„Výroční výstava UMPRUM není běžným kurátorským projektem,“ sdělují autoři výstavy, která probíhá ve Veletržním paláci pouze do 2. března. Je jistě obtížné podřídit reprezentativní výběr nejlepších školních prací nějakému jednotícímu konceptu a většinou se očekává jakási „salonní“ přehlídka vzájemně nekomunikujících děl. Aktuální výstava však ukazuje, že je možné tomu do jisté míry rozumně předcházet. Jak ale vlastně může působit konfrontace volného umění a designu? Otázka, zda to vždy nebude devalvovat jednu ze skupin, je jistě na místě.

Loňská přehlídka v Centru současného umění DOX se nedokázala vyhnout právě tomuto problému. Expozice měla charakter jakéhosi designového krámku, prezentujícího ovšem nejen užité umění, ale i umění volné. Toto uspořádání, snažící se skloubit do jednoho celku artefakty nejrůznějších druhů a funkcí, bylo samozřejmě více nevýhodné pro díla z ateliérů volné tvorby, které byly v některých případech vmanipulovány do jiných kontextů, kde ztrácely část své kvality. Instalace i výběr děl byly prací teoretičky designu Terezy Bruthansové a designéra Maxima Velčovského a jejich „designový“ pohled se na výstavě odrazil.

Výstava ve Veletržním paláci přichází s novým přístupem. Volné umění dostalo podstatně více prostoru, a to zásluhou autorů výstavy Marka Meduny a Davida Kořínka působících na UMPRUM v ateliérech Malba a Supermédia, jejichž tým rozšířil ještě grafický designér Robert V. Novák. Design a volné umění jsou tentokrát prezentovány odděleně. Výstava je traktována do třech samostatných částí s vlastním programem. První je prezentací užitého umění, druhá přehlídkou volné tvorby a třetí je místností s videoprojekcemi, kde se mísí, jak říkají sami kurátoři, užité s volným. Subtilní a estetizovanou expozici v DOXu nahrazuje monumentálnější a obhroublejší tón, částečně determinovaný už samotným prostorem Veletržního paláce. Rozpor a pluralismus se stávají kvalitou, rezignuje se na hledání jednoty jak mezi samotnými díly, tak mezi designem a volným uměním, což se částečně stalo, jak již bylo naznačeno, pastí loňské přehlídky.

Část PRUM, zaměřená na design, je představením nejen užitého umění, ale dává prostor i studentům doktorského programu, kteří svými teoretickými texty upevňují vystavená díla v širším kontextu. Vedle sebe se objevují čistě užitkové práce, jako návrh sklízecí mlátičky Martina Beinhauera nebo skleničky na whisky Aleny Hájkové, ale i díla, překračující různým způsobem své praktické funkce. Zajímavě se v tomto směru prezentoval třeba ateliér typografie. Anežka Rozehnalová předvedla kresbu založenou na fragmentech fontových znaků, vycházejících z písma studenta tohoto ateliéru, který tragicky zahynul v roce 2010. Práce Jak bude vypadat písmo v roce 2113 Renaty Hovorkové ukazuje monumentální schéma, jež analyzuje obrovské množství možných cest budoucího vývoje.

Odděleně je potom instalována část UM, zaměřená na volnou tvorbu. Zde autoři výstavy zvolili odlišný přístup a instalaci svěřili do rukou vystavujících studentů, kteří se sami mohli pokusit uvést svá díla do dialogu. Zajímavé je, že přes prezentaci nesouvisejících děl z různých ateliérů studenti nerezignovali na koncepčnost a zároveň se jim podařilo vyhnout se tomu, aby „magicky“ dolovali z této plurality přístupů jednotu. Každé dílo zde funguje jako dvojdílo prezentující jednu ideu dvojím výstupem. Tato část výstavy je rámována prací Martina Prudila. Na začátku je vystavena pouze vitrína s krabicí, na které je název díla a jméno autora. Teprve příslušný text informuje o tom, že krabice obsahuje autorské sešity s manipulovaným rastrem linkování nebo čtverečkování, odkazujícím k narušování utopie dokonale fungujícího řádu. Tato až anachronicky působící konceptuální estetika je zpochybněna druhou částí díla, která odkrývá překvapivě vizuálně působivý obsah sešitů. Socha Matouše Lipuse s názvem Noc, zhmotněná v animální figuře, ve svém zdvojení připomíná klasický vztah modelu a výsledného díla. Práce Dvojky Ivety Schovancové je celou sérií kreseb rozdílně exponované číslice 2, jež je chápána jako plastický objekt. Autorka ve své práci použila metodu kresby vývojkou na fotografickém papíře a znásobení kresby (nejen zdvojení) odpovídá podstatě fotografie jakožto mechanicky reprodukovatelného média.

Expozice pracuje s pocitem znejistění, způsobeným zmnožením originálu, který se tak rozplývá a stává se nezachytitelným. Skrze toto téma přehlídka volného umění komunikuje s expozicí designu. Pracuje se s očekáváním diváka, přirozeně si spojujícího multiplicitu s designem a jedinečnost s volným uměním. Autoři toto znásobení spojují i s jistou posedlostí a zaujetím jedním tématem, fungujícím jako neustálý motor tvůrčích snah. Ovšem pocit zneklidnění a déjà vu, strhující návštěvníka k větší pozornosti, je pro autory jistě zásadní. Tato překvapivá provázanost povyšuje výstavu nad rámec běžné výroční přehlídky a je jistě povedeným výstupem prací Vysoké školy uměleckoprůmyslové. ∞


UMPRUM 2013
Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
28. 1.—2. 3.