Je libo kuřecí nebo divadelní nářez?

Podle pořadatelské Nové sítě to bude nářez divadelní. 8. ročník festivalu Malá inventura se koná od 24. února do 2. března na šesti pražských scénách: Alfred ve dvoře, Archa, Alt@, MeetFactory, NoD a Ponec. Festival je možné považovat za výkladní skříň domácího nového divadla – pohybového, tanečního, fyzického, vizuálního, cross-over, které přesahuje a rozmývá obvyklé divadelní hranice a jež čerpá inspiraci na všech uměleckých frontách. Zatímco leitmotivem loňského ročníku bylo balení, které se dotýkalo spíše povrchů těl, letos se festival pouští hlouběji k útrobám – vizuál s masem evokuje onen divadelní nářez. „V divadle je potřeba živá bytost z masa a kostí. Navíc nás ovlivnilo obdobím zabijaček, v němž se festival koná. Chtěli jsme být syroví,“ odhaluje Šárka Havlíčková, umělecká ředitelka divadla Alfred ve dvoře spojená současně s projektem Nová síť. Během rozmluv se zástupci jednotlivých divadel, jsme se dotkli dalšího silného tématu – hranic a jejich překračování.

Inventura v divadlech

Principem festivalu je, že každé ze zúčastněných divadel samo vybírá inscenace, kterými se bude prezentovat. Malá inventura je tedy nejen roční výkladní skříní domácího nového divadla jako celku – z vykostěného divadelního masa by se tedy na přehlídce měly objevit jen ty nejlepší kusy, ale je také reprezentativní výlohou daného typu divadla v jednotlivých divadelních prostorách. Co a proč tedy na festival divadla vybrala a jak svou účast vnímají?

„Malou inventuru beru pro Alfred ve dvoře jako příležitost pochlubit se tím, co se povedlo,“ informuje Šárka Havlíčková. A dodává: „Je důležité, že Malá inventura buduje respekt k projektovému typu divadla, které nefunguje na principu kamenného divadla se stálým repertoárem. Za divadlo Alfred ve dvoře se na festivalu objeví experimentální představení Malý člověk a Sifon. Malý člověk ruší konvenční vztahy mezi hledištěm a jevištěm, což je v českém kontextu velmi podstatné.“

Pro Adama Halaše z NoD je příležitostí, jak ukázat základní dramaturgické tendence NoD. „I proto jsme pro přehlídku vybrali dvě žánrově odlišné inscenace – Do ráje a Loa a Magnet; i když v obou případech se jedná o autorské projekty a experimenty,“ říká. Připomíná také, že festival otevírá dveře ke spolupráci mezi jednotlivými divadly.

Jan Horák z MeetFactory vnímá účast na Malé inventuře jako určité gesto projevení zájmu o prostor ze strany dalších zavedených alternativních divadel. „Věřím, že Malá inventura objeví divadlo v naší továrně pro nové diváky,“ dodává. MeetFactory se na festivalu představí inscenacemi Skočná a Rain Dance – výběr vychází podle Jana Horáka ze samotného zaměření festivalu na převážně experimentální a pokud možno jazykově bezbariérové divadlo (i když ve Skočné hraje slovo důležitou roli).

Malá inventura pozvolna zaplňuje jedno z bílých míst na kulturní mapě České republiky v oblasti performing arts, kde se prolínají a mizí striktní hranice žánrů, zvláště mezi tancem a divadlem. Ponci přináší nepochybně zviditelnění i v rámci regionů,“ domnívá se Yvona Kreuzmannová. „S ohledem na divadelní pojetí a snazší produkci jsme vybrali dvě z představení, která u nás vznikla – Exkurze s Helgou a Případy doktora Toureta,“ dává nahlédnout do dramaturgického výběru Ponce určeného k prezentaci na Malé inventuře.

Lucia Kašiarová z divadla Alt@ a občanského sdružení Alt@rt také vnímá Malou inventuru jako nezastupitelnou platformu českého nového divadla. „Malá inventura přináší Altě zviditelnění u širšího publika. Alt@rtu zase možnost potkat se s promotéry z regionů a zahraničí, kteří na festival přijedou,“ upřesňuje.

Divadlo Nablízko je podle Adriany Světlíkové s Malou inventurou úzce propojené. „Jožka Lipnik je na festivalu už také tradičně, je to divadelní rošáda, kterou uvádíme již v desátém díle. Jožka má velkou diváckou základnu a díky Malé inventuře můžeme uspokojit všechny diváky, kteří po něm dychtí,“ tvrdí Adriana Světlíková.

„Malá inventura je jedním z mála festivalů u nás, který nechápe divadlo pouze jako klasickou činohru a rekapituluje to, co za rok vzniklo. Je důležité, abychom společenství institucí a lidí na Malé inventuře definovali jako společenství, které se pokouší posunout české scénické umění někam dál,“ zamýšlí se Ondřej Hrab, ředitel Divadla Archa, které na festivalu uvede představení Šance89 a Emigrantes. „Divadlo (a umění vůbec) musí být čím dál tím více společensky zodpovědné nejenom výběrem témat, ale také jak, s kým a pro koho inscenace vytváří,“ uvažuje v souvislosti s festivalem.

Malá inventura se ovšem rozhlíží i mimo Prahu. „Z regionů máme na festivalu představení The Amnesic Days of the Polar Nights, které vytvořila choreografka Ioana Mona Popovici v Brně,“ uzavírá Jakub Čermák z pořadatelské Nové sítě.

Prorazit hranice

Přehlídka proráží nejen umělecké hranice, ale také geografické. Novinkou letošní Malé inventury je rozšíření o přehlídku zahraničních inscenací a zapojení do mezinárodního projektu kulturních organizací DNA – Development of New Art. V Praze hostujícím umělcům Nová síť věnovala dva závěrečné festivalové dny (1. a 2. března). Diváci tak mají možnost zhlédnout divadelní dění za hranicemi Česka. „Cítíme, že je potřebné dávat českou tvorbu do kontextu. Pokud se nám bude postupně dařit rozšiřovat Malou inventuru tak, aby se stala středoevropskou přehlídkou, budou sem promotéři ze všech světových stran rádi jezdit. Jsme atraktivní lokalitou i pozicí uprostřed Evropy,“ říká Šárka Havlíčková. A její kolega, Jakub Čermák doplňuje: „Na mezinárodní dny bych chtěl diváky určitě upozornit. Přivážíme inscenace slovinského režiséra Bojana Jablanovce, hraničního umělce, který má  jedinečnou metodu práce a také taneční divadlo z Dánska, divadlo ze Slovenska a Maďarska.“

Novinkou je i nižší počet představení. Každé divadlo letos mohlo vybrat jen dvě. Diváci tak stihnou bez problémů navštívit všechna představení přehlídky. A neměli by se zapomenout stavit ve festivalovém centru v Bio Oko.

autor: Jana Bohutínská