Na začátku září uvede soubor Tygr v tísni a VILA Štvanice první plenérovou inscenaci z cyklu Antická Štvanice, který se bude každoročně konat v prostředí ostrova Štvanice. Tento rok bude Štvanice patřit Aischylovu dramatu Oresteia. Rozhovor Artiklu poskytl scénograf Dragan Stojčevski.

V čem je přístup scénografa při tvorbě site-specific inscenace specifický?
Tento projekt bych spíše definoval jako plenérovou inscenaci anebo ambietalní divadlo, které využívá genia loci ostrova Štvanice, ale samotný příběh s ostrovem nemá nic společného. Scénografický přístup používá principy nejen site-specific divadla, ale také divadla imerzivního. Jevištěm se stává prostor ostrova kolem VILY Štvanice a scénografií usměrněný pohled diváků, který určujeme průběhem inscenace. Hlediště je také součástí scénografie, elevace a různé jiné sezení pro diváky, kteří mění místa, jsou součást hracího prostoru. Divák má svou roli, podobně jako herec.

Baví mě tvořit v reálném prostoru, takže nepoznáte, co je scénografická intervence a co ne. Divák vstupuje do místa, ve kterém se realita prolíná s fikcí. Ztrácíte jistotu, jestli „kolemstojící“ bezdomovec je reálný, nebo se jedná o nekostýmovaného herce.

Co pro tebe představuje genius loci ostrova Štvanice a jak se promítl do tvorby scény?
Největší inspirací pro mě jsou opuštěné ruiny bývalého zimního stadionu vedle VILY Štvanice. Spolu s inscenačním týmem, dramaturgyní Mášou Novákovou a režisérem Kristiánem Kubákem, jsme se rozhodli tuto situaci zdůraznit. Takže na místě, na kterém se kdysi nacházel stadion, stavíme prostor, který simuluje rozestavěnou stavbu. Nedodělaný stadion se stává metaforou celé hry. Příběh státu, ve kterém se s velkou ambicí něco staví, aby se od toho následně upustilo, protože veškeré investice jsou přesměrovány do války.

Kde jsi hledal inspiraci při tvorbě kostýmů?
Protože herci a diváci sdílejí společný prostor, ve kterém je nedělí žádný portál nebo orchestřiště, jak je to běžné u klasického divadla, jsem se při tvorbě kostýmů rozhodl pro filmový přístup. Přijde mi, že takové situaci se nehodí silná divadelní stylizace, ale spíše filmový realismus. Postavy jsou, stejně jako samotný příběh, posunuty do současnosti. Takže Agamemnón jako vůdce vystupuje z auta v bílé námořnický uniformě. Klitayméstra, jako kdyby na Agamemnóna čekala v Cannes, oblečená jako filmová hvězda z červeného koberce.

Co má podle tebe prostor ostrova Štvanice společného s antickým Řeckem?
Podle jedné zapomenuté legendy kdysi dávno v období Trojské války Trójané přemístili ostrov z Egejského moře do Vltavy, aby Řekové nenašli poklad, který se na ostrově skrýval. Časem byl ostrov pojmenován podle naštvaných Řeků, kteří ostrov hledají až dodnes. Legendu jsem si vymyslel, takže společného asi nemají nic.

V čem je podle tebe Oresteia stále aktuální a jak se to promítlo do podoby scény?
Žijeme v globální vesnici. Válka, i když se neodehrává v Čechách, je stejně přítomna a propukla třeba na Krymu nebo v Sýrii. Myslím si, že válku každý z nás trochu denně řeší a prožívá, například přes zprávy, Facebook apod. Proto je Oresteia pořad aktuální a aktuální stále bude. Pocházím z prostředí, ve kterém každá generace zažila válku na vlastní kůži. Praprarodiče tu první světovou, prarodiče druhou a já s rodiči občanskou válku v bývalé Jugoslávii. ∞


Aischylos: ORESTEIA
VILA Štvanice (ostrov Štvanice 858, Praha 7)
1.—17. 9.

Více informací o inscenaci a vstupenky na www.antickastvanice.cz.


autor: Tomáš Roleček