Když poprvé náhodou potkávám tabuli s nápisem Before I die, pohltí mě okouzlení. Můj řadu let akademicky pěstěný mozek zkvětákovatí a já se přepínám do magického vnímání světa. V černotě téhle zdi se zas jednou nanečisto potkávám se smrtí a prodchne mě vědomí, že život je vzácný. Je mi vůči smrti naze, ale taky tady cítím důvěru v život. Beru do ruky křídu a do veřejného prostoru ze svého nitra vypustím dosud nevyslovené životní přání: než umřu, chci porodit zvídavého chlapečka.