Sklářství v jihozápadním příhraničí Čech bylo ve druhé polovině třicátých let 20. století již jen stínem někdejší slávy 19. století. Zbyly tu jen trosky kdysi kvetoucího průmyslu, kterým zasadila mnohdy poslední ránu velká hospodářská krize. A pak přišly válečné události. Ty nakonec přežila do druhé poloviny 20. století na Šumavě jen největší ze zdejších skláren (Lenora), ze dvou dalších zbyly brusírny (Annín, Adolfov) a ta nejslavnější z nich (Klášterský Mlýn) zanikla zcela. Skončily tu také menší samostatné rafinerie. Jediným oborem, který zde i po válce prosperoval, byla výroba optického skla a brýlí v Nýrsku (Okula).