Raritně se podaří objevit tvůrce, jehož tvorba prostupovala výtvarným prostředím, ale ve své době nedostala patřičné odezvy. Archiv Muzea umění a designu v Benešově odhalil kvality práce švýcarské autorky Silvie Billeter (* 1946) a nechává je vyznít v komplexně připravené výstavě Poesie tisku.

Když se kurátor Pavel Liška probíral archivem, objevil specifické grafické práce. Signované jsou autorkou, jejíž jméno zanechalo otisk nejen v akvizici benešovské instituce, ale také na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v ateliéru grafiky pod vedením Vojtěcha Tittelbacha a Ladislava Čepeláka v letech 1969–1972 studovala. Ovšem ve své době nebudila takovou pozornost, jakou rozkrývá její přínos oboru grafické tvorby s mnohaletým odstupem.

Již životní příběh autorky je pozoruhodný. Billeter měla již od mládí vztah k divadlu a opeře a i proto se její životní cesta protnula s prostředím Akademie výtvarných umění v Mnichově, kde studovala scénografii. Během tří let studia se její zájem formoval spíše do lineární podoby a tak z divadelního prostředí přenesla svůj zájem přímo k tisku a grafické technice leptu. Ve Švýcarsku nebyla ve své době tradice velkých výtvarných akademií, kde by mohla ve svém zájmu studijně pokračovat. Iniciační pro ni byla její jednodenní cesta do Prahy, která ji učarovala a rozhodla se napsat žádost o studium na pražskou Akademii výtvarných umění. Díky době a okolnostem ji bylo s pozitivní odezvou vyhověno a Billeter se stala studentkou grafiky. Přestože mluvila třemi světovými jazyky, čeština byla jejím limitem a s tím souvisely také limity s navazováním prvních tuzemských kontaktů. Navázala ale několik blízkých přátelství jak s vyučujícími, tak se studenty. I kvůli této bariéře se dostala také do kontaktu s Adrienou Šimotovou, která, stejně jako Billeter, mluvila plynně francouzsky, protože její babička byla ze Švýcarska. Billeter velmi propadla českému prostředí a jeho historii. Zájem o období třicetileté války a rekatolizaci zobrazila i v několika svých grafikách. Do těch otiskla také fascinaci z intenzivní četby textů Franze Kafky v cyklu Vor dem Gesetz (Před zákonem).

Sofistikovaná hravost
Její progresivní přístup právě ke grafické práci v sobě vrství původní prostorové uvažování, které přenesla do plochy. Grafická práce, která propojuje práce s rozličnými materiály a jejich specifickou strukturou, je přístupem, který tehdejší tradiční grafické postupy překračuje. Billeter ve svých pracích neukazuje, ale spíše zakrývá. Původní stopa je rozmazaná. Skládá, propojuje, prořezává. Materiály, vrstvy. Hraje si – s intenzitou, s barvami, s tiskem. Poesie je tu hravostí, tou sofistikovanou. Proč ale nebylo dílo Billeter vyzdvihováno už ve své době? Taková otázka se s nazřením na kvality její práce samozřejmě klade. Odpověď není složitá – právě kvůli svému životnímu příběhu tak trochu solitérní autorky „odjinud“, která nebyla zcela zasazena do prostředí pražského okruhu, nebyla zařazovaná na skupinové výstavy a i právě kvůli svébytnému estetickému kánonu, který tříbila, zůstávala spíše neuchopenou autorkou. Billeter je ale bytostnou tvůrkyní a tak tvořila i přes tyto okolnosti a právě proto může její tvorba vyniknout nyní v její první monografické výstavě, která je systematicky rozčleněna do pěti sálů. Autonomně výstavu jako komplexní projekt rozšiřuje dokumentární fotografický soubor Pepy Dvořáčka, který Billeter představuje ve svém domácím prostředí v Curychu. Divák se tak skrze tato zachycení dostává blíž nejen k samotné autorce, ale také do kontextu současného života Silvie Billeter. Nahlíží do jejího curyšského domu, do kuchyně sousedící s ateliérem, na její pracovní stůl i výraz dámy, která přináší oboru grafiky nejen svůj neobyčejný životní příběh, ale také přínos a svébytnou estetiku. I architektonické řešení výstavy zohledňuje co největší soudružnost s autorkou. Instalace děl na paneláži evokuje pohoří, horizonty typické pro krajinu, která Billeter ovlivňovala. Stěžejní je pro Billeter právě cyklus Hledat Petrkov, který čítá 192 děl a vznikal v letech 1992 až 2010. Z něj je reprezentativně vybrán užší fragment a v samostatné místnosti představen. Dalším specifickým rysem její tvorby jsou také nitě, které lze v její práci vidět. Nikoli odkaz na stereotypní vnímání materiálu připisovaného k ženské činnosti, ale právě odkaz ke studiu scénografie a s tím souvisejícího materiálu vlastního kostýmům, je další vrstvou, která její grafická práce nabývá objemu. Petrkov Billeter učaroval a její lepty nezachycují jen vzpomínky na krajinu, ale i vše, co s cestami tam souviselo – knihy na cestě čtené, navštívené koncerty nebo zaslechnuté příběhy. Cyklus Hledat Petrkov se tak dá chápat také jako Hledat Eden neboli Ráj. Samotný proces hledání dokonalého místa-zahrady se přitom pro autorku stal možná podstatnějším než jeho cíl.

K výstavě bude uveden také katalog a to v pátek 23. srpna přímo v Muzeu umění a designu Benešov.

Silvia Billeter / Poesie tisku
MUD* (Malé náměstí 74, Benešov)
7. 6. — 29. 9.