Festival Naostro s logem červené papričky byl založen v roce 2012 občanským sdružením Divadlo Unlimited s cílem seznámit české publikum se současnou maďarskou dramatikou a prezentovat zde tendence v současném maďarském divadle.

Letošní druhý ročník hostilo opět Divadlo Na zábradlí, které v pátek 7. listopadu uspořádalo komponovaný večer se scénickým čtením hry Bély Pintéra Naše tajemství. V sobotu 8. listopadu pak poskytlo menší prostor Eliadovy knihovny dopolednímu loutkovému představení pro děti Bazsó a Borka od Andráse Bátkyho. K Divadlu Na zábradlí se ovšem tentokrát přidalo také Divadlo Na Prádle, které v úterý 4. listopadu uvedlo inscenaci Andráse Vinnaiho Sexuální svět mužů.

Sexuální svět mužů
Toto „autorské představení s prvky kabaretu a grotesky o temných zákoutích mužské duše“, jak je charakterizováno v programu festivalu, vzniklo z improvizací herců divadelního prostoru Inkubátor v Jurányi – Gergely Bánkiho, Pétera Janklovicse a samotného dramatika Vinnaiho, který těmto improvizacím připravil živnou půdu v předem daných situacích. Podle anotace k inscenaci byla jejich výchozím bodem „zásadní otázka mužské existence“, zda „jsou ženy, rychlá auta, velikost prsou, sport a pivo opravdu to jediné, co muže zajímá“, na niž ovšem herci v jednotlivých více či méně vtipných etudách nenašli odpověď. A tak předvedli onen „stereotyp či archetyp mužství“ přesně takovým způsobem, vůči němuž se (snad!) původně chtěli vymezit. Přesto si u nepočetného publika dokázali vysloužit občasný smích, ať už byl způsoben skutečně vtipnou scénou, či jen roztomile žvatlavou nesrozumitelností maďarštiny v okamžiku, kdy se na nějaký čas zaseklo promítání českých titulků. Zároveň je ovšem třeba ocenit dobře zvládnuté hudební výstupy s precizním použitím smyčkovače, ačkoli výstup závěrečný s refrénem „What am I doing here?“ nepříliš lichotivě pojmenovává nulové poselství inscenace.

Naše tajemství
O sexuální tematice ještě více šokujícím způsobem pojednává také nová hra dramatika, režiséra a herce Bély Pintéra Naše tajemství, která letos získala Cenu kritiků v kategorii Nejlepší maďarská hra. Podle dramaturgyně festivalu Lucie Málkové jde o „ironickou reflexi života v komunistickém režimu“ – její hlavní postavou je István Balla Bán, který se zamiluje do své nevlastní dcery Timejky a stane se tak snadnou kořistí pro agenty tajné služby, kteří ho prostřednictvím vydírání donutí donášet na jeho nejlepšího přítele. Aktuálnost tématu se projevuje v závěru hry, který je již zasazen do současnosti, v níž spolu musí obě strany přes všechny hořké zkušenosti nějakým způsobem koexistovat. Na festivalu byla hra uvedena ve formě scénického čtení, jež se souborem Divadla Na zábradlí nazkoušel jeho umělecký šéf Jan Mikulášek. Diváci jej mohli zhlédnout v rámci komponovaného večera, kde byla zároveň pokřtěna v České republice právě vycházející Pintérova kniha Tři hry, obsahující dále texty Královna zákusků a Špína.

Ačkoli Lucie Málková uvádí v tiskové zprávě festivalu jako hlavní předpoklad srozumitelnosti textu českému publiku právě společnou komunistickou minulost našich zemí, zaměřuje se Jan Mikulášek spíše na téma pedofilie. Jediný scénický prvek tak kromě židlí, umístěných podél všech tří stěn obklopujících jeviště, zastupují dva veliké, barevné nafukovací balóny a obě dětské role – Timejka a Ferenc, stejně jako postava matky v Istvánově snu, jsou ztvárněny jednou herečkou. Nová posila souboru Jana Plodková od sebe tyto role důkladně odlišila vedle kostýmu také pomocí hereckých prostředků, a to především přiškrceným hlasem Timejky, civilnějším projevem matky a ustavičným tikem Ference, který ovšem nebyl dostatečně srozumitelný a působil tak pouze jako prostředek formální. Ostatní herci v čele s Natálií Drabiščákovou v další dvojroli a Jakubem Žáčkem jako Istvánem působili ve svých rolích přes jistě krátký čas zkoušení přirozeně, až na Leoše Nohu, který musel text v rukou trochu více luštit, což ale vzhledem k charakteru role „nevzdělaného křupana“ nakonec ani nerušilo.

Letošní ročník festivalu pikantností témat uvedených her zajisté dostál symbolu papričky ve svém logu. V jednom případě však k danému tématu nezaujal žádný postoj a ve druhé hře, kdy sice Mikulášek přistoupil k Pintérovu textu kreativněji, za sebou zanechal otázku, vyložil-li ho režisér tak, aby byl v našem kontextu schopen oslovit širší publikum. Nezbývá než doufat, že u dětského diváka sklidila loutková dvojčata Bazsó a Borka větší ohlas, a těšit se na příští, snad vydařenější ročník této zajímavé události, příjemně zpestřující pražský divadelní život. ∞


Festival Naostro proběhl od 4. do 8. listopadu v Divadle Na zábradlí a Divadle Na Prádle.