„Zkušenosti mě naučily, že z každého místa naší planety vypadá svět trochu jinak,“ to jsou slova spisovatele Ryszarda Kapuścińského v knize Šáhinšáh, jež mapuje revoluci v Íránské islámské republice. I přes mnoho prozkoumání ostatních světových civilizací pro nás zůstane cizí svět zapovězený, neznámý, nepochopitelný. Kniha dokládá, že za evropskými hranicemi na Blízkém východě se odehrává naprosto odlišný způsob života. Diktatura, tvrdé tresty za vyřčení osobního názoru, mučení i zabíjení.

Kapuściński vypráví příběh odehrávající se na odlišném kontinentě, ve státě bývalé Persie. Přibližuje nám historii dynastie Pahlaví, jež vládla v Íránu po dobu skoro šedesáti let, o jejich šáhovi a jeho synovi, jenž zaujal místo po svém otci, i o mentalitě tamějších obyvatel. Kapuściński vyhledával místa, kde cítil, že se bude odehrávat něco pro naši historii důležitého. Zabýval se již rozpadem bývalého Sovětského svazu či postkoloniálním vývojem v Africe, procestoval skoro všechny bývalé státy patřící do tohoto impéria.

Dav přitahuje dav
V knize Šáhinšáh popisuje autor krutý režim, který sužoval Írán po dlouhá léta, totalitární diktatura nepřipouštějící jakýkoli odpor vůči vládci na straně obyvatel. Režim založený na strachu lidí. Policie a tajná služba s názvem Savak hledala jakékoli popudy a náznaky, kvůli nimž by mohla zavřít lidi do vězení a následně je mučit. Stačilo si postěžovat na dusné počasí a už vás odvedli, líčí v knize Kapuściński. Ostatní se snaží nepřihlížet, nevydávat žádná slova ani zvuky, splynout s davem a dělat, že se nic neděje. V Íránu se každý stará jen, aby měl zameteno před svým dvorečkem. Zapadnout mezi ostatní a v žádném případě si na nic nestěžovat, jelikož Savak by ihned našel v obyčejných slovech stížnosti proti šáhovi a tamnímu systému.

Východ a Západ jsou dva světy, které se nikdy nesetkají a nepochopí
Tento přísný autoritativní systém se obyvatelé snažili svrhnout revolucí v roce 1978. Pořádaly se demonstrace, lidé se bouřili a toužili po změně, která by konečně zahnala muka, jimiž museli procházet pod nadvládou šáha Pahlavího. Dynastie rodu Pahlaví se snažila modernizací země přiblížit k Evropě, zejména k Velké Británii, Francii a Německu. Avšak šáh se tak moc snažil budovat nové továrny a elektrárny, až zapomněl na rozsáhlé a časté chudinské čtvrti, slumy, kde lidé neměli ani studnu s pitnou vodou k přežití, zanedbal dopravní situaci, tím pádem lidé stáli v kolonách na silnicích několik hodin bez průjezdu. Co cizímu člověku řekne fotografie se studnou ve vesnici? Zato fotografie monarchy s tryskovým letadlem v zádech, to je jiná. Zavedl ve své zemi mnoho změn, aby se přiblížil k vyspělým západním státům. Avšak namísto aby vylepšil zanedbané oblasti, raději je nechal zbourat, vyhladit ze země a nahradil je bohatými luxusními čtvrtěmi, kde usadil své přátele.

Upevnit svou vládu a zvýšit svou popularitu
Šáh neustále potřeboval slyšet slova obdivu, chvály. Okrádal svou zemi všemi možnými způsoby a čekal uznání ze strany obyvatel i ostatních států. Peníze z íránské ropy investoval do zbrojení a luxusu svého života. Velice toužil po bohaté zemi, chtěl se stát pátou velmocí, mít třetí nejlepší armádu světa. Nejdůležitější pro něj bylo vyrovnat se a daleko přesáhnout počet torpédoborců, letadel, lodí či tanků, které vlastnila Británie a Německo. Šáh rád dával na odiv své bohatství, jelikož jeho cílem bylo zaujmout, oslnit a ohromit. Nač mít peníze a nechávat si je stranou? Mít takhle, to radši nemít vůbec. Všichni se musí dívat a divit se.

Král králů
Zvrácená a brutální diktatura, tvrdé mučení nevinných lidí, věznění, tresty smrti lidem, jež nebyli šáhovi vhodní či jakkoliv výhodní, stáli mu v cestě. Povýšen byl ten, kdo byl šáhovi nejvíce prospěšný a mohl mu být užitečný. Jakmile se karta obrátila a člověk pozbyl užitku, nemělo cenu si ho dál vydržovat. Všechno bylo nemocné, celý režim. Lidé trpěli vůči sobě navzájem nedůvěrou, nikomu se nemohlo věřit. Kdokoli vás mohl udat, kdokoli mohl být sám Savak. Váš soused, kamarád, náhodný spolucestující autobusem. V Íránu není nikdy klid, nad touto zemí visí vždy černý mrak.

Kdokoliv si v mučírně mohl představit sama sebe, jelikož nikdo nevěděl jistě, jestli se na něj náhodou také nedostane. Lidé žili v naprosté nejistotě a s vidinou zítřka, který mohl být daleko horší než jejich dosavadní život. Nevadilo, že je člověk nevinný. Nikdo se nesměl cítit ani na chvíli v bezpečí, nástrahy čekaly všude na kohokoliv. Obžaloba se ve skutečnosti ani netýkala činů, ale úmyslů. A ty mohly být připsány každému.

„Írán Írán,
toť krev, smrt a vzpoura.“
– nejpřesnější definice Íránu
Šáh by měl vládnout do konce své smrti. Rezá Šáhovi Pahlavímu ani jeho synu Muhammadu Rezá Pahlavímu se toto nepovedlo. Oba byli svrženi. Jejich panování skončilo hanebně a neslavně, s rozsáhlými následky. Když šáh Muhammad Rezá Pahlaví opouštěl svůj palác, plakal. Ale již nebylo cesty zpět, napáchal mnoho zločinů a způsobil mnoho smutku a neštěstí ve své zemi. Na místo šáha, jenž musel opustit zemi a odejít do exilu, se z vyhnanství naopak vrátil ájatolláh Chomejní, který převzal vládu nad Íránem. V zemi začaly změny, bořily se památníky a monumenty postavené na počest šáha, stavěly se nové proti šáhovi. V Íránu tak začala panovat nadvláda duchovních. Šáh nepřestával doufat ve svůj návrat. Nevrátil se, ale mnoho z jeho počinů zůstalo. Despotický šáh zemi opustil, ale diktatura, jež v této zemi vždy zvítězila, neodešla s ním.

O Ryszardu Kapuścińském můžeme dozajista bez přehánění říci, že to byl dobrodruh srdcem i duší a nic ho v jeho bádání za novým poznáním nezastavilo. I proto jsou jeho knihy tak populární a i po letech svého vzniku mají svou hodnotu a baví čtenáře napříč generacemi. Kniha Šáhinšáh vyšla jako první na světě v českém vydání díky překladateli a kamarádovi Ryszarda Kupuścińského Dušanu Provazníkovi, až později byla vydána v jeho rodném Polsku. Kniha v člověku vyvolá hned několik emocí. Nadšení z perfektně napsaného příběhu, rozhořčení nad děsivými věcmi, které se v Íránu odehrávaly, soucit a vděčnost za to, kde a jakým způsobem můžeme žít my dnes. ∞


Ryszard Kapuściński: Šáhinšáh (1. kompletní české vydání)
Nakladatelství Absynt
Praha, 2017, 172 stran