Opájet se je v dnešní době velmi snadné. Na každém rohu najdeme velké množství lákavých vjemů a věcí, které nás nutí zapomenout na vlastní trápení. Můžeme se soustředit na krásu, na chvilkové potěšení, dokonce i na cizí, příjemně vzdálené problémy, a pomoci si tím tak k lepším pocitům. Jak lehké a svůdné je podlehnout…

Víme ale velmi dobře, že nám to ve výsledku škodí. Zapomínáme se totiž zaměřit na to, co je pro nás osobně podstatné a nejdůležitější. Ztrácíme se v záplavě instantních emocí, které postupně vedou k otupení. Žijeme v blahobytu, který je dostupný téměř pro každého, a o to více vyvolává frustraci. Konzumní společnost zajistila relativně dobré fyzické zabezpečení pro spoustu lidí, přesto lze čím dál tím hůře ignorovat dopady, které má na psychiku člověka. Z velké části je to dáno komplexními následky našeho jednání. Společnost, která tuší, že hubí tuto planetu svou existencí, kdy jsme si vědomi toho, že svými potřebami způsobujeme neštěstí jiným živým bytostem, nemůže být z principu šťastná. Každý jednotlivec má tak svůj balíček obav, více či méně vědomých a intenzivních, podpořených podprahovým smutkem, až beznadějí.




Niterně i vnějškově
Podívat se na toto prostřednictvím obrazů a vizuálního jazyka je jistě přínosné. O to víc, pokud danou látku někdo předkládá i se smyslem pro humor, který je u vážných témat nutný, avšak často nedostatkový. Malířka Klára Sedlo se zabývá povrchností a výše nastíněnou problematikou již delší čas. Kontrast mezi vnějším pozlátkem a niternou temnotou ji jakožto součást každodenního bytí fascinuje. Žije v takovém světě, a zároveň se na něj dívá s odstupem. Zaznamenává vtipně paradoxní situace. Například když roztomilý plyšák zjistí, že on sám je jednou z děsivých oblud z raně novověké námořní mapy (obraz Carta Marina). Nebo když se člověk setká s Vlastní smrtelností a musí ji brát všude s sebou. Klára Sedlo umí být ve svém díle jemná, ale i nemilosrdná. Stačí si všimnout, že velké třpytivé oči hraček často odrážejí zajímavé scény odehrávající se před nimi (tedy u nás) – jde o tančící kostlivce, hořící ohně či letící čarodějnice… Obecně autorka za podnícením divákovy fantazie cíleně nejde cestou čisté redukce a abstrakce, naopak, svůj vlastní komunikační kód vytváří obohacováním a rozvíjením realistické malby.

Našlapujte opatrně
Obrazy plné příběhů a symbolů můžeme v průběhu října shlédnout dokonce na dvou pražských výstavách Kláry Sedlo. Expozice Pravda je až na dně studny v Donuterii se vhodně doplňuje s pracemi zahrnutými pod názvem Kostlivec ve skříni, které od 11. října najdeme v Barley Gallery. Zatímco první výstava zobrazuje především pěkné věci a láká nás k opojení, druhá se soustředí více na vnitřní běsy či skutečnosti, které leží pod povrchem a které sami před sebou či ostatními chceme skrývat. Temno, které nám malířka ukazuje však není nutně zlé či negativní, ba naopak, často představuje hřejivý úkryt. Pochopit, co se děje v nás a kolem nás, znamená vydat se na obtížnou cestu, našlapovat opatrně a snažit se udržet křehký balanc. Rovnováha, která nás udrží mimo lhostejnost, ale zároveň v rámci zdravého rozumu, je totiž čím dál tím důležitější.


Pravda je až na dně studny
Donuterie (Náprstkova 9, Praha 1)
11. 9.—31. 10.

Kostlivec ve skříni
Barley Gallery (Ječná 39a, Praha 2)
11. 10.—12. 1.


text: Martina Cihlářová