Hmota a prostor. Tak by se dala uvést spojnice v dialogu, který propojuje dva společně představené autory, Anishe Kapoora a Jakuba Roztočila.

Jméno Anish Kapoor (* 1954) již četné množství let intenzivně rezonuje v kontextu světových výstavních institucí i metropolitního veřejného prostoru. Aktuálně je jeho retrospektivní výstava k vidění na právě probíhajícím bienále v Benátkách, ale také v pražské Galerii Pro arte. Zde je představen v rámci nové dramaturgické linie zaměřené na selekci velkých zahraničních umělců, kteří budou představováni v dialogu s tuzemskými autory. A tím dialogickým partnerem není nikdo jiný než Jakub Roztočil (* 1979), jehož přístup k tvarové redukci a vlastní kvalitě povrchu je jednou z propojovacích linek podobného směřování.

Společná svébytnost
Kapoorovy práce jsem měla možnost opakovaně pozorovat na živo, stejně tak několikrát i ty Roztočilovy. Díla obou autorů lákají k ohledávání jejich podoby z blízkosti, zkoumání z různých úhlů pohledu – protože z každého úhlu také jinak vyznívají. Přestože by práce obstály i v úzké chodbě, čím větší odstup je od nich zajištěn, tím širší škálu vyznění mohou nabídnout. S fyzickým odstupem ale tato díla rozehrávají nová vyznění, která se skrze modelaci světlem ještě dále rozvíjí. Přestože východiska těchto dvou autorů jsou diametrálně odlišná – Kapoorovu formalistní linii formují filozofická východiska a spirituální modely, Roztočil vychází z fyzikálních procesů a mnohdy je pouze zprostředkovatelem od záměru k výslednému obsahu. Skrze zkonstruované fyzické mechanismy nechává prostor experimentu zvuku a hmoty, které se stávají mediátory výsledného díla. V genezi takového díla se objevuje i množství faktorů, které jej do výsledné podoby ovlivňují nekontrolovaně. Princip nahodilosti či chyby jsou v tvůrčím procesu stejně hodnotným prvkem, jako exaktní jádro a fyzikální zákony mechaniky. Roztočil jako experimentátor dovádí materiál k estetizaci a dokazuje, že zvolená metoda obstojí v diváckých nárocích. Vytyčeným cílem je esteticky hodnotné dílo, jehož kvalitu autor ovlivňuje v základu a hodnotí v závěru.

Kapoor, indicko-britský sochař, je znám zejména monumentálními skulptury abstraktních tvarů a lesklých povrchů. Jednou z nejznámějších z nich je Cloud Gate (2006), která zlidověla pod označením „fazole“ a je zasazena v exteriéru chicagského Millennium Parku. Jeho díla nejsou ale jen statická pracující s možnostmi optiky, ale i angažovaná, jako v případě aktivní instalace Shooting into the Corner (2008–2009), kdy konstrukce děla s pneumatickým kompresorem vystřeluje 11 kilogramové koule rudého vosku do rohu přes celou místnost. Tato škála autorského přístupu – jak v procesu, vyznění, tak i výběru témat a jejich způsobu artikulace, je pro Kapoora charakteristická. Roztočil se pohybuje v koncentrovanější šíři a přesto operuje s mnoha podobnými principy. Záměrně použitý termín „operace“ implikuje téměř chirurgicky čistou práci, se kterou Roztočilova díla vznikají, než je do nich vpuštěn princip nahodilosti, který z produktu vytváří objekt.

Výběr hodný pozornosti
Přestože výsledná díla obou autorů jsou vůči sobě zcela autonomní, kurátor této nové dramaturgické koncepce Adam Hnojil, (který je mj. autorem divácky velmi úspěšné výstavy Malevič – Rodčenko – Kandinskij & ruská avantgarda, představené v minulém roce v Alšově jihočeské galerii) nemohl nevidět množství souvislostí, které oba autory propojuje. Skrze kvality tak Hnojil divákovi předkládá představení dvou, na první pohled rozdílných autorů, kteří ovšem svou tvůrčí svébytností vzbuzují měřitelný zájem.
Jakub Roztočil v roce 2005 absolvoval Ateliér monumentální tvorby Aleše Veselého na Akademii výtvarných umění v Praze, kde také žije a tvoří. Anish Kapoor je absolvent Hornsey College of Art (1973–1977) a Chelsea School of Art (1977–1978) v Londýně. V závěru textu musím nutně konstatovat, že práce těchto dvou umělců rozličných životních drah, bez obav vystavených v dialogu, mění představy o jakýchkoli hranicích umění – a to jak z hlediska užívaného postupu, média nebo hranic států a upozorňují diváka na kvality, které by měly být v umělecké tvorbě stěžejní.

DIALOG: KAPOOR–ROZTOČIL
Galerie Pro arte (Tržiště 13, Praha 1)
6. 10. — 9. 11.