Klatovskou Galerii U Bílého jednorožce zaplavila voda. Ale nikoli ta ničivá, ale oblažující. Voda, která je námětem výstavy věnujícímu se tomuto živlu, přináší díla více jak sedmdesáti autorů rozličných tvůrčích přístupů.


Žádnému z živlů nebylo ve výtvarném umění věnováno autory tolik pozornosti, jako právě vodě. Zkoumání jednotlivých důvodů by mohlo vydat na samostatnou knižně vydanou esej, ovšem vodě jako fenoménu disponujícího materiální obrazností se věnoval již francouzský filozof a spisovatel Gaston Bachelard (1884–1962) v knize Voda a sny (nakladatelství José Corti, 1942). V pozadí jeho jednotlivých kapitol o vodě se však vynořuje samotný názor na člověka. A ani výstava Voda s podtitulem Proměny obrazu živlu v českém umění 19.–21. století, kterou připravily kurátorky Lucie Šiklová a Šárka Leubnerová, není pouhou přehlídkou vybraných autorů, kteří tento námět uchopili, ale vhledem do hlubin tohoto skupenství měnného živlu, jež tvoří většinu povrchu Země, je druhou nejčastější látkou ve Vesmíru a člověka samotného tvoří více jak z poloviny. Možná zrovna proto je touto látkou fascinován nejeden autor a věnuje ji pozornost myšlenkami, tahy štětce či modelováním plastik.

Výstava Voda je precizně připravenou výstavou, která tento námět předkládá ve velmi rozmanitém vyznění. Voda je zachycená doslovně v přírodě jako krajinomalba, mytologicky skrze postavu vodníka v malbě nebo plastice, ale i skrze nová média a videoart. Rozličnost tohoto tématu je inspirativní svou šíří a nazíráním na něj skrze jednotlivé autorské přístupy více jak padesáti žijících autorů i množství těch, jež jsou svou celistvou tvorbou již zapsáni v dějinách výtvarného umění.

Potůček, řeka, tůně, jezero, mokřad i bažina
Radost je setkat se opětovně s díly malířů jako jsou Antonín Hudeček, Antonín Chittussi, Jan Preisler, Václav Radimský, Jakub Schikaneder nebo Jaroslav Panuška či zhlédnout práce hojně současně vystavovaných autorů v rozličných médiích jako jsou například Patrik Hábl, Kurt Gebauer, Monika Immrová, Jiří Kubový, Jolana Havelková, Miloš Šejn, Veronika Holcová či Dagmar Šubrtová. Všichni tito autoři přináší zpracovanou tématiku vodního živlu ve svých novějších pracích a inspirují tak přístupem, jak tento živel artikulují. Například objekt Rosa Montana (2018) Dagmar Šubrtové je umístěn uprostřed jednoho z výstavních sálů a zcela pochopitelně strhává pozornost nejen na sebe samu, ale na sebe samu v konfrontaci s obrazem Aloise Bubáka Horská řeka (1863–1865) a naznačuje tak snad pomyslné koryto, do kterého by ona horská řeka mohla vtéct, kdyby ji obraz upustil ze svého rámu. To je vskutku nádherná podívaná a soulad pozdně romantických proudů malby a současné práce s objektem, jeho povrchem, strukturou a barvami. Mezi další libé vjemy uspořádané kurátorkami patří i citlivě zvolený obraz Veroniky Holcové, jež je svou barevností v souladu se stropní výmalbou dalšího sálu. Obraz tak lze vnímat nejen z vhodného odstupu, ale i z dalšího sálu a větší vzdálenosti s pomyslným rámováním interiérových prvků galerie. Průchod prvního patra k druhému je prostorem komorní prezentace výrazných momentů dynamiky vody a jejích vizuálních výjevů na fotografiích Jolany Havelkové Z cyklu Řeky a potoky – kresba vodou (2019–2020). Potěšující je zhlédnout subtilní práci Jiřího Kubového v druhém patře galerie, která snoubí geometrické tvary v nástěnném objektu Vodní krajina (2004), jež svým minimalistickým vyzněním představuje zklidněný tok. To je jen několik z množství děl, přestože by si v rámci pečlivého kurátorského výběru zasloužilo zmínku snad každé, protože žádné nepůsobí nadbytečně či vybrané nepřiléhavě.

Vystavená díla jsou rozčleněna do jednotlivých sekcí, které divákovo vnímání směrují k nazírání na vodu v určitém kontextu; jako na Symbol, alegorii, mýtus, pohádku či Koupel. Očistu, radost, zábavu nebo Vodu zdroj obživy či Vodu živel a v neposlední řadě Vodu v krajině. Výstava se tak dotýká širokého propojení námětu jak se žánrem smyšleným tak v aktuálním předmětu celospolečenského enviromentálního diskurzu. Tedy stejně tak, jako má voda v krajině mnoho podob – od potůčku, řeky, tůně, jezera, mokřadu či bažiny – představuje i Voda v prostorách Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech množství výtvarných podob i myšlenkových toků.

Voda / Proměny obrazu živlu v českém umění 19.—21. století
Galerie U Bílého jednorožce (náměstí Míru 149, Klatovy)
19. 12. 2020—6. 6. 2021