Šedesátka uměleckých přístupů a šedesát rozličných sochařských děl zaplnily některé části Prahy od horního Žižkova po Štvanici. Začleněním do veřejného prostoru utvářejí nový městský život a ukazují, jak může velkoměsto fungovat v jiném úhlu pohledu, než jak jsme zvyklí. Jak a proč tato díla vyrostla jako houby po dešti?

Vybraná pražská zákoutí zaplnila sochařská díla, která propojují jindy trochu obyčejný veřejný prostor s prezentací uměleckých děl mimo galerie. V rámci sochařského festivalu Landscape v Praze, jehož již šestý ročník odstartoval v polovině června, můžeme na Štvanici, Rohanském ostrově, Vítkově, dolním Žižkově a v Karlíně spatřit šedesát sochařských přístupů a obohatit si tak procházku o zajímavý vizuální zážitek.

Festivalová idea si klade za cíl trochu zvířit stojaté vody městské urbanizace a jejího propojení s krajinou. Zároveň také podporuje již vzniklé debaty ohledně veřejného prostoru, které stále přibývají. Lidé se totiž poslední dobou více angažují na místech, kde žijí, a více je zajímá, jak vypadá jejich okolí. Festival Landscape se již šestým rokem snaží upozornit na to, že je důležité zvelebovat náš okolní prostor a propojovat ho s kvalitními díly umělců. Další z důležitých významů přehlídky těchto tzv. site-specific instalací neboli uměleckých děl, při jejichž vzniku je bráno v potaz přesné místo, kde bude dílo stát, je zvýšení povědomí o české architektonické a urbanistické obci. Důraz je kladen také na zodpovězení otázek ohledně rozsahu a smyslu krajinářské architektury ve vztahu k současné architektuře a k veřejnému prostoru.

Narcisy jako předvoj
Hlavním organizátorem festivalu Landscape je Galerie Jaroslava Fragnera, jež se mimo jiné od roku 2008 zabývá udržitelnou a ekologickou architekturou a od roku 2013 krajinářskou architekturou ve veřejném prostoru. S tím se snoubí i mnoho interaktivních aktivit pro širší veřejnost, které galerie pořádá. Do některých přípravných aktivit festivalu se mohli pražští občané a zájemci zapojit, a stát se tak součástí kultivace místa, kde žijí. Jednou z nich byla trochu poetická výsadba narcisů s názvem Narcisy pro Prahu, která probíhala na podzim minulého roku. Tam opravdu ti, kdo pomáhali, přiložili ruce k dílu i k hlíně. Když narcisy na jaře rozkvetly, staly se předvojem celého festivalu v městské krajině a upozornily na místa, kde se tato venkovní akce bude konat. Nyní v místech, kde kvetly, nalezneme festivalové instalace a sochařská díla.

Letošní vybrané festivalové lokality záměrně lákají návštěvníky mimo klasické procházkové trasy, aby se ulehčilo turisticky vytíženému centru a také aby upozornily na budoucí možné změny urbanizace městské krajiny, jež jsou v těchto lokalitách v plánu. Jde v podstatě o ukázku dalších potencionálních center pro aktivity pražských obyvatel.

Moderna, věž, tribuna
Jako začátek procházky je označen dolní Žižkov, ale záleží na každém, jakou trasu si vybere. Když se však návštěvník rozhodne vyrazit právě seshora dolů, tak jak radí mapka festivalu, narazí mezi prvními instalacemi na dílo Františka Kowolowského s názvem Moderna, věž, tribuna. Toto dílo vyzývá, abyste po schodech vystoupali nahoru, a pomyslně ukazuje směr do víru festivalu. Cestou přes pražské části pak bude divák míjet celkem šedesát realizací různých autorů. Mezi významné představitele patří například Jiří Kovanda, Milena Dopitová, Čestmír Suška, Roman Franta a další špičky české současné sochařské scény. Festival ale také dává příležitost studentům. Při pohledu na díla, která jsou na trase instalována, si můžete živě představit, jaká specifika a kolik různých přístupů má současná krajinářská sochařská škola, ať už ve významu děl, jejich umělecké řeči nebo ve výběru materiálu.

Socha a veřejný prostor
Když se zamyslíme nad tím, jakou roli v současnosti hrají sochařské instalace a realizace, jistě je to jiná role než v minulosti. Nejde tu jenom o prezentaci nějakého uměleckého přístupu, ale zejména o zkvalitňování veřejného prostoru pro žití. To, jak se v místě, kde žijeme, cítíme, ovlivňuje fungování místa jako celku a také jeho prosperitu. Když jsou veřejné prostory kultivovány, postupem času lze zachytit zlepšení i životní úrovně obyvatel. Prostor, kde je nám dobře, vybízí často k různým společenským i kulturním akcím, k propojení komunit i k zábavě. Díky uměleckým dílům je tato kultivace na úrovni a zvyšuje i zájem a povědomí o umění a potěchu pro oko. V dnešní době se naštěstí můžeme těšit mnohem větší podpoře v umisťování děl, která již nejsou jen na podstavci a z bronzu, do veřejného prostoru, než jak tomu bylo v minulosti. Ve vyšších sférách, kde se o všem rozhoduje, jsou nápady na zvelebení okolí většinou vítané. Nyní se otevírají nové možnosti a pomyslné dveře i díky inspiraci ze zahraničí, novým směrům, novým stylům, které do prostoru zapadají a zároveň ho dotvářejí. Díky tomu se realizace může časem s místem sžít a souznít s ním.

Festival Landscape patří rozhodně mezi zajímavé počiny v rámci kultivace pražských částí a přináší ukázku mnoha zajímavých a mladých přístupů. Díky němu dochází k oživení těchto míst a zvyšuje se zájem o ně. Ukazuje, že umění jako takové má smyls i pro venkovní prostory, a ukazuje jeho různorodé cesty. Součástí je velký doprovodný program, který obsahuje nejrůznější doplňující výstavy. Cyklus odborných debat a přednášek se bude konat v září. Pokud vás zajímá, jak lze město oživit, fandíte umění nebo jen chcete osvěžit svůj nabitý den, procházka po festivalových lokalitách plných umění za to stojí. A vůbec nevadí, že nepůjdete po vyznačené trase. I jedna realizace, která dokáže zaujmout a zastavit vás v uspěchané době, stačí k tomu, aby byl smysl festivalu naplněn. ∞


Landscape festival
Praha (Štvanice, Rohanský ostrov, Karlín, Vítkov, dolní Žižkov)
15. 6.—30. 9.