Kniha Fotbalová válka je výběr z autorových afrických a latinskoamerických reportáží ze šedesátých a sedmdesátých let, přičemž se současně jedná i o velmi osobní a otevřenou zpověď novináře a válečného korespondenta.


Pas, psací stroj, letenka, turbulence, slunce, hvězdy, vesmír, přistání, náraz kol letadla, země, vízum, celnice, taxík, ulice, domy, lidi, hotel, pokoj, dusno, žízeň, odlišnost, cizota, samota, čekaní, únava, život. Těmito slovy by se dalo bezprostředně popsat klasické putování životem polského reportéra Ryszarda Kapuścińského. Jeden z nejznámějších polských reportérů a otec polské reportážní školy žil na cestách po celý svůj život. Kromě novináře stal také zahraničním korespondentem Polské tiskové kanceláře (PAP), sledoval dekolonizaci Afriky a revoluci v Íránu, zúčastnil se rovněž první konference afrických vůdců v Addis Abebě, cestoval po zemích Sovětském svazu a Blízkém východě. Současně jako korespondent působil také v Latinské Americe. Jeho návraty do domácí Varšavy byly, dá se říci, možná jen nuceným čekáním na další mimořádné dobrodružství.

Dělníci pera
Kapuścińského styl práce zahrnuje zejména plné nasazení bez ohledu na ohrožení života a zároveň preciznost literární zpracování ucelených reportáží. Jako zahraniční korespondent expresně zasílal do Polska nejaktuálnější depeše, přičemž za to při pobytu v Hondurasu mohl přijít i o život, jak v knize mimo jiné uvádí. Kapuściński se vždy pohyboval na tenké hranici mezi dvěma soupeřícími národy. Ať už se jednalo například o Salvador spolu s Hondurasem či o území rozsáhlé polopouště Ogaden mezi Etiopií a Somálskem, dále také boje Řeků a Turků na Kypru. Polský reportér stál uprostřed zuřícího a ohrožujícího davu, africké hlídky mu nejednou mířili na hlavu samopalem a v občanské válce se plazil nebezpečnou džunglí. Kapuściński píše syntetické a jednotlivé příběhy, které jsou upřímně a bezprostředně explicitní. Odhalující syrová pravda, jež se neskrývá za jemnými metaforami ani květnatou mluvou. Kapuściński je opravdovým dělníkem pera, jenž nic neskrývá a vše popisuje otevřeně a bez zábran.

Sám v cizí zemi, v cizí válce
Ryszard Kapuściński procestoval Kongo, Ghanu, Nigérii, Jihoafrickou republiku a další země Afriky. Svět, jenž zabírá celkem třicet milionu kilometrů čtverečních zeměkoule a padesát zemí, je ve skutečnosti tak nesmírně rozdílný. „Za měsíc jsem projel pěti zeměmi. Ve čtyřech byl výjimečný stav. V jedné byl právě sesazen prezident, v druhé se prezident zachránil jen díky náhodě, ve třetí se ministerský předseda bojí vytáhnout paty ze své rezidence střežené vojáky,“ píše autor. Kapuscinski zažil úřadující strany upalující lidi zaživa, státní politické převraty, ať už se jednalo o ty krvavé či poklidné, občanské války a sám byl dokonce ohrožen několikrát na životě. Všude byl cítit zápach střelného prachu a bezelstného strachu. Ze všeho nejvíce ho však stále zajímali a fascinovali lidé žijící v určitých oblastech, které navštívil. Jeho zájem o konkrétní osoby všude kolem něj přerostl až v to, že si od lidí nedokázal držet odstup, vše chtěl vidět a pociťovat z první linie. Tvrdil, že reportáž bez emocí neexistuje a svými texty toto zmíněné moto stále dokazoval. „Dole je venkovská masa ve věčném žentouru bídy, žije v neustálém strachu, že bude sucho, a vytrvale se modlí k Alláhovi za misku jídla, kterou jalová půda nemůže přinést. Nahoře v salonech někdo někoho zavírá, někdo někoho sesazuje. Dva světy a žádné viditelné pouto mezi nimi,“ těmito slovy popisoval Kapuściński typickou zemi třetího světa.

Kdo jde na stadion, může přijít o život
V Latinské Americe se fotbal stává šílenstvím, není to jen sport, ale především součást latinskoamerické kultury a jejího myšlení. Rok 1969. Válka mezi Salvadorem a Hondurasem. Přímou příčinou této stohodinové války byly násilné incidenty mezi obyvateli obou zemí, jež propukly poté, co salvadorský národní fotbalový tým zvítězil nad honduraskou reprezentací v kvalifikačním zápase na Mistrovství světa ve fotbale v Mexiku. Ve skutečnosti spolu obě země měly již dlouhodobé problémy. Salvador chtěl především dobýt sousední Honduras, aby měl přístup nejen k Pacifickému oceánu, nicméně i k Atlantickému na druhé straně a zároveň tak blíže k samotné Evropě. Těžké boje, které sváděly životy se smrtí zapříčinily to, že mnoho vojáku bylo ve válce zabito a zraněno. Patriotický nacionalismus současně spolu s politicky motivovanými činy zapříčinili tuto vzájemnou neshodu a nesouhlas. „Patří své matce, patří Bohu,“ tvrdili vojáci, kteří viděli umírat své spolubojovníky. Fotbalová válka trvala celkem sto hodin. Za její oběti padlo šest tisíc zabitých a několik desítek tisíc raněných. Řada vesnic byla zničena a okolo padesáti tisíc lidí přišlo o střechu nad hlavou. Už je po všem, je konec.

Ryszard Kapuściński: Fotbalová válka
Nakladatelství Absynt
Praha, 2021, 264 s.