Jak bude vypadat apokalypsa, již víme od sv. Jana. Ultima Vez přináší poselství, v co se promění lidská rasa.

Po tři dny (19. – 21. listopadu 2009) řádila na scéně pražského divadla Archa apokalypsa v podání skupiny Ultima Vez belgického choreografa a režiséra Wim Vandekeybuse. Autor v nieuwZwart/Nové Černi zkoumal lidské chování v extrémních situacích. V co se promění člověk, když jeho jediným cílem je přežít? Odpověď je jednoduchá: bije se se svými druhy o holý život. Touha po vykoupení je zbytečná, síla zemské přitažlivosti nepustí ani jeho duši. Vize Wima Vandekeybuse je plná pesimismu a beznaděje. Zdá se, že lidé jsou odsouzeni sežrat se navzájem.

Ráj naruby

Když si divákovy oči zvyknou na tmu v sále, uvidí před sebou temnou krajinu bez života. Ráj naruby – nazí lidé, každý sám ve svém mlčení. Chvíle pohřebního klidu však netrvá dlouho. Krátce poté jsou nazí tanečníci vytaženi ze svých úkrytů. Jako červi se svíjejí na zemi, kvílí a sténají. Tři muži s příručním světlem a zesilovačem zvuku chodí kolem nich a jednoho po druhém mučí. Po odchodu trýznitelů se však muka nezmírní, od této chvíle až do konce představení post˗apokalyptičtí lidé nepřestávají týrat jeden druhého.

Nepřehlédnutelnou součástí díla je extatická průvodkyně (Kylie Walter) komentující děj prostřednictvím textu o konci světa vlámského autora Petera Verhelsta. Bohužel ani svojí neutuchající energií se jí nepodaří vydobýt si místo v příběhu, a tak působí spíše jako zbytečné titulky objasňující něco, co divák vidí na vlastní oči.

Bez očistce

Působivé, fyzicky náročné pohyby tanečníků byly inspirovány breakdancem, electric boogie, kontaktní improvizací a dalšími styly. Výborné využití prostoru s pomocí černého igelitu, který představoval zemské útroby, železných plátů používaných jako gongy, závěsné konstrukce, díky které se mohli hudebníci celou dobu vznášet nad scénou, je v Čechách k vidění jen málokdy. To vše poukazuje na vysokou technickou úroveň představení. Avšak hodina a půl neustálé přítomnosti pekla byla poněkud unavující. Jednotlivé skutečnosti nejlépe vyniknou v protikladech. Těch se v představení nedostávalo, takže místo naléhavého proroctví nám autor přinesl pouze obraz tak vzdáleného pekla.