Byl příjemný teplý večer a tak jsme zůstali sedět venku u Národního divadla. Až na cinkání tramvají a partičky cizinců, které kolem občas prošly, nás nic nerušilo. Frontman a instrumentalista Martin Žárský se zaujetím popisoval, jak probíhalo, když fusion-jazzová kapela Wunder Bar Band interpretovala román Hermana Hesseho plný úvah o rozpolcenosti lidské duše.

Kapelu jste založili v roce 2006 společně s bratrem Vojtěchem, po rozpadu Music’n'Accidents, kde jste hráli také společně. Jak takové muzikantské bratrské působení v kapele vypadá? Setkáváte se doma i na zkouškách? Není toho někdy moc?
Nejprve jsme působili jako duo a až pak jsme přibrali dalšího člena, bubeníka. Když jsme byli ještě na střední škole, tak jsme hráli i několik hodin denně, protože jsme se do toho zamilovali. Teď už nežijeme v jedné domácnosti, takže se poslední dobou potkáváme na zkouškách a hlavně na koncertech.

Proč právě název Wunder Bar Band? Váže se ke vzniku nějaký příběh? Má posluchačům něco evokovat?
Má evokovat kapelu Divutvorného baru. To znamená prostor, kde se člověk diví. Podobně jako například v divadle. A zároveň bar může být třeba i prkno. V jednom filmu o Africe jsem viděl šamany, kteří prkno používali jako takový kouzelný instrument – chytne ho více lidí naráz, nesou ho krajinou a ono je vede. Takže to je takový trochu spiritistický trik, že si pohrají a půjdou nějakým směrem. A to mě taky napadlo, když jsem vymýšlel název. Proces, kdy se někam pohybujeme, máme pocit, že nás něco vede a přitom jsme toho součástí nebo to sami určujeme.

Jak jste se dostali k hudebnímu festivalu Mladí ladí jazz? Vloni jste se zúčastnili soutěže Jazz Fruit, která prostřednictvím festivalu mladým jazzovým kapelám umožňuje prosadit se, a vyhráli. Tento ročník jste účinkovali jako hosté o soutěžním večeru. Nastala u vás po soutěži nějaká změna?
Co se například složení kapely týče, tak vůbec ne. Velký obrat nastal, když jsme získali zbytek prostředků na dotočení desky, protože nás to hodně motivovalo. Najednou jsme věděli, že to zvládneme.

Vaši tvorbu můžeme rozdělit do dvou sekcí. První je „instrumentální hudba všedního dne“. Druhou část tvoří „pásma“, do kterých patří CD Stepní vlk, které jste vytvořili podle stejnojmenného románu Hermanna Hesseho. Díky tomuto projektu se kapela rozšířila o další členy. Věnujete se nyní už pouze koncertování s tímto projektem?
Ano, a máme to v plánu i nadále. Nový materiál by se měl vztahovat spíše k dalšímu pásmu. Jestli ho budeme hrát v kvartetu nebo kvintetu, se uvidí. Stojím o to, aby Wunder Bar Band byl v tomto směru čitelný. Když si lidé přečtou název kapely, budou vědět, co mohou očekávat.

Jak dlouho deska vznikala?
Samotný projekt jsme hráli před třemi roky, ale ne úplně v té poloze, ve které ho nyní vydáváme. Natočení desky tenkrát nebylo ještě v plánu. Během tří let krystalizovalo, zda budeme pokračovat ve stejné sestavě a natáčet nebo se věnovat klubovému hraní v sestavě menší. Když se k nám přidala Jenovéfa Boková na housle, kapela dorostla. V tu chvíli bylo jasné, že desku natočíme tak, aby to bylo ono.

Jak se dá literární dílo zhudebnit? Vzali jste si knížku a kapitolu po kapitole „překládali“ jazyk literární do jazyka hudebního? Nebo jste vycházeli z celkového působení poetiky knihy na vás?
Spíš to druhé. Celou knížkou prostupuje takový hnací motor – jak by řekla moje profesorka češtiny: „motor oscilujícího rozervance“. Tento souboj pudů a ducha můžeme přeložit jako vztah klasické a moderní hudby. V době, kdy Hesse dílo psal, se jednalo o jazz. Otázkou tedy bylo, jak ztvárnit moderní hudbu. Z pohledu křesťanské etiky měl tehdy jazz roli zlé hudby, která souvisela se slovy jako drogy, prostituce a sex. Tuhle roli dnes může převzít hudba taneční. Nešlo však o to, mít ve skladbách pouze taneční prvky. Chtěli jsme dostát vztahu hudby, která vědomě pracuje s tím, co vyjadřuje a zároveň s hudbou, při které člověk opravdu prostě práská, protože musí.

Plánujete v tomto inspirování se literaturou pokračovat? Pokud ano, které knihy máte vyhlídnuté?
Jednu dobu to vypadalo – a může to tak ještě dopadnout – že budeme zpracovávat Borise Viana. Zde se spíše nebude jednat o jednu knížku, jako je to u Hesseho. Je to jeden z nápadů. Zároveň mám trošku chuť tvořit něco, při čem půjde jen o muziku a jestli tam něco vetkneme, tak to bude spjaté čistě s tím, co chceme dělat. Myslím, že si potřebujeme odpočinout od intelektuálského bahýnka.

Kdy a kde bude deska pokřtěna? Na co se mohou návštěvníci těšit?
Bude pokřtěna 6. června v Divadle Na Prádle a lidé, kteří přijdou, se můžou těšit na to, že uslyší Stepního vlka naživo s celou velkou kapelou.

Celého?
Přesně tak, od A do Z. A budou si moci poprvé koupit novou desku. Uslyší také další dvě instrumentální kapely, které by měly koncepčně obejmout hudbu Vlka. Je to Noční optika, která hraje už alespoň deset, patnáct let. Něco mezi klasickou hudbou a jazzem. A potom Meccaverius Society, jež jsou takoví instrumentální divousové, kteří hrají tvrdší muziku blíže k rocku.

Jak často koncertujete, kdy a kde vás mimo křtu můžou fanoušci vidět vystupovat?
Během léta nás čekají festivaly. 13. července například hrajeme na VlčkoviceFestu a 27. července na festivalu Pod Lipami v Prostějově.

Máte s kapelou nějakou metu, které byste chtěli dosáhnout? Třeba zahrát si s nějakou legendou?
Z pražských kapel bych si rád zahrál s Wrgha Powu orchestra, kteří nám jsou snad podobní, až na to, že jsou v něčem dál než my. A z evropských projektů mě láká Bauchklang.


V současné době Wunder Bar Band hraje v tomto složení: Martin Žárský – kytara, ukulele; Vojta Žárský – kontrabas; Marek Poledna – baskytara; Pavel Križovensky – saxfony, příčná flétna; Štěpán Drtina – čelo; Jenovéfa Boková – housle; Tomáš Knotek – bicí; Dušan Černák – bicí a Jan Šotola – mluvené slovo.