Zemřela, když jí bylo pětadvacet. Byla první českou dirigentkou České filharmonie, kdy řídila provedení své Vojenské symfoniety, a řídila i symfonický orchestr BBC. Během studií navázala milenecký poměr s Bohuslavem Martinů, ale na sklonku života si za manžela vzala spisovatele Jiřího Muchu.


Stále nevíte, o kom je řeč? Škoda. Popisuji život brněnské rodačky Vítězslavy Kaprálové, která se do české hudby zapsala i jako úspěšná skladatelka a klavíristka. Možná právě pro zapomenutý odkaz této nezapomenutelné femme fatale vznikla v brněnském Divadle Husa na provázku inscenace Vitka, ovšem rozhodně nejde o uplakané rekviem, naopak.

O ženě se ženami
Nejenže Vitka pojednává o ženě, ale za jejím vznikem stojí také ženy, ať už se jedná o autorku stejnojmenné předlohy divadelní hry Kateřinu Tučkovou, nebo režisérku inscenace Annu Davidovou (která je mimo jiné uměleckou šéfkou Divadla Husa na provázku) či dramaturgyni Lucii Němečkovou. Ovšem hereckému obsazení dominují muži, jelikož zde účinkují pouze tři herečky, zato ovšem v silných ženských rolích, a to Tereza Marečková (Vitka – Vítězslava Kaprálová), Ivana Hloužková (Vitčina matka, Charlotte Martinů a švadlena) a Tereza Volánková (Jarmila Vavrdová, Líba a členka emancipačního hnutí ŽNR). Ačkoliv se jedná o chronologické pojednání o životě umělkyně, jednotlivé etapy zde nejsou vykresleny černobíle ani sentimentálně, k čemuž by tento žánr mohl vybízet. Nejde tak o deklamativní představení s akcentem na informativní funkci, ale celé oplývá groteskním šklebem a vtipem.

Na stupínku (slávy)
Celá inscenace se odehrává na scéně, která je podle návrhu Lenky Odvárkové stylizována do orchestřiště složeného ze třístupňového schodiště, kde stojí různě stojany na noty. V jeho horní části se nachází vchod, ve kterém se postavy hojně ocitají, pokud dochází ke změně prostředí či životní etapy, v takový okamžik se využívá i světla, jež koresponduje s danou atmosférou (např. válka – červená). Naproti této konstrukci stojí po levé straně klavír a nachází se zde i orchestr pod vedením Martina Jakubíčka, který tvoří živý hudební doprovod představení. Velice podstatným prvkem scénografie je uprostřed ležící stupínek pro dirigentku, na němž se většinou pohybuje pouze představitelka Vitky, což zdařile akcentuje její celoživotní boj s maskulinním světem, který ji odmítal přijmout jako renomovanou hudební umělkyni. Stejně tak i pro vystižení soudobé atmosféry fungují kostýmy podle Hany Knotkové, přičemž zatímco muži v zásadě nosí z většiny obleky a ženy dlouhé šaty, představitelka Vitky výrazně svůj dresscode střídá, což souvisí s jejím vývojem. Z počátku tak nosí holčičí nabírané světlé šaty, ale pak se sama – po dosažení určitého úspěchu – převléká do obleku, což poukazuje i na její (alespoň částečné) uznání v jejím oboru, avšak po svatbě je opět oděna do šatů, respektive saténové róby.

Loutky a živé bytosti
Nejdůležitější složku představení však tvoří herectví, přičemž postavy stojí mezi sebou v kontrastu skrze motoriku. Většina účinkujících, zvláště mužů, se hýbe strojově v rytmu hudby, který udává orchestr, což působí komicky a poukazuje na tehdejší z konvencí neustupující svět. Výjimkami jsou zde představitelé Jiřího Muchy (Ondřej Kokorský) a Bohuslava Martinů (Dušan Hřebíček), což vyjadřuje jejich respekt vůči Vitce. „Největším esem“ je však sama představitelka Vítězslavy Kaprálové (Tereza Marečková), která získala za tuto roli v roce 2018 Cenu Divadelních novin za herecký výkon bez ohledu na žánry. Oproti svým kolegům má totiž obrovskou výhodu, a to, že nemusí využívat strnulých gest a strojových pohybů, ale naopak může být spontánní, což Marečková je, byť sama do svého jednání absorbuje hudbu. Zároveň však tato polarita napomáhá ke zvýraznění tragikomičnosti života i rozdílnosti charakterů a rozvíjí tento společenský, někdy nudný, kabaret.
Avšak přes to, co jsem zde zmínila, je tato recenze příliš krátká na to, aby zohlednila všechny aspekty tak vydařeného životopisného představení. Jelikož mocně zde funguje i hudba tvořená zejména skladbami této umělkyně, jeví se mi Vitka jako barvitá divadelní báseň o životě zapomenuté osobnosti. Zkrátka jde o nadmíru vydařenou inscenaci…

Vitka
Divadlo Husa na provázku (Zelný trh 294, Brno)
premiéra 23. 2. 2018