laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. Další odpovídá Stony Tellers.

Co pro vás Cena Jindřicha Chalupeckého znamená?
Chápeme CJCH jako prostor pro zviditelňování praxe současných umělců*kyň širší veřejnosti a zároveň jako jednu z forem podpory začínajících umělců*kyň. Pro nás konkrétně to byla možnost vytvořit výstavu ve spolupráci se společností s podobnými hodnotami, v galerii Plato Ostrava, která má podobné tematické zaměření. Cenu vnímáme jako jednu z mála cest jak se kariérně posouvat na české umělecké scéně, i proto, že je to jediná soutěž tohoto typu a tedy i jedna z mála možností zviditelnění a validizace praxe umělců*kyň, kteří se dostanou do laureátstva. Je ale důležité dodat, že umístění či neumístění nepovažujeme za skutečnou reflexi kvality tvorby přihlášených a to, že se kolektiv stal součástí ceny neznamená, že naše tvorba je kvalitnější či nosnější než tvorba kohokoliv jiného.

Proč jste se do „soutěže“ přihlásily?
Důvody, proč jsme se do soutěže přihlásily, jsme popsaly v první otázce. Dodáme, že účast v soutěži pro nás rovněž představovala možnost užší a dlouhodobější kurátorské spolupráce s výraznými postavami umělecké scény, která může v rámci vytváření výstavy poskytnout důležitou oboustrannou zpětnou vazbu. Chtěly jsme také vyzkoušet produkci projektu v bezpečném prostředí, ve kterém je zodpovědnost za vytváření díla rozložená mezi více aktérů a je zde přítomná vyšší míra (například produkční či kurátorské) podpory, než v běžné výstavní praxi.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete
Hlavním motivem naší práce je vyhoření. Tento pojem často používaný v psychologii vracíme k jeho původnímu významu v přírodě a skrze metaforu požáru se snažíme hledat možné pozitivní významy této události. Snažíme se osobní či společenské „vyhoření” chápat jako příležitost k pozastavení a přehodnocení způsobu jakým fungujeme v současném světě zaměřeném na produktivitu, výkon a úspěch, v systému, který většinu z nás vykořisťuje, vyčerpává a vede k frustraci, izolaci, fyzickým i psychickým problémům.
Odkazujeme se na fakt, že například v Českém Švýcarsku rozsáhlé požáry přispěly ke zvýšení biodiverzity tím, že otevřely fyzický prostor a vytvořily podmínky, aby se uchytily v oblasti nové typy stromů, další flóry, potažmo fauny a vytvořily tak podmínky pro vznik zdravějšího lesa.

Tematizujeme kriticky i podmínky práce ve kterých fungujeme, v našem případě podmínky práce umělců*kyň, které jsou vyčerpávající a v podstatě vylučují širokou škálu osob bez různých privilegií a druhů kapitálu. To je situace, se kterou se dlouhodobě jako kolektiv potýkáme a kvůli které musíme zvažovat, zda se svou uměleckou praxí můžeme pokračovat, vzhledem k tomu, že nám dlouhodobě přináší vyčerpání a je momentálně jen těžko časově i finančně udržitelná. Tento problém samozřejmě není omezený jen na náš kolektiv a chápeme tedy jako zásadní jej aktivně reflektovat v rámci našich děl.

V návaznosti na zmíněná témata je důležité dodat, že naše dílo v Platu má být z spíše místem pro setkávání a zastavení, které se snaží reflektovat podmínky, ve kterých vzniká a existuje, než samostatným uzavřeným uměleckým dílem v tradičním slova smyslu, je spíše prostředím, jehož význam je naplňován tím, že je využíváno návštěvnictvem galerie.