Před třemi lety ostravskou scénu oživil absintový klub Les, kde se nyní schází různí umělci, kteří společně pracují na programu pro veřejnost zajímající se o literaturu a umění v Ostravě. Mezi výrazné tváře Lesa patří básník Petr Hruška se svou literárně-hudební Pasekou.

Co pro vás bylo impulsem pro vznik Paseky?
Les sám, který vznikl před třemi lety. Dříve byl naším místem scházení klub Černý pavouk, který ale zanikl, a dlouho se pak nic podobného neobjevilo. Ovšem když se otevřel Les, mnozí z nás shodně pocítili, že v něm roste cosi, co jsme dlouho pohřešovali. V samém počátku mě poprosil Přemek Bureš, herec a majitel tohoto klubu, zda bych si pro něj nevymyslel nějaký pravidelný literární pořad. Kouzlo Lesa mi nedovolilo odmítnout, a tak vznikly večery s názvem literárně-hudební Paseka, které se konají jednou za měsíc, vždy ve středu.

Proč se pořad jmenuje zrovna Paseka?
Souvisí to s názvem klubu. Všichni známe ten pocit člověka dlouho a pracně se prodírajícího hustým lesem, jakou zvláštní úlevou pak pro něj je, když se před ním otevře paseka, světlina, na níž se může zastavit, napřímit a rozhlédnout… Celý les dostane náhle jiný význam. Ovšem slovo paseka skrývá také další význam. Je lidovým označením pro skandál, pohromu, divoké počínání všeho druhu, po kterém zůstane kdeco pokáceno. To se mi líbí, protože nikdy nemohu vyloučit, že pozvaní hosté, často svérázné povahy, nějakou paseku prostě neztropí.

Co si pamatujete z první literární Paseky? Kdy se konala a kdo se jí účastnil?
Bylo to v prosinci roku 2013. Na Paseku jsem pozval nejbližší ostravské přátele-literáty, také proto, že na honoráře nebylo a u nich jsem věděl, že vědí… Takže zde vystupovali básníci Ivan Motýl a Jakub Chrobák, muzikant a textař Marek Pražák, literární teoretik a můj bratr Pavel Hruška, grafik a nedoceněný prozaik Ivo Kaleta. Už na první Pasece se dalo zahlédnout, že tento způsob večera by Lesu nemusel být cizí.

Jaké autory si vybíráte? Co vás při jejich výběru ovlivňuje?
Výběr ovlivňuje mnoho okolností. Chci, aby zde vystupovali autoři méně známí nebo teprve se rodící, stejně jako autoři, kteří jsou známí velmi, nikoliv však pro Ostravu. Dlouho zde nebyli nebo v Ostravě dokonce nečetli nikdy a místní posluchači tak mají možnost poprvé je potkat tváří v tvář. Nezapírám, že se mi chce Pasekami pokud možno nenápadně také ovlivňovat rozhled ostravské čtenářské veřejnosti, té náročnější, která je ochotna zajímat se o něco víc, než jen bestsellery vyložené vedle pokladen stále tuctovějších knihkupectví. A také jsem byl nucen vybírat autory podle toho, zda budou rozumět tomu, že klub v prvních dvou letech neměl peníze na honorář ani cestovné. V úctě konstatuji, že přijížděli z Prahy, Brna, Olomouce, Opavy zadarmo a účast neodmítl ani jeden.

Jak se podepsala Paseka na vašem životě?
Samozřejmě že Paseka s sebou přináší různé starosti a námahy, vyžaduje určitý výdej energie. Navíc se s tím nese jedna věc, kterou ve svém životě „neumím“: pravidelnost. Jsem člověk velice neuspořádaný, prakticky nic, jídlem či spaním počínaje, není v mém životě pravidelné – a teď jsem se určitou pravidelnost musel učit. Každý měsíc, vždy ve středu, vždy ve 20 hodin… To není pro mne nic jednoduchého.

S Pasekou a s děním v absintovém klubu Les souvisí periodikum s názvem Posed; mohl byste říct, o co se jedná?
Je to list o velikosti A2, který vychází jednou měsíčně. S Pasekou souvisí volně. Je trochu hospodským listem, trochu kulturním periodikem, obsahuje recesi vedle hořké básně, reportáž vedle mystifikace. Je jedním ze spontánních nápadů, kterým se v Lese tak daří – vedle různých divadel, performancí, koncertů a podivností všeho druhu.

Na koho se můžeme těšit na Pasece?
V tuto chvíli mám už sestavený program prakticky do konce roku. Na Pasece se objeví třeba Sylvie Richterová, Milan Ohnisko, Jáchym Topol, Jana Sovová, Jan Novák a další. ∞