Déšť. Cvrčci. Vlaky. Polární záře. Včely. Neptun. To všechno si můžete poslechnout. Třeba teď hned.

Není totiž nic veselejšího, než si při slunečním dni pustit nahrávku deště (rainymood.com) a pak sebe samu zmást při oblékání na sraz s kamarády. Nebo si v zimě poslechnout cikády, jejichž zvuk mne automaticky transportuje do rozpálených skal nad mořem.

Poslední dobou si do uší mnohem častěji než dřív pouštím nahrávky odjinud než ze studií, z přírody, z ulic, z vesmíru. Jak jinak definovat termín field recordings?

Vyhledávat se vám bude na internetu snadněji v angličtině než češtině, ale i přes poměrně bohaté spektrum výsledků, ke kterému se dostanete, bych vaší pozornosti ráda doporučila Chrise Watsona a jeho poslední album El Tren Fantasma (Vlak duchů), skupinu field recording na soundcloud.com nebo The Freesound Project. Dalším dobrým heslem je i „soundscape“, tedy zvuková krajina, kde najdete několik českých autorů, zajímavých článků a projektů. Třešničkou na dortu už je pak akustická ekologie, bioakustika a etnomuzikologie.

Pokud vás zajímá, jak nahrávky vznikají, tak vězte, že velmi draze. Vybavení nutné pro nahrávky mimo studio musí být velice kvalitní a samotné nahrávání je také velmi pracné. Což ale nebrání mnoha „bláznům“ s mikrofonem běhat mezi tramvajemi, plížit se noční buší nebo čekat v poušti na východ slunce.

Třeba vám při poslechu dojde, jakému zvukovému smogu jsme každý den ve městech vystaveni.