Máte rádi inscenace, které si libují v nepokojích mezi zdmi obývacího pokoje? Znáte Ibsenovo rodinné drama Divoká kachna, jedno z nejlepších děl tohoto seveřana? Myslíte si, že se rodinné vztahy v 19. století odlišovaly od těch dnešních? A co pravda a lež? Ty přece zůstanou vždy aktuální. To je jen pár otázek, které nabízí divákům v ostravské Komorní scéně Aréně Divoká kachna zahalená do tajemství rodiny Ekdalových.

Ano, Divoká kachna je sice dramatem vzniklým v realismu, to však nic nemění na tom, že nemůže být aktuální. Přece jenom vztahy mezi rodinnými příslušníky patří k nesmrtelným tématům, čehož jsou si vědomi i režisér David Šiktanc a dramaturg Tomáš Vůjtek v Komorní scéně Aréně v Ostravě. Ti Divokou kachnu zpracovali tak, že se v ní děsivým způsobem najde i dnešní divák, a to nejen díky vizuální podobě inscenace, ale své koná také propracovaná psychologie postav. Vše odlehčuje tragikomično a rodinná, byť nevlídná, atmosféra. V hlavních rolích Zuzana Truplová (Hedvika), Tereza Císovská (Gina Ekdalová) a Josef Kaluža (Hjalmar Ekdal).


IKEA na scéně
Co diváka zaujme hned při vstupu do sálu, je scéna ve stylu pokoje vybaveného nábytkem a doplňky ze známého švédského obchodního řetězce, což do jisté míry působí sterilně, ale zároveň to navozuje dojem, že se ocitáme v obývacím pokoji nějaké dnešní rodiny. Vše doplňuje balkón, za jehož skly vidíme typickou panelákovou aglomeraci. Velice netradiční, ale o to pro diváky přitažlivější místo představuje půda, kde má žít divoká kachna a další zvířectvo, jež chová starý Ekdal (Vladislav Georgiev). Do toho prostoru není vidět, a tak si divák v mnohých situacích, v nichž se herci na půdě ocitnou, musí vystačit se svou fantazií. Tento kousek vizuální hravosti vytvořil Nikola Tempír. Díky kostýmům od Juliány Kvíčalové nejsou ani postavy ochuzeny o podobu dnešního běžného člověka. Lidé zpočátku oblečení do společenských oděvů se pod tíhou svých životních peripetií stávají lidmi oděnými v šatech všedního dne. Své tedy koná symbolika a náznak.

Taková ta domácí idylka
Každý jistě zná domácí idylku, kdy všichni se mají rádi a cítí se šťastně. Stejně tak to je u manželského páru Ekdalových a jejich dcery Hedviky. Ovšem není to jen iluze, která drží rodinu pěvně dohromady? Zlom nastává při návštěvě Ekdalova přítele Gregerse Werleho (Michal Čapka), který pokojnou atmosféru naruší. V této roli Čapka exceluje, neboť krom skoro až přehnané mimiky a gest si také pohrává s hlasem a svým jednáním jasně dává najevo, že ve lži nelze žít, což se Ibsen snažil postavit jako hlavní téma této hry. Ekdal (Josef Kaluža) se dostává do pochyb ohledně svého otcovství. V tento moment se z milého otce stává muž, který se snaží sobecky z domova uniknout, tato změna díky Kalužovu hereckému výkonu vibruje zdmi sálu až do konce představení.

Vše graduje, v rodině začíná vládnout napjatá atmosféra, jíž na síle přidává i hudba a řeč těla všech přítomných. Jediná Hedvika (Zuzana Truplová) zůstává stále stejná a čelí zmatku světa dospělých. Zdá se, že Truplové tato role sedí, neboť se jí opravdově daří ztvárnit citlivou čtrnáctiletou dívku skrze gesta, hlasové rozpoložení a mimiku. Hlavně tedy herecká schopnost vcítit se do postavy je stěžejním bodem úspěšné snahy vystihnout Ibsenovo drama, které se upíná k tomu, že žít s kostlivcem ve skříni může být až životu nebezpečné, což dokazuje Hedvika svou sebevraždou. ∞

Divoká kachna
Komorní scéna Aréna (28. října 2, Ostrava)
pá 19. 5. 18:30 • 200 Kč