Nedá mi to, abych si nerýpla. Akční plán bezdomovectví, schválený pražským magistrátem jen potvrzuje tendenci k lhostejnému způsobu života v potěmkinovských kulisách popových operetek – slova o hodnocení kultury radního Richtera máme jistě všichni nesmazatelně vryté v paměti.

Evidence bezdomovců, zřízením „oázy pro bezdomovce“, tedy ghetta, ze kterého není úniku a vznik zvláštního týmu městské policie – nebylo to už několikrát? A neskončilo vše podobně? Snad má v tento moment smysl připomenout si myšlenky jednoho z nejvýznamějších řeckých historiků a státníka v helénistickém období, Polybia: „Co se týče společenských změn, Polybios věří v pravidelný cyklický chod dějin. Na jeho počátku je vláda jedince – monarchie, která se mění v království – basilej, jež pak upadá do tyranie. Po odstranění tyrana vzniká vláda mocných – aristokracie, ve které se však moci ujmou nejsilnější – oligarchie. Poté, co kvůli své pýše a přílišnému prospěchu selžou, jsou nahrazeni vládou lidu – demokracie. Zatímco my demokracii považujeme za konečný bod politického systému, za konec dějin, Polybios dobře ví, že vládu lidu vystřídá panování lůzy – ochlokracie. Ta vede ke korupci a rozkrádání státu, takže se jako zachránce jeví silný jedinec a cyklus se opakuje. Polybios odmítá zázraky, ale uznává jeden mimoracionální prvek, který má velký význam na chod dějin – Týché, neboli Osud. Vrtkavá Týché má někdy blízko k prozřetelnosti, jindy k pouhé náhodě.“ (Václav Cílek, Orfeus)

Doufejme tedy v prozřetelnou Týché a zachovejme bdělou mysl.