost může spojit pouze láska a tanec.

Zní to poněkud banálně a také to banální je: „V současné době jsou nejefektivnější jednoduchá sdělení,“ vysvětluje zpěvačka. Její nové album nepřináší odpovědi na palčivé otázky současného světa, chce své posluchače především roztančit a přinést jim radost. A to je možná to nejlepší, co může pop dělat.

Looking for wonderland
Deska začíná orchestrální předehrou, která nás přenáší do kouzelné země Chromatica. Je to krajina plná vyschlých pouští a nelidských velkoměst. Zároveň je to země utopická – pořád zde hraje hudba a všichni tančí. Hned první track Alice vypráví o dívce, která sice není Alenkou, ale hledá říši divů. A nachází ji na party: „Take me on a trip, DJ, free my mind.“

Bylo by ale skoro jedno, o čem song vypráví, důležitější je, jak se na něj bude tancovat. Utopii zpěvačka nehledá na úrovni významu svých textů, ty jsou naopak často tíživé. Abychom se s tíhou světa mohli vyrovnat, musíme především poslouchat hudbu a hledat sílu ve svých vlastních tělesných prožitcích. Heslo „Dance through the pain“ opakuje Gaga ve všech rozhovorech a své nové nahrávky nabízí jako jakousi terapii tancem. Sama se vyrovnává s psychickými problémy voláním linky 911, zpracovává zkušenost se slávou a objektivizováním vlastního těla v Plastic Doll a jako Free Woman hledá vnitřní svobodu po traumatu znásilnění, které zažila na začátku kariéry. Volnost čeká na tanečním parketu: „This is my dance floor I fought for.“

Tíživé texty jsou vždy zhudebněny jako energický dance-pop, který se bude vyjímat na rozjařených pátečních večírcích. Tomu napomáhají i hosté, osvědčení hit-makeři. Na Sour Candy spolupracovala K-popová senzace BLACKPINK, v Rain On Me hostuje Ariana Grande. S Eltonem Johnem, kterého Gaga považuje za svého mentora, nazpívala významové centrum celého alba, píseň Sine From Above. V ní hledá Boha a nachází zvuk znázorněný sinusoidou, která je i na přebalu alba. Prakticky ale skvělý zvuk nachází v každém tracku, takže hudební vrchol hledáme těžko. Songy jako by soupeřily, který bude větší hit.

Just dance
Energií, klubovým zvukem a taneční bezstarostností album navazuje na to nejlepší z rané kariéry Lady Gaga. Hity jako Bad Romance, Poker Face nebo Paparazzi by na novou desku lehko zapadly. A to i významově, Gaga se koneckonců poprvé proslavila songem Just Dance. Zpěvačka ovšem neodkazuje pouze na svou vlastní tvorbu. Chromatica je postavená na retro zvuku nultých let, vrací se do zlaté éry main­streamového popu. Pro starší posluchače má nostalgický podtón a nabízí útěk do doby, „kdy ještě všechno bylo v pořádku“. Gaga ovšem není zpátečnická a starý zvuk aktualizuje do současného světa. Vytváří vlastní fiktivní zemi, ve které všechno v pořádku je a bude. I v tomto případě samozřejmě lze posluchače kritizovat za eskapismus, hudba jako by byla drogou, co nám na chvíli uleví od reality. Je ale otázkou, zdali je to nutné chápat negativně. Dobrý pop musí být vždy trochu eskapistický, musí svým posluchačům nabídnout místo, ve kterém se mohou cítit dobře a ve kterém mohou nabrat sílu pro přežití zbytku světa. A silné prožitky vlastního těla v tanci mohou tuto vnitřní energii velmi efektivně vytvářet.

Stanovíme-li si kritéria „dobrého popu“ tímto způsobem, můžeme prohlásit, že Chromatica od Lady Gaga kvalitním popem je. V čím dál dystopičtějším světě znovu oživuje utopii tanečního parketu, na kterém můžeme ztratit hlavu a dobře se bavit. I v postapokalyptické krajině znepřátelených kmenů je místo pro svítivě růžové Kindeness punks, kteří nikdy nechtěli nic jiného než lásku. A alespoň ve fiktivním světě Chromatica s nimi nakonec tančí i všichni ostatní.

text: Matěj Hřib