Po více než roce od uzavření budovy Místodržitelského paláce v Brně mohou od listopadu 2019 návštěvníci konečně zjistit, jakou podobu získala tato část Moravské galerie. A stejně tak si odpovědět na otázku: Stojí její návštěva za to?


V Místodržitelském paláci v Brně se na konci minulého roku otevřela nová stálá přehlídka umění 19. století, respektive tzv. „dlouhého století“, které se běžně datuje od počátku Velké francouzské revoluce v roce 1789 až po začátek první světové války v roce 1914. Rekonstrukce prostor nadále pokračuje, stejně tak přípravy dalších částí výstavy (díla od dob gotiky do konce 18. století).

Nedávno otevřená expozice nese název Brno předměstí Vídně a mimo jiné reflektuje silné vazby Brna na Vídeň. Ty jsou na výstavě představeny jako obousměrně obohacující proces, ve své době zcela logický, ať už polohou Brna, či skladbou jeho obyvatelstva.

Ochutnávka budoucího
Autoři konceptu výstavy Ondřej Chrobák a Jan Press se rozhodli pojmout projekt hravě a v souvislostech. To je určitě jedna z největších předností expozice, o to víc, že se jedná o postup, který se u nás bohužel stále příliš často nevidí. V čem se to odráží? Nejzásadnější je nejspíš přirozené spojení volného a užitého umění. Vedle sebe tak nalezneme obrazy, plastiky a skulptury, stejně jako kusy nábytku, porcelán či sklo. Vnitřní uspořádání místností se také nedrží nějakého předem stanoveného mustru, každý pokoj má svou vlastní, zcela specifickou atmosféru, překvapivě aniž by to působilo rušivě při celkovém vnímání výstavy.

Návštěva Brna předměstí Vídně začíná ochutnávkou ze sbírek staršího umění, která má člověka jak uvést do kontextu, tak navnadit na teprve chystanou část expozice. Příchozí se noří do zrcadlového labyrintu od dvojice Jan Plecháč a Henry Wilgus, pokračuje potemnělým sálem s působivým plátnem od Artemisie Gentileschi Zuzana a starci z roku 1649, aby se ocitl v hravé místnosti, kde na něj čeká interaktivní celostě­nová animace. Zde je návštěvník zapojen přímo do akce s průvodcem, malířem Hanušem Schwaigerem (umělec 19. století, který měl rád pohádkové motivy), projde různými prostředími (ateliér Hanse Makarta, Slovácko Joži Uprky ad.) a pomocí měkkých míčků, kterými se strefuje do stěny, „sbírá“ umělecké předměty. Na této části spolupracovala Moravská galerie se skupinou INITY a ilustrátorem Alexejem Kljujkovem.

Kabinet kuriozit?
Hlavní okruhy výstavy nalezneme teprve za zábavnou hrou. Jako první čeká na návštěvníka prostor, který se zabývá biedermeierem a svým uspořádáním tak trochu připomíná kabinet kuriozit. Jednotlivé kusy nábytku, jako například nádherné sofa zdobené palmetami, stojí v přihrádkách velké regálové stěny. Na protější stěně ji doplňují obrazy, za zmínku jistě stojí jemný, a přesto působivý Portrét spisovatele Franze Grillparzera od Augusta von Klöbera a najdeme tu také krásný Wedgwoodův čajový soubor s antikizujícími reliéfy.

Následující místnost se věnuje historismu, a to zejména s ním spjatému malíři a dekoratérovi Hansi Makartovi. Právě jeho obraz Podobizna hraběnky Valdštejnové, rozené Kálnoky z roku 1874 je dominantou salónu.

V pokoji folklorismu přitahuje oko velkoformátová malba Joži Uprky Jízda králů ve Vlčnově (1897), snad ještě více fascinující je ovšem polyptych Aloise Kalvody Zbloudilý (kolem roku 1900). Kalvoda se inspiroval příběhem od svého přítele, spisovatele Viléma Mrštíka, který vypráví o studentovi z Moravy, jež podlehl svodům velkoměsta.

Poslední okruh výstavy je nazván fin de siècle, zahrnuje tedy konec devatenáctého a začátek dvacátého století. Zde najdeme například model k Rusalčině fontáně v Badenu od Josefa Kassina či křeslo a taburet z řady Fledermaus (Netopýr), které navrhl v roce 1907 Josef Hoffmann pro nově vznikající kabaret ve Vídni. Expozici uzavírá malá přehlídka kreseb a grafik rakouských secesních umělců. Zastoupena jsou slavná jména jako Egon Schiele, Gustav Klimt či Ernst Stöhr.

Hurá na předměstí
Ve srovnání s expozicí 1796–1918: Umění dlouhého století, kterou najdeme v Národní galerii v Praze, je brněnská výstava jistě menší a neobsahuje tak velké množství děl světoznámě zvučných jmen. Na druhé straně má však obdobně pečlivě propracované zajímavé popisky a doprovodné texty, boduje již zmiňovanou komplexností a nádavkem je přívětivá a přístupná. A to nejenom ve smyslu zdařilé snahy o zapojení návštěvníka, jeho nenásilné obohacení a vzdělávání, ale také ve smyslu finančním. Zatímco vstup do Místodržitelského paláce je zdarma, za výstavu v pražském Veletržním paláci zaplatí jeden dospělý návštěvník 220 korun, což z ní dělá pro mnohé obyvatele naší země exkluzivní, a nikoli edukativní ( a tedy libovolně opakovatelný) zážitek, který by se dal od stálé expozice takovéto instituce očekávat.

Nezbývá než se těšit, co dalšího si pro nás Moravská galerie připraví. Brno předměstí Vídně je velmi slibným začátkem nové etapy stálých expozic nejen v Místodržitelském paláci.

Brno předměstí Vídně
Moravská galerie – Místodržitelský palác
(Moravské náměstí 1a, Brno)
15. 11. 2019 — 23. 2. 2023

text: Martina Cihlářová