Geisslers Hofcomoedianten, domovský soubor VILY Štvanice, uvedl v prosinci premiéru hry Magdaléna lascivní a kajícná. Chlípně zbožné oratorium, které se odehrává na vodní ploše přímo na jevišti VILY Štvanice, byste si rozhodně neměli nechat ujít. O inscenaci a jejím vzniku jsme si povídali s dramaturgyní souboru Helenou Kebrtovou.

Proč jste se rozhodli pro tuto hru?
Magdaléna lascivní a kajícná je druhým dílem dramaturgického cyklu Opus Andreini, ve kterém se Geisslers Hofcomoedianten věnují tvorbě a životu slavného italského divadelního rodu Andreini. Giovan Battista Andreini, autor předlohy naší inscenace, byl na svou dobu velký divadelní experimentátor a reformátor. Po Dvou komediích v komedii (na repertoáru VILY Štvanice), kde experimentoval s formou divadla na divadle, nás zaujala právě „Magdaléna“. Andreini střídá vzletné poetické árie s přízemními, oplzlými výstupy, spojuje dovednosti komedie dell’arte s činohrou a operou a staví monumentální divadelní obrazy. Jeho scénické oratorium Magdaléna lascivní a kajícná z roku 1652 je esencí baroka. Zároveň nás upoutalo, že téma hříšné světice, tedy Magdalény, zpracoval G. B. Andreini za svůj život třikrát. V té době kultovní téma Magdalény se stalo pro Andreiniho doslova obsesí, která ho provázela celým životem. Začal nás zajímat proces zrodu textu. Začali jsme hledat paralely v autorově díle a jeho životě. A za třetí, takový název zkrátka nelze ve výčtu Andreiniho děl přehlédnout a opomenout…

Název zní až biblicky, bude mít inscenace křesťanské téma?
V září 2015 jsme uvedli v Květné zahradě v Kroměříži plenérovou verzi scénického oratoria Magdaléna lascivní a kajícná, ve které jsme se soustředili na příběh o napravení hříšnice Magdalény. Námět je samozřejmě ryze křesťanský, ale jeho zpracování a výklad se na křesťanské publikum neomezuje. Nicméně v interiérové verzi ve VILE Štvanice již půjde o něco úplně jiného. Náš autor Gio mocně zatouží po krásné operní divě Virginii a rozhodne se, že ji vyfoukne svým konkurentům. Chce jí věnovat své dílo o krásné kurtizáně Magdaléně. Jenže to dílo kdysi psal v záchvatu náboženské askeze. Jestli chce Virginii získat, musí námět zpracovat znovu, a to rychle. Jak si s tím poradí? Celá inscenace je ve výsledku především o vztazích mezi muži a ženami, a také o tom, jak efektivně použít svatě čisté myšlenky.

Jaký klíč jste zvolili při inscenování?
Myslím, že je to nejsložitější koncept, kterého se kdy Geisslers dopustili. Vydáme se v podstatě do hlavy autora, do prostoru, ve kterém se vynořují autorovy vzpomínky a zpracovávají životní zkušenosti a kde autor „loví“ nové nápady. Z těchto inspiračních předobrazů se nám pak vyloupnou jednotlivé árie oratoria, i to jsou ovšem autorovy představy. Celá tato exkurze do autorovy mysli je orámována reálným dějem v reálném prostředí.

Proč by si diváci neměli Magdalénu lascivní a kajícnou nechat ujít?
Stručně: pro zážitek, zrakový a sluchový především. Scénografii tvoří velký mělký bazének a zadní horizonty, na které se budou promítat vodní odrazy. Hudební doprovod obstarává naživo Miloslav Študent, přední český hráč na barokní strunné nástroje, v Magdaléně hraje především na impozantní arciloutnu. I naši herci se odvážně chopí nástrojů – například Claudia Eftimiadisová se kvůli „Magdaléně“ ujala violoncella, na které nikdy předtím nehrála. Propojíme činohru, operu a tanec. Hudba se prolne mnoha žánry, a kdo zná předchozí spolupráci skladatele Davida Hlaváče s GH, ví už teď, že se může těšit na další „hity“, které mu nepůjdou z hlavy… Pro náročné jsou zde i fragmenty původního díla, například árie od Monteverdiho. ∞


autor: Kristýna Šrolová