Tématem letošního ročníku berlínského festivalu CTM byly emoce – strach, vztek a láska – ovšem nejen ve spojení s hudbou, ale i politickými a sociálními problémy současného světa.

Festival se již mnoho let zabývá experimentální elektronickou hudbou, a ani definice světa tu není omezená a nezahrnuje jen ten „západní“. Letos se festival zaměřil například na Turecko, Irán nebo Mexiko a slovo dostávali opět alternativní umělecké i akademické hlasy, zástupci nejrůznějších menšin i aktivisté. Jejich přednášky, diskuze, workshopy i koncerty byly opět příležitostí pro osobní, a následně, doufejme, i společenskou transformaci prostřednictvím potírání škodlivých stereotypů i revize historie psané mocnými.

Dekolonizace a vyrovnávání se s otroctvím jsou velká témata pro afroamerické umělce, ale i umělce Střední a Jižní Ameriky. Jejich tvorba a identity jsou redukované na exotické nebo „pouliční a městské“ (urban), média ani učebnice historie jim stále nedávají dostatečný prostor a nepřiznávají dostatečný význam. I této stále přítomné nespravedlnosti, ignorance a rasismu si jsou dramaturgové CTM vědomi, a proto byla tématem jedné z diskuzí i dekolonizace klubové scény. Výzkumník Madison Moore v ní upozorňoval na to, že lidé, kteří tvrdí, že nevnímají barvu pleti, pouze hudbu, zároveň nevidí jeho jakožto afroamerického queer muže, který představuje politické téma ve chvíli, kdy vstoupí do místnosti. U nás si bohužel v podobné zaslepenosti nedávno vědomě libovala známá filmová kritička, která ve svém článku tvrdila, že zohledňování rasy a genderu vede ke smrti umění.

Necitlivost, ignorance a neznalost dopadu historie na podobu současného systému, které zřejmě brání jí a podobným lidem v uznání jiných identit a pohledů, je zraňující a často pak vede k novodobým koloniálním redukcím. Ty se podepsaly i na hudební dramaturgii veřejnoprávního seriálu Trpaslík, kde dokonce hlavní hrdina používá slovo „negr“. Podle komentářů na sociálních sítích zřejmě málokomu přijde použití hudby nepoučené a necitlivé. Pro většinu diváku totiž nenese Funk, Soul ani Rap nijaký zásadní význam. Afroamerický spisovatel James Baldwin, ústřední postava nového dokumentu Raoula Pecka „I am not your Negro“, který získal na Berlinale cenu publika, už v 60. letech říkal, že „negra“ stvořili bílí. Pokud se on sám jako „negr“, tedy zotročený, bezcenný a bez budoucnosti, necítí, je třeba se ptát, proč si bílí „negra“ stvořili. I díky festivalu CTM je možné nahlédnout, že dopady sociálního inženýrství cítí především afroameričané a původní obyvatelé mnoha zemí, které se staly koloniemi, a ne rádoby spravedlivě rozhořčené kritičky trvající na starých pořádcích, v nichž se nám do té naší černobílosti nic nepletlo. ∞


autor: Mary C
Autorka je moderátorkou Radia Wave, hudební selektorkou a badatelkou, kulturní aktivátorkou.