Znovusestrojení. Jaro. První jarní den. Slunce rozehřeje zkřehlé tváře paprsky a navrátí na ně opětovně úsměv. Roční období, které nabízí nový vstup ku plánům i snům (a kdoví, jestli se i z mnoha snů nakonec nestane realizace…). Jaro přináší prostor pro nový začátek. A téma březnového Artiklu, kterým je právě Rekonstrukce, by mělo být inspirativním průvodcem na cestě za nimi. Průvodcem pozornosti hodným kulturním počinům.

Kde má v současném světě své místo výtvarné umění? Dokáže působit společenské změny? Nese umělec za „účinky“ svého díla odpovědnost? Nejen na to nám odpověděla světově uznávaná umělkyně Kateřina Šedá.

Londýn. Rok 2540. Společnost, která zvyšuje svoji spokojenost za cenu ztráty citů a emocí. Brave New World, Aldous Huxley, 1932. Olomouc. Rok 2022. Výstava pěti současných autorů, kteří svými díly na možné dystopické možnosti poukazují. Brave World, Tevž Logar a Gregor Podnar.

„Poezie je způsobem komunikace, při kterém se nemusí vysvětlovat, báseň a její čtenář vedou dialog spolu,“ říká Zuzana Gabrišová, autorka antologie věnované českým básnířkám – a já s ní souhlasím.

Než se pardubická GAMPA přesune z Příhrádku do nových prostor Automatických Gočárových mlýnů, věnuje se dlouhodobému výstavně-intervenčnímu formátu Intermezzo, ve kterém jako platforma nechává růst a rozvíjet dílčí výstavní projekty.

Máme čtivý merch! Ano, je to tak! Máme nový merch.

Dům fotografie v Revoluční ulici, původně profesní spolek pražských fotografů založený jako nadace Pražský dům fotografie v začátku 90. let, je již dvanáct let součástí Galerie hlavního města Prahy. Za tu dobu v něm médium, které ctí tyto prostory již ve svém názvu, bylo představeno v nejrozličnějších výstavních projektech.

Divadlo na cucky představuje nejprogresivnější divadelní scénu v Olomouckém kraji, zejména pro své politicko-společenské zapálení, ale také autorské inscenace a navazování kontaktů se zahraničními tvůrci (hlavně ze Slovenska). Dramaturgií reaguje především na současné problémy s regionálním přesahem. V posledních dvou sezónách se jednalo především o téma covidu a dezinformací. Kam směřuje nyní a o čem budou vypovídat nové inscenace v nadcházející sezóně? Na to nám odpověděla umělecká šéfka Silvia Vollmann.

Kim Kardashian zhubla kvůli tomu, aby si na pompézní přehlídku Met Gala mohla obléknout šaty Marilyn Monroe. „Chce to změnu!“ říkáte si každé ráno při lamentování nad svým účesem? Change your destiny!

Původně měl tento článek zcela odlišný záměr, jiné směřování, specifický cíl. Jenže v době vzniku tohoto článku byla situace natolik fluidní, že psát něco se čtrnáctidenním odstupem od vydání je přinejmenším složité, nejisté, a skoro bych řekl, až hloupé. Jenže vyjadřovat se směrem k východním hranicím Evropské unie a k tomuto kolosálnímu selhání autokrata, jehož činy ovlivní celý svět možná na desítky let dopředu, mi nepřísluší, jelikož k tomu existují povolanější osoby. Proto mi tedy dovolte hovořit v následujících odstavcích o fascinaci, která sémioticky pableskuje okolo středu, nukleárního jádra lidského prožívání.

Ve večerních hodinách 5. března proběhl slavnostní ceremoniál výročního ocenění Český lev. Stalo se tak přesně měsíc po vyhlášení Cen české filmové kritiky. V obou případech se střetlo životopisné drama Zátopek s postmoderním žánrovým mixem Okupace. Jak upřímně naplňují filmaři a kritici filozofii svých organizací?

Sovětský příběh je i po jedenatřiceti letech stále aktuální. Ačkoli se krvavě rudá vlajka se žlutě zbarveným srpem a kladivem roztrhala již na cáry několika samostatných částí, fenomén Sovětského svazu a neslavný kult jeho předních osobností představuje však záležitost i současné situace.

Jaký bude následující rok kultury – to záleží na vás! Předplaťte si ROK KULTURY na rok 2021 a vyberte si dárek, který vám udělá největší radost.

Česko-slovenská koprodukce Žáby bez jazyka je zajisté jeden z nejodvážnějších narativních experimentů, které u nás na poli celovečerního filmu vznikly. Pohádku o slepičce a kohoutovi proměňuje v tísnivou existenciální baladu, která přejímá vzorce z videoher žánru RPG.

Připojujeme se ke globální iniciativě We Make Events Campaign.

„Otcovský jazyk je jazykem moci. Můj otec má moc, jeho se musíme bát, on je mírou všeho. Mně neodmlouvej! Ať mi ten pes nenasere v zahradě! říká můj otec. Všechno se děje pro něj, po jeho chuti, nebo proti ní a měří se podle toho, jakou oblibu v tom nachází…“

Přestože doba sledování fotografie oproti době sledování jiného vizuálního výstupu dostává jednu z nejkratších časových délek, dokáže se vrýt do paměti na dlouhé roky. Tak je tomu v případě mé zkušenosti s jedním konkrétním portrétem, který zachytil Antonín Kratochvíl (* 1947) a u jehož procesu vzniku z digitálních dat ku fotografii jsem před několika lety měla možnost být přítomna.

Tématem zářijového vydání Artiklu je Vlastnictví. Přestože kořeny tohoto slova původně spojovaly vlastnictví s tím, co patřilo pod něčí vládu – k něčí vlasti –, v aktuálním vnímání tohoto slova vyvstává spojitost spíš než příbuzenská, tak materiální.