Čtení scén snad minulých
Jiří Lábus a Daniela Kolářová dokážou i inscenované čtení proměnit ve strhující podívanou. Představení Divadla v Dlouhé nazvané S nadějí i bez ní zvítězilo v loňském ročníku dramatické soutěže o Cenu Alfréda Radoka a vrací se zpět do dob politických procesů v padesátých letech.
Večer byl rozdělen do dvou her, které jsou propojeny různými pohledy na etiku a její praktickou aplikaci v životě společnosti. První část byla věnována kauze Rudolfa Slánského. Kolářová podává příběh z pohledu jeho ženy Josefy a kromě Jiřího Lábuse zde exceluje i přesvědčivý Pavel Batěk.
Hořký Slánský
Je nabíledni, že vzhledem ke zvolenému tématu to podívaná vůbec není veselá. Při několika výjevech mi běhal mráz po zádech a asi dvakrát jsem si říkala, ať už toho nechají, že snad už stačí. Zejména mi vadily podrobné popisy vyšetřovacích metod nebo srdceryvné líčení prvních dní života nedonošené dcery Naděždy, která se později stala obětí únosu.
Celé představení stojí a padá na hereckých výkonech tří představitelů, přesněji na dostatečně procítěném čtení scénářů, které herci neustále třímají v rukou a od kterých do publika odhlížejí na způsob tehdejších hlasatelů televizních zpráv. Strohost přednesu doplňuje scéna. Každý z mužů sedí za kancelářským stolem s psacím strojem, papíry a „vyslýchací“ lampičkou. Stoly jsou otočeny proti sobě a mezi nimi má své místo na jednoduché dřevěné židli žena Josefa, po většinu představení sedící čelem k publiku.
Veselý Havel
Druhou, kratší část večera doplnila zábavná aktovka Václava Havla s názvem Ela, Hela a stop. Vedle Nadi Vicenové v roli Hely a Pavla Baťka v miniroli řidiče především exceluje Jaroslava Pokorná v postavě Ely. Způsob komunikace dam pokročilého věku je absurdní. Obě se mezi vzpomínáním na hříchy mládí a stopováním u krajnice donekonečna vzájemně ubezpečují o „svých etických zásadách, své lidské hrdosti, svém dobrém vychování a svém společenském postavení“. Během krátké hry však neochvějná jistota roztaje přes mírné pochyby až po uvědomění si absence zmíněných hodnot, potažmo jejich obsahu.
Zbývá podivná pachuť
Ze syrovosti Slánského procesu mi v hlavě zůstala spousta otazníků a témat k zamyšlení a v ústech nahořklá pachuť, kterou nespláchla ani Havlova aktovka. Nejsem pamětníkem, a i kdybych byla, neodvážila bych se kohokoli soudit za způsob, jakým se za daných podmínek zachoval. Ačkoli ve mně způsob vyprávění vyvolal emoce soucitu až lítosti nad nespravedlností režimu, uvědomuji si zároveň, že věci nejsou černobílé. Zpracování příběhů známých, dnes už historických postav dramaturga Tomáše Vůjtka poskytuje jen jeden z mnoha možných úhlů pohledu. O těch se můžeme dohadovat, polemizovat nebo se z nich poučit, důležité je ale nepřestat se ptát a nezapomínat. Aby se to samé neopakovalo o generaci později.
S nadějí i bez ní + Ela, Hela a stop
Divadlo v Dlouhé, Divadelní kavárna
Dlouhá 39, Praha 1
st 23. 2. poslední uvedení