Dej na intuici! Často slyšená rada. Taková rada nad zlato. Ale co to vlastně ta intuice je? Bleskové vnuknutí bez účasti racionality – jak definuje slovník cizích slov, jeden z nejvíce používaných internetových učitelů. Přestože zní taková definice spíše bulvárně než věcně, při nesprávném uchopení je v ní také pejorativní zabarvení. A to se intuici dostává ve výrazných odstínech. [...]

Slovo je akt stvoření, akt lásky, akt boje. Slovo dramatika je ryzí, jeho odění do jakéhokoli režijního záměru je riskem, který musí tvůrce divadelního představení podstoupit. Proto je originalita režiséra, která se chápe originality textu, možná tím nejspolehlivějším způsobem, jak ze hry získat to nejpodstatnější a zpřítomnit to divákovi. Nebo jím nemusí být? Martin Františák nazkoušel zpracování Cyrana de Bergerac podle inscenace Jamieho Lloyda (National Theatre, Londýn, premiéra v listopadu 2019). Jaké jsou Skylly a Charibdy inscenování inscenace? Jaká jsou úskalí využívání již existujícího režijního i estetického jazyka daného dramatu a jaké jsou naopak jeho možnosti?

Aktuálně probíhající výstavou nazvanou Na cestě / On the Road nechává Galerie výtvarného umění v Chebu retrospektivně nahlédnout do díla konceptuálního umělce, performera a literáta Milana Kozelky (1946–2014) jdoucího proti proudu, tvořivého ducha, nesmlouvavě vzdorujícího minulému i současnému politickému režimu, rebela vzpouzejícího se samolibosti aktuálního společenského řádu. Pro Kozelku jakožto autora je charakteristická tvůrčí odvaha, kritičnost i solidárnost, vřelost i nesmlouvavost.

Artikl je tištěný kulturní měsíčník, který vychází tištěně již sedm let. Srozumitelně přináší to podstatné, co by vám z nemainstreamové kulturní scény nemělo uniknout. Recenze, tématické úvahy, eseje, pozvánky a aktuální kulturní přehled. Předplaťte si Artikl, dostanete rok kultury do své schránky. Artikulujte kulturu s námi.

Do instalace Davida Možného Blink of an Eye v brněnské Fait Gallery nás kurátor Pavel Švec nechává vstoupit dvojím způsobem. Buď zvolíme nejkratší cestu a necháme se vtáhnout zářícím monumentem uprostřed a šlehajícími plameny v pozadí, nebo se jako spořádaní návštěvníci zařadíme do vyznačené serpentiny, abychom náhodou nepředbíhali ve frontě.

V červnu si připomínáme rok od úmrtí Petra Krále (1941–2020), významného českého básníka, překladatele, esejisty a filmového teoretika.

Je požitkem si v knize nejen číst, ale také si jí prohlížet. A v případě fotografické knihy Black Sun dánského autora Sørena Solkæra se jedná o ucelený vizuální zážitek, jenž spojují hlavně dvě slova vztahující se k obsahu a formě – ptáci a minimalismus.

Americký rapper Lil Nas X vydal první singl Montero (Call Me by Your Name) ze stejnojmenného alba, které můžeme čekat začátkem léta. Song o touze po jiném muži doplňuje opulentní videoklip plný křesťanské obraznosti. Ze známých výjevů ráje a pekla hudebník vytváří svůj vlastní příběh, který převrací církevní dogmata a otevírá dveře novému způsobu reprezentace mužské homosexuality.

Klatovskou Galerii U Bílého jednorožce zaplavila voda. Ale nikoli ta ničivá, ale oblažující. Voda, která je námětem výstavy věnujícímu se tomuto živlu, přináší díla více jak sedmdesáti autorů rozličných tvůrčích přístupů.

„Před každým focením mám strach, protože předem nikdy nevím, jestli se mi podaří najít klíč, podle kterého danou situaci nejlépe zachytit,” říká pokorně fotograf Vojtěch Veškrna. Přestože dlouhodobě spolupracuje s českými designéry, návrháři či architekty, je v současné době nejvíce vidět skrze svou fotografickou a kameramanskou práci pro zpravodajský web Seznamzpravy.cz.
O tom, jak se jeho kniha dostala do newyorské MoMa, jaký vliv má na jeho práci partnerství s módní návrhářkou nebo jaké to podle něj je, fotit během krize, se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jaký bude následující rok kultury – to záleží na vás! Předplaťte si ROK KULTURY na rok 2021 a vyberte si dárek, který vám udělá největší radost.

Obdiv k fotografiím Ivana Pinkavy je náležitý – skrze svět sestavený ze svébytného autorského jazyka přenášejí určité mystérium a vtahují do vizuálního prostoru, jež divákovi nikdy neřekne vše. Výstava Dvojná vazba je novou transcendentální cestou, kterou diváka skrze jednotlivé fotografie nechává jít.

Česko-slovenská koprodukce Žáby bez jazyka je zajisté jeden z nejodvážnějších narativních experimentů, které u nás na poli celovečerního filmu vznikly. Pohádku o slepičce a kohoutovi proměňuje v tísnivou existenciální baladu, která přejímá vzorce z videoher žánru RPG.

Nasnadě říci, snad se nacházíme v prožívání fikce. Žijeme v zajímavých časech – skutečně. Fikce neprostupuje pouze literaturou, u které takový obsah očekáváme, ale prostupuje i médii, kterým každodenně důvěřujeme a odvíjíme z jejich zpravodajství své jednání.

Připojujeme se ke globální iniciativě We Make Events Campaign.

„Otcovský jazyk je jazykem moci. Můj otec má moc, jeho se musíme bát, on je mírou všeho. Mně neodmlouvej! Ať mi ten pes nenasere v zahradě! říká můj otec. Všechno se děje pro něj, po jeho chuti, nebo proti ní a měří se podle toho, jakou oblibu v tom nachází…“

Přestože doba sledování fotografie oproti době sledování jiného vizuálního výstupu dostává jednu z nejkratších časových délek, dokáže se vrýt do paměti na dlouhé roky. Tak je tomu v případě mé zkušenosti s jedním konkrétním portrétem, který zachytil Antonín Kratochvíl (* 1947) a u jehož procesu vzniku z digitálních dat ku fotografii jsem před několika lety měla možnost být přítomna.

Tématem zářijového vydání Artiklu je Vlastnictví. Přestože kořeny tohoto slova původně spojovaly vlastnictví s tím, co patřilo pod něčí vládu – k něčí vlasti –, v aktuálním vnímání tohoto slova vyvstává spojitost spíš než příbuzenská, tak materiální.