Vladimír Morávek, režisér a umělecký šéf Husy na Provázku, je znovu posedlý ruskou klasikou. V rámci pravidelné jarní přehlídky uvedla pražská Archa jeho dramatizaci nejslavnějšího románu Michaila Bulgakova pod pozměněným názvem Maestro a Markétka. Opět se točí kolem hledání boží existence.

Maestro a Markétka odkazuje na projekt Sto roků kobry, zdramatizování čtyř tzv. velkých románů F. M. Dostojevského, který Morávek v Huse uskutečnil v letech 2003–2006. Ideové propojení s Dostojevského tetralogií navazuje i scénograficky. Miloš Zimula zachoval kdysi bílé, nyní už notně ušmudlané stěny předchozího scénografa Jana Štěpánka, jež tvořily nehostinný, jednoduše řešený hrací prostor pro hrdiny předchozích čtyř inscenací. Zůstává i zadní průchod, dveře v levé boční stěně, nepravidelně prosekaný otvor v pravé – připomínka na ďábelský přízrak Ivana Karamazova (ten se později, tentokrát jako přízrak nemocného Mistra, zhmotní v průvodci ďábla Wolanda – Kocourovi), ale hlavně obraz Mrtvý Kristus Hanse Holbeina, který se občas promítá na horní část zadní stěny. Prostor nově zabydluje sestava kovových paland bez slamníků, na něž náměsíčně uléhají jednotlivé postavy a série dvojrozměrných papírových figurín z různých historických etap, které mimo jiné zosobňují hosty na Wolandově plese. Nad touto neútěšnou noclehárnou pro choromyslné svítí žárovičky, snový symbol noční Moskvy, Morávkova letního okouzlení. („Moskva v noci vypadá jako nejkrásnější město světa, chvěje se v záři blikotavými světly – všechny ty surrealistické stavby září jak chrámy zasvěcení a bordel není vidět – je potmě.“)

V úvodu zazní citát z Goethova Fausta: „Té síly díl jsem já, / jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná.“ A černý mág Woland (Jan Kolařík), Maestro, jenž se místo Mistra dostává do titulu inscenace, spolu se svou bandou opanuje jeviště. Přízračný sen začíná…

Režisér (a s Josefem Kovalčukem i autor dramatizace) si dobře uvědomuje, jak nesnadné až nemožné je postihnout během tří hodin všechny linie komplikované předlohy. O nic podobného se ani nesnaží. Z obsáhlého románu vybírá základní scény, na jejichž podkladě podává vlastní, nově interpretovanou výpověď o ďáblově návštěvě Moskvy. Předlohu proměňuje ke svému obrazu a vědomě posouvá charaktery hlavních postav.

Úlisný Maestro a kristovská Markétka
Woland, u Bulgakova paradoxně zástupce spravedlnosti, jenž zavítal do porevoluční, milicí prolezlé a prorezlé odduchovnělé Moskvy, aby potrestal zlo, se u Morávka stává úlisným mafiánským šéfem tlupy. Chaosem, který přišel nastolit a jenž graduje apokalyptickým výjevem hořící metropole, se výsostně baví. Odchyluje se od bulgakovského předobrazu, který spíše odpovídá starozákonnímu pojetí anděla – pokušitele, jenž v principu neodporuje boží vůli.

Zatímco Morávkův a Kolaříkův Maestro Woland mnohem jednoznačněji naplňuje tradiční představu zlého ďábla, Markétka (Andrea Buršová / alternuje Martina Krátká) je naopak morálně vyvýšena. V inscenaci zcela postrádá čarodějnickou, mstivou část své osobnosti. Wolandův ples ji pohoršuje, roli hostitelky trpně přijímá jako oběť pro svého Mistra. Samotnou scénu Markétčina divokého letu, Bulgakovovu paralelu ke Goethově Valpuržině noci, Morávek inscenuje jako Markétčino ukřižování. (Ubohá, do půl těla svlečená Markétka zahalená jen závojem dlouhých plavých vlasů je za napjaté ruce vytažena, vyvlečena vzhůru.) Čistá, spasitelská Markétka, jež přes Wolandův zuřivý odpor odpouští vražedkyni Frídě a zachraňuje Mistra, se pak v Pilátově příběhu neobvykle ale logicky ujímá Ješuovy role.

Zlomený Mistr a zapomenutý Pilát
Bulgakův smutný hrdina, autor románu o Pilátu Pontském, bezejmenný Mistr… Kdysi génius, teď zlomený člověk, nuceně hospitalizovaný, uklizený v psychiatrické léčebně. V podání Michala Daleckého působí ještě zdecimovaněji než v předloze. Celé jeho tělo se napíná v křeči, občas propadá záchvatům vzteku, jakoby se pod vnějším tlakem skutečně zbláznil. Nemá sílu být básníkovi Ivanovi Mistrem. Nemá sílu propustit Piláta za Ješuou. Nemá sílu vůbec k ničemu. Snad jen ke své smrti…

Závěrečná scéna se nese v efektním duchu: na zadní stěny se promítají plameny, uprostřed jeviště se vysouvá čtvercové podium, Maestro s ďábelskou skupinkou opouští hořící město a mrtví Mistr s Markétkou jsou vzkříšeni k věčnému klidu. Jen na Piláta, jehož ztvárnil představitel Mistra, se při tom všem nějak zapomnělo. Poté, co odsoudil Ješuu, s krutou bolestí hlavy odešel ze scény a už se neobjevil. Něco podstatného tak zůstalo nevyřčeno…

Michail Bulgakov: Maestro a Markétka
Divadlo Husa na Provázku
režie Vladimír Morávek
dramatizace Vladimír Morávek