Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. První odpovídá Petra Janda.

Co pro vás CJCH znamená?
Platformu pro podporu a kvalitní zviditelnění mladých umělkyň a umělců. Pro mě osobně určitě znamená ocenění, příjemný pocit, že něco padlo na úrodnou půdu a podporu v další tvorbě. Je to příležitost dále rozvíjet svou práci, myšlenky, umění. Myslím, že v českém prostředí pracovat komplexně na uměleckém projektu za finanční, kurátorské, produkční a PR podpory je celkem unikátní příležitost.

Proč jste se přihlásila?
Upřimně, byla to náhoda a přihlásila jsem se na pošťouchutí v poslední chvíli. Měla jsem v plánu jít konečně na mateřskou, ale osud tomu chtěl jinak. Vše se transformovalo v příležitost, jak si nastavit život, mysl a hranice tak, abych měla spokojené děti, rodinu i kariéru.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
V podstatě to výše zmíněné. Mé hlavní téma je láska. Původně jsem měla koncept o veřejném sebepřijetí a kralování svému životu skrz performativní vizi, ale v průběhu spolupráce se můj koncept proměňoval v reakci na různé situace a to i nesouhlasné s fungováním instituce a tlakem na politickou angažovanost, která mou práci uhýbala zcela jiným směrem. Vše vyústilo ve finální instalaci, kde ústřední téma pro mě stále zůstává láska, ale skrz nastavení si osobních hranic. V instalaci jsou symbolizované ústředním motivem, který nese název Petra. Je to rostlina, mandorla, která ochraňuje jádro symbolizované pštrosím vejcem se slaměnou intarzií. Na symbolické úrovni jde o myšlenkovou integritu, zdravý rozum, rodinu, či dítě, které chovám pod srdcem. Celá instalace jde číst na mnoha úrovních, osobní, mateřské či ekologické. Je to modlitba za integrování stínu, plodnost a ochranu.