Uzavření všech kulturních institucí a zrušení událostí kvůli prevenci šíření koronaviru způsobilo, že veškerá prezentace umění se přesunula na internet. Umělecká díla setrvávají v galeriích za zavřenými dveřmi a připravované výstavy se odsouvají do nejisté budoucnosti. Současná situace představuje výjimečnou příležitost reflektovat prezentaci umění v rámci nových médií, která dávno nejsou nová, a internetu, který je už každodenní banalitou.

Kulturní dění se v současnosti potýká s jednou z největších krizí po roce 1989. Mnoho kulturních institucí však usilovně vytváří nové nebo obnovuje stávající online platformy pro uměleckou prezentaci, které by umožnily vyhnout se úplné stagnaci. Současná situace představuje výzvu pro umělce i kurátory, příležitost pro zhodnocení dosavadní činnosti, ale i boj o přežití nezávislé kultury.

Jednou z nejrozšířenějších forem online prezentace muzejních a galerijních expozic se staly virtuální prohlídky, které kromě samotných děl umožňují vidět i jejich zasazení v prostoru. Virtuální prostor galerie umožňuje například ke každému dílu přidávat detailní informace nebo umístit do prohlídky rozhovory s tvůrci. Tyto výstavy především pomáhají překlenout dobu, po kterou zůstávají galerie uzavřené a tak jsou jako provizorní řešení i na internetu prezentovány. Divácká zkušenost těchto virtuálních výstav je ve své podstatě srovnatelná s tím, když by se člověk procházel v aplikaci Google Street View ulicemi města, do kterého v době před krizí plánoval vycestovat.

Některé muzejní a galerijní instituce po celém světě, včetně Národní galerie Praha a Muzea Kampa, se již v minulosti staly partnery online platformy Google Art Project, která zdarma od roku 2011 zpřístupňuje prohlídky galerií a reprodukce děl ve vysokém rozlišení. Přestože tato forma umožňuje nový způsob čtení uměleckých děl a naplňuje ideu demokratizace umění, nemůže nahradit běžnou funkci kultury. Prostředí internetu, kam se v době krize soustředí prezentace umění, představuje mnohem širší pole pro uměleckou reflexi současného stavu. V situaci, kdy se pro většinu lidí komunikace s okolním světem omezila právě a výhradně na online platformy, je důležité se zamyslet nad podmínkami prezentace a principy, na kterých internetové diváctví funguje.

V souvislosti s přesunem kultury, vyučování, práce i volnočasových aktivit na online platformy se zvýšil globálně internetový provoz. U nás byl po vyhlášení nouzového stavu zaznamenán nárůst přibližně o dvacet pět procent. V reakci na prosbu evropského komisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona ke konci března snížily rychlost a kvalitu přenosu dat platformy YouTube a Netflix, které nejvíce zatěžují internetové připojení, aby předešly pádu sítě. Zásahy do rychlosti přenosu jednoznačně poukazují na křehkost materiální podstaty internetu, který se stal natolik každodenní realitou, že jsme si zvykli neuvědomovat jeho fyzickou existenci ve formě optických kabelů a datových center.

Umění (na) internetu
Stav kultury, a především současného umění v době koronavirové krize, může být o něco srozumitelnější, když se vrátíme o několik let zpět k diskuzi, která vznikla okolo nově používaného termínu postinternetového umění. Pojem poprvé použila umělkyně Marisa Olsonová v roce 2008 při popisu svých projektů, které vznikaly a zároveň i byly prezentovány v rámci internetu, a dále ho na svém blogu příznačně nazvaném Post Internet rozvedl Gene McHugh.

V dnešní době většina uměleckých děl využívá digitálních technologií v určité fázi svého vývoje, ať už se jedná o úpravy ve Photoshopu, digitální tisk, videoprojekci nebo šíření díla na internetu. Postinternetové umění je pak umění, které reaguje na postinternetovou situaci, tedy stav ve kterém již internet není něco nového, ale stává se z něj každodenní banalita. Diskuze ohledně kulturního posunu k postinternetové době byla dobově vyvolaná širokým rozšířením osobních počítačů a nástupem soukromých poskytovatelů připojení. Témata a principy, která tato diskuze přinesla, jsou v dnešní době, kdy se internet stal jedinou veřejnou prezentací umění, o to aktuálnější.

Umění za zavřenými dveřmi
V postinternetové době se již například umělecké dílo nachází ve stejné míře ve verzi objektu v galerii i ve své reprezentaci šířené na internetu a často dokonce fotografie uměleckého objektu je známější než objekt sám. Tohoto principu využívá v současné době například kurátor experimentálního prostoru NoD Pavel Kubesa uměleckým skupinovým projektem DIVOCe!, který je „reakcí na eventuální stagnaci umělecké produkce a prezentace v institucionálním smyslu“. Kubesa poskytl uzavřené prostory galerie NoD, do které od 8. dubna přibývá každým dnem jedno dílo, až do otevření galerie veřejnosti. Výběr umělců funguje na principu řetězení. Každý vystavující umělec vybere jednoho současného aktivního umělce, který dodá své dílo následující den. Prvním vystavujícím umělcem je sochař Martin Zet. Fyzickou realizaci projektu přitom doprovází prezentace na sociálních sítích a oficiálních stránkách NoDu. V den, kdy vláda oficiálně povolí otevření galerií, proběhne vernisáž a výstava bude současně zakončena.

Písek ve vzduchu, Duna v PLATO
Na podmínky nastalé situace také zareagovali kurátoři ostravské galerie PLATO Edith Jeřábková a Jakub Adamec, kteří oslovili tvůrce působící v Ostravě, kteří jsou pandemií zasaženi nejvíce, tedy umělci na volné noze a nedávní absolventi Fakulty umění Ostravské univerzity. Devět vybraných umělců kurátoři požádali o zaslání aktuálních prací nebo reakcí na současný stav koronavirové krize, které budou postupně zveřejňovat na webových stránkách a sociálních sítích. Jako první byly 16. dubna prezentovány dvě malby z rozsáhlého cyklu obrazů Filipa Nádvorníka, které propojují oblasti dlouho oddělovaných odvětví umění a řemesla. Filip Nádvorník, jak Edith Jeřábková zmiňuje v doprovodném textu k jeho malbám, se živí výrobou zakázkového nábytku a prodejem svých uměleckých děl. Edith Jeřábková se zároveň snaží výstavou Písek ve vzduchu rozbít romantickou představu o postavě umělce a neukazovat jenom jak „umělec realitu zprostředkovává, ale i to, jak se realita dotýká jeho běžného života“.

Pandemie zastihla PLATO v přípravách druhé výstavy s názvem Písek ve stroji z celoročního cyklu Intenzity, věnujícího se různým druhům intenzit, které určují podobu současného světa. Druhá výstava cyklu měla být zaměřena na zpomalení a nerůst, aktuální projekt Písek ve vzduchu, který se stává logickou součástí celého cyklu, chce především podpořit umělce, kteří se dostali do problematické situace a zkoumat kreativním způsobem „jak [tato situace] mění náš vztah k technologiím a fyzickému světu“. Písek ve vzduchu představuje online prezentaci umělců, která bude po uvolnění nařízení vlády realizována jako výstava v galerii pod názvem Duna v PLATO.

Kultura bez událostí
Plošné uzavření galerií a muzeí vedlo v mnoha případech ke snaze přizpůsobit fungování institucí online režimu formou, která by nově vzniklou situaci i dokázala reflektovat. Za zmínku ještě stojí výstava KarARTena zahájená 14. dubna v Trafo Gallery, která prezentuje díla symbolického počtu devatenácti umělců volně reagujících na COVID-19. Výstava je zatím k vidění jen ve virtuální podobě a veřejnosti bude otevřena až na základě rozhodnutí vlády. Trafo Gallery v ohlášeném čase vernisáže uveřejnila na sociálních sítích sedmiminutovou videokoláž umělce Jakuba Nepraše. Programová ředitelka galerie a jedna ze čtveřice kurátorů Blanka Čermáková ve videu vstupuje do expozice v různých převlecích pomocí digitálního nakopírování, aby výstavu zahájila. V úvodní řeči reflektuje výstižně současnou situaci ze své pozice: „Být galeristkou sama v galerii s tím krásným uměním a nemít si s kým o tom popovídat je strašně smutné,“ ale poukazuje na to, že současná situace může být pro umělce i velmi inspirativní.

Výjimečná situace stanovila nová pravidla hry, vymezila hranice, přerušila vazby a komunikaci, které se přesunuly do soukromí a virtuálního prostoru. V souvislosti s četnými hackerskými útoky na instituce i jednotlivce a s projektem chytré karantény, jsme si mohli připomenout, že data a prostřednictvím toho i naše subjektivita je komoditou, se kterou se obchoduje a skrze kterou může stát uplatňovat svoji moc a dohled. S nejistou budoucností a v nekontrolovatelném proudu cirkulujících obrazů je však o to důležitější nerezignovat, udržet si zdravou mysl a vidět způsoby jak kritickou situaci, byť s obtížemi, překlenout.

text: Tomáš Vobořil