Od prvních pazvuků k celému slovu, základní významové jednotce jazyka, se pomocí všech svalů v těle probojovává Florent Golfier ve svém sólovém projektu Zápas s jazykem. Spojuje význam pohybu s významem jazykovým a pokouší se ukočírovat několik souběžně probíhajících verbálních a neverbálních dialogů.

Golfier chápe mluvený jazyk jako prostředek, který nás jako lidské bytosti spojuje. Sám mluví o jazyku jako nutnosti, potřebě a, podle definice kritika Johna Bergera, ho přirovnává ke stvoření. Pokouší se skrze své sólo oživit zmíněné stvoření, kterým se on sám na jevišti stává, a vložit mu do úst tuto lidskou nutnost – slovo. Golfier částečně poukazuje na základní rozdíl mezi tím, jak působí verbální a neverbální složka jazyka. Přemýšlí nad určitou univerzálností (jednojazyčností), která se dá nalézt především v pohybu a jedno/mnohojazyčností řeči.

Jazyk jako tvor
Ke spojení textové partitury a pohybu, i když s jasnou a pochopitelnou linkou, přidává Golfier ještě další vrstvu k tomuto zacyklenému problému, protože se mnohovýznamovým způsobem snaží pojmout něco komplexního. Vývoj jakéhosi stvoření před námi má jasný začátek – něco
neurčitého a statického se pokouší vydat první zvuk. A vše končí teprve tehdy, když celá vzpřímená pohybující se postava dává dohromady slova, věty a hraje si vědomě s jejich významem. Zodpovězena byla otázka, kde asi začíná ten zrod slova v mluveném jazyce, protože s tím si Golfier poradil promyšleně. Kde se ale vzal význam slova? Jak se ukazuje, slovo získává význam teprve v kontextu, který pomáhají utvořit sami diváci, protože jazyk už znají, rozumějí tedy slovům a významu věty, kterou Golfier využívá ke spolupráci s diváky. Jak ale to pomatené stvoření najednou ví, co přesně má říct a co tím myslí? Tento přechod od slova k jeho významu v procesu chybí.

Vnitřní dialog
Pohyb je dalším samostatným významovým prostředkem. V tomto případě Golfier pomocí pohybu přeskakuje z vysvětlování procesu vzniku slova k doprovázení a reagování na zvuk a diváka. Pohyb nejspíše vyjadřuje toho vnitřního partnera v dialogu uvnitř každého člověka. Golfier převrací postavu naruby a my vidíme jeho vnitřek, neustále pulzující množství asociací a významů, které mu sami o sobě nabízejí odpovědi. Vše je postavené na dualitě – zvuk a pohyb, pohyb a scéna, kostým a tělo, divák a herec. Mezi tím vším nastává neustále výměna informací a může ukazovat na složitý proces jazyka se vším v něm obsaženém – řeč, myšlení, vnímání, pohyb, zvuk, vnitřní řeč a další vědomé i nevědomé procesy.

Hraj si se mnou
Divák se stává aktivnější v momentě, kdy je vyzván jedinou větou, ke které se stvoření skrze boj snaží dospět, aby napsal slova začínající na písmena A, E, I, O nebo U. Když si Golfier připravené kartičky vybere, začne slova nejprve číst a postupně si s nimi pohrává jako s textem, který se dá variovat. Přidáním rytmu a jasnými neverbálními pokyny navádí diváky ke spolupráci. Slova v tomto případě nemají dohromady jiný význam, než že značí určitou abstraktní či reálnou věc. Jejich vyslovená délka a rytmus vyslovování dává možnost utvořit něco jako píseň. A všichni pochopili a všichni zpívají. A tím jsme z jediné skladby slov do věty, která nesla význam, přeskočili o kousek zpět k jednotlivým slovům, avšak neverbální jazyková složka nás vedla o něco dál. Bylo jasně vidět, že pohybem je možné říct vše, co potřebujete.

Dodatek
Při výzkumu k tomuto projektu se Golfier podle svých slov zabýval snad všemi možnostmi jazyka. Potřebné zjednodušení celé kauzy „jazyk“ bylo pro projekt jistě nevyhnutelné. Možná ale námět celkově byl tak rozsáhlý a nepřesný v tom, kam má sdělení zamířit, že se stalo příjemným naťuknutím a potřebuje ještě dále rozvinout. I proto je možné, že avízované následující dva projekty plánované trilogie otevřou prostor dalším odpovědím.
K celému procesu tvorby byla udělána výstava, jako doprovod k inscenaci. Zároveň po představení bylo možné pohovořit s Florentem Golfierem a pokusit se ještě dál hromadit otázky, které nejspíš ani on sám nečekal, že vyvolá. Jeho potřeba nám ukázat aspoň zlomek složitého jazykového systému byla motivována jeho osobními zkušenostmi a aktuální společenskou situací.

Autor sám
„Ten nápad nebo spíš ta chuť vznikla par měsíců po tvůrčím procesu projektu STAFET (štafeta) dánské choreografky Kitt Johnson. Během tří měsíců spolu s dalšími osmi interprety z různých zemí Evropy jsme se ponořili do své různorodé historie a dědictví, abychom objevili skrytá tabu a traumata našich rodin, kmenů a národů. Během tohoto procesu jsem se dozvěděl vícero tajemství, která jsou stále přítomna v mé rodině a která často souvisela s kolonialismem (zejména v Indočíně a Alžíru). Začal jsem přemýšlet nad způsobem, jak bych ve svém umění mohl propojit hlubší společenská témata se scénickou tvorbou bez toho, abych začal dělat dokumentární divadlo. Tak vznikl nápad Babylonské trilogie a práce na dlouhodobém výzkumu kolem tématu jedno- a mnohojazyčnosti. Formát výzkumu mi umožnil se věnovat kreslení, čtení, psaní a celkově tvorbě materiálu, který nemusel souviset přímo se scénickou tvorbou. Skrze to jsem se mohl ponořit do osobních i společenských otázek spojených s kulturou a historií Čech, Francie a Evropy, které pak mohly rezonovat s taneční tvorbou. V představení Zápas s jazykem se přímo tato traumata neobjevují, ale v díle se zrcadlí skrze kulturní komplexitu a rozpory, které jsem podědil a se kterými jsem se do procesu tvorby pustil.“ (Florent Golfier. tanecpraha.cz)

Zápas s jazykem – tYhle / Florent Golfier
Festival Tanec Praha
Buran Teatr (Kounicova 685, Brno)
18. 6. 2020