dj_soho411. října 2009 proběhla v Divadle v Celetné premiéra moderního zpracování Moliérovy hry Don Juan, s názvem DJ V SOHO.  Jejím autorem je britský divadelní profesor Patrick Marber. U nás se režisérského vedení ujal Filip Nuckolls a společně s herci spolku Kašpar byla vytvořena odvážná verze, poukazující na aktuální skandály soudobé společnosti.

„A co vy? Jste k ojetí? Pro pobavení můžeme připustit ještě jednu rozlišovací kategorii – je k mání a není k mání. Dobře, co teda jsem?“ Toto je pouze krátký úryvek z dialogu mezi Don Juanem (Martin Hofmann) a jeho věrně – nevěrným sluhou Stanem (Adrian Jastraban). Tato vytržená rozprava mezi hlavními aktéry může ovšem symbolizovat životní motto DJ, podstatu jeho života a tím i hry samotné.

DJ si v sexu nevybírá
Jak již bylo zmíněno Don Juan v Soho aneb DJ v Soho je novodobá adaptace známé Moliérovy barokní hry Don Juan aneb kamenná hostina (1665). Děj aktualizované tragikomedie je, narozdíl od originálu, situován do bohémské čtvrti Soho v Londýně. Soho, označovaná jako „čtvrť červených světel“, byla v minulosti centrem erotického průmyslu Velké Británie, respektující multikulturní i sexuální odlišnosti. Lokalizace děje do této čtvrti je tedy více než vhodná.
Hra pojednává, stejně jako Moliérův fenomén, o záletném, charakterově a morálně slabém šlechtici Donu Juanovi, jehož životním krédem je noční hýření, nespoutaný život a především nevázaný sex. Jak promlouvá ve svém úvodním monologu jeho služebník Stan, nikdo si nemůže být před Don Juanovým sexuálním chtíčem jistý. Ať již svádí krásnou chorvatskou modelku či zbědovanou pouliční feťačku s jedním uchem.

dj_soho3Svádění, svádění – vyžaduje určité umění
DJ využívá všech prostředků k dosažení svých cílů. Své oběti si třídí do různých kategorií -  podle vzhledu, sexuální zdatnosti a dalších parametrů. Překážkou pro něj není ani znesvěcení svatby pouze z důvodu svedení krásné panny Elvíry (Andrea Mohylová). Elvíra, po zjištění pravdy o svém manželovi, svůj životní úděl a zhrzení své lásky, težce nese. Společně se svými bratry Colmem (Petr Lněnička) a Aloysiem (Rosťa Novák) požadují Don Juanovu adekvátní omluvu a vysvětlení chování vůči Elvíře pod pohrůžkou krvavé pomsty.

Následuje série dějství, kde se střídají výjevy z Don Juanových sexuálních hrátek, rozjetých alkoholových a drogových party v kontrastu s morálními výstupy Elvíry či jejích bratrů. Nakonec se k prosbám za nápravu DJ přidávají i Don Juanův otec Louis (Tomáš Karger) a sluha Stan. Výsledná syntéza všech pokusů o Don Juanovu záchranu a pokání však končí neúspěchem.

Absolutní svoboda versus absolutní samota
Jak vysvětluje sám Don Juan svému služebníkovi Stanovi: je sobecké dítě, které chce a žádá, ale nijak neoplácí a oplácet nechce. Jeho oběti jsou pro něj hračky, pohraje si s nimi, v tu chvíli jsou pro něj vším, ale když ho omrzí? Co s nimi? Odmrští je od sebe do kouta. Chce být absolutně sám a chce být absolutně svobodný. Ovšem v čem tkví důvod a smysl jeho počínání? Vše si divák může jen domýšlet, neboť tímto směrem hra orientována není.
Po celý průběh děje není mnoho zmíněno o Don Juanově matce. Je tedy pravděpodobné, že zde je ukryto tajemství jeho antimorálního chování a emoční absence. Celé zpracování pohlíží na Don Juanovo chování jako na psychologickou obranu, ve které používá mnoho krajních ego – mechanismů, jako je promiskuita, citová izolace či egocentrismus. Hlavní příčina tohoto chování bývá v psychologickém pojetí nejčastěji vysvětlována nedostatkem matčiny lásky. Toto jsou však otázky, na které v průběhu hry nedostaneme faktické konkrétní odpovědi a okno pro jejich vysvětlení zůstává otevřeno.

dj_soho2Srab či věrný sluha?
Velice rozporuplná a citově rozervaná je postava služebníka Stana, sloužícího Don Juanovi po mnoho let a kterému je dovoleno „sbírat zbytky“, se kterými si DJ již pohrál. Stan chce Don Juana změnit k lepšímu, stále nevěří tomu, že je opravdu tak bez citu a skrupulí. Neustále doufá, že alespoň k němu, kterého má stále nablízku, něco cítí. Čeká na jeho „probuzení“ a uvědomění si důsledků svých činů. Nedočká se. Chce od něj utéct, opustit ho, žít svůj odlišný život, ale nemůže. Nemá sílu ani odvahu odpoutat se od něj a od svého poměrně snadného života. Zjišťuje, že vlastně nikoho jiného na světe nemá. DJ ho nakonec vždy přesvědčí, aby zůstal po jeho boku a dál ho podporoval v jeho záměrech. Proto Stan nadále plní jeho úkoly, které ubližují nevinným lidem i Stanovi samotnému. Stan je smutný, nešťastný a chápe Don Juanovu smrt jako vysvobození pro sebe i pro celý svět.

Nastavuje aktuální zrcadlo
V jednom ze svých závěrečných vrcholných monologů DJ vysvětluje Stanovi podstatu svého chování a ostatně jako vždy bez absolutní přetvářky a neupřímnosti. Nastavuje v aktuálním měřítku, stejně jako původní Moliérova hra, zrcadlo společnosti, pokrytectví a církvi. Soustředí se na soudobé zarážející skutečnosti u nás – návštěvu papeže, fotbalovou korupci, sexuální skandály fotbalistů, na fenomén facebooku, na neosobní komunikaci či na politiku. Kritizuje nepřirozený tlak společnosti a pokrytectví v porovnání se sebou samým, který, za nic se neschovávajíc, je takový jaký je.

Slovo k autorovi a režii
dj_soho1Jak již bylo řečeno, autorem této komedie je londýnský  komik, režisér a herec Patrick Marber (*1964), nyní  profesor současného divadla na Univerzitě v Oxfordu. Svou kariéru začal jako sólový komik. Jeho první hra Dealer’s Choice měla premiéru v roce 1995. O dva roky později následovala hra Closer, která se rychle stala mezinárodním hitem a získala ocenění Laurence Oliviera v kategorii nejlepší nová divadelní hra, London Critics’ Circle Award (nejlepší nová divadelná hra) a New York Critics Circle Award (nejlepší zahraniční divadelní hra).
V Česku se režie ujal Filip Nuckolls (*1979), kmenový režisér divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné, člen divadla M.U.T. a člen Činoherního studia v Ústí nad Labem. Příkladem jeho režisérského umění může být zpracování hry Sen noci Svatojánské, Krysař či Krvavá svatba. Již od začátku měl ve zpracování DJ v Soho jasnou představu o hereckém obsazení hlavních rolí Martinem Hofmannem a Adrianem Jastrabanem. Společně poté vybírali a zpracovávali text ke hře, aby jim ve všech směrech vyhovoval.

Trošku jiný Kašpar aneb nemocniční sex
V porovnání s jinými dramatizacemi, ztvárněnými spolkem Kašpar, je zpracování Dona Juana trošku „jiné kafe“, než na které jsou jeho diváci zvyklí. Tato verze může být označena za relativně extrémní, a proto si jistě najde mnohé příznivce, ale i odpůrce.

Některé výjevy, především scéna z nemocnice, ve které Lottie (Tereza Hofová) uspokojuje DJ, zatímco on svádí Mattie (Marcela Holubcová), ukončená Don Juanovým vyvrcholením doprovázeným halasným povzbuzováním okolních pacientů, by mohlo být konzervativnějšími osobami označeno za přehnaně vyšponované, místy až sexistické. Otázkou ovšem zůstává, nakolik je tato scéna podstatná pro celkové zpestření a urdžení svižnosti celé hry. Dozajista se zmiňovaná scéna zařadí mezi ty zapamatovatelné, narozdíl od většiny výstupů s bratry či Elvírou, ve kterých by výraznost postav zasloužila více.
Hlavní role DJ ztvárněná Martinem Hofmannem a především jeho závěrečný monolog namířený proti aktuálním neduhům doby uchvátí a přinutí k zamyšlení. Martinu Hofmannovi alias DJovi frajerský výraz nemorálního lháře a sobce bez emocí opravdu sedí. Jeho macho chování je věrohodné a v mnohých scénách až charismatické a sexy.

Trefné bylo obsazení hlavní vedlejší role Adrianem Jastrabanem, jehož postava Stana je, z hlediska své rozpolcenosti, velmi náročná na herecký výraz.
Hra po celou dobu překvapuje svou chytrostí v rovnováze s vtipem. Obecenstvo je postrkováno k zamyšlení, ke kladení otázek i k pokusům o jejich odpovědi. Diváci sami mohou spekulovat, o vlastní morální hodnotě či upřímnosti a ptát se, co jsou oni sami, tedy co je jejich přirozenost a co pouze falešný produkt tlaku společnosti.