Je již zvykem, že v tuzemských galeriích se výstavní projekty hojně věnují problematickým mezioborovým tématům současné společnosti. Není tomu jinak ani v Muzeu umění a designu v Benešově, ve kterém aktuální výstava Logika růstu od environmentálního žalu přechází k aktivní reakci na kontroverzní, často nepochopenou, ale paradoxně čím dál více populárnější ideu nerůstu a otevírá tento diskurz pro širokou veřejnost.

Silné ekonomické zájmy blokují transformaci směrem k udržitelnosti. Překonání imperiálního způsobu života jako předpoklad sociálně-ekologické změny je jednou z cest. Ovšem kapitalistická dynamika transformace, která je živena z krizí, destrukce, honby za kumulováním a hegemonií jí hází klacky pod nohy. Přestože lamentace nad chováním lidí k přírodě sepisoval už Platón ve svém nedokončeném dialogu Kritias, jeho značně romantizující vyprávění by mohlo být inspirací alespoň k představám, jak sáhodlouhé konání lidského úsilí obrátit od destrukce k rozvoji a udržitelnosti.

Výstava Logika růstu, kterou připravila kurátorka Petra Widžová, se obrací nejen ke společnosti, ale hlavně k jednotlivci. Neshrnuje pouhé jevy, ale oslovuje a inspiruje a snaží se podnítit k reflexi a povědomí. Vznikla na základě otevřené výzvy, která byla určena pro studenty vysokých uměleckých škol a jejich čerstvé absolventy. Z padesáti přihlášených prací je v benešovské galerii nyní představeno sedm autorů a autorek, dvě umělecké skupiny a jeden kolektiv. Projekty jsou situovány pro reflexi městského a sociálního prostoru Benešova a témata ztvárňují skrze rozmanitá audiovizuální média. Určitou slabost už od prvního představení projektu na pražské AVU mám pro práci Co nezměním musím se naučit vytěžit (2023), ve které její autor Viktor Prokop skrze vytvořený DIY harvestor světla snímá světelný smog z nejrůznějších stále svítících reklamních bannerů, které zahlcují ulice města svým nepřetržitým vyzařováním. Sběr záření pak transformuje skrze harvestor v elektrickou energii, kterou jako komoditu dává k dispozici potřebným. Na výstavě je vystaven jak objekt sběru, tak videoart, který tuto akci dokumentuje. V médiu malby v kombinované technice pak zaujímá prostor dalšího výstavního sálu tvorba Anny Fiedlerové, která skrze náměty kvalitních rodinných vztahů a atributy k rodině patřící ztvárňuje další stěžejní myšlenky nerůstu. Obrazy jsou instalovány na paneláži z dřevěných trámů a i skrze tento způsob korespondují s myšlenkami udržitelnosti a nízkonákladovosti. Do třetice bych jmenovala tvorbu Terezy Vinklárkové, která je rozmístěna v tomto sále na svébytných místech a s dostatečným obklopením prostoru poutá divákovo zájem – tři objekty, které jsou kombinované s textilními materiály, lampami, texty a strojovou výšivkou, akcentují témata vztahu a péče k vlastnímu tělu a tematizují psychosomatické dopady stresu a společenského tlaku na fyzický stav a kondici jednotlivce. Ve výstavním projektu jsou dále zapojeni Matyáš Barák, Markéta Kubíčková (LilaTesla), Nicolas Prokop, Anna Chrtková & Matyáš Grimmich & Karolína Schön, Lucie Medřická, Agronauts* collective, Dorota Václavíková & Antonín Závodný & Max Stejskal.

Ač koncept nerůstu rozvíjel již na konci 70. let rakousko-francouzský filozof André Gorz, stává se nyní, v době nesměrného tlaku na výkon, produkci a produktivitu, rezonující pro stále širší množství společnosti. Přestože imperiální způsob života není nevyhnutelný, protože je lidským výtvorem, má východisko v konkrétní alternativě – solidárním způsobu života. Snad budou nejen výstavní projekty cestou, jak pomalu, ale jistě změnit směr uvažování i žití.

Logika růstu
MUD* (Malé náměstí 74, Benešov)
17. 3. — 27. 8.